Řehoř XVI.

Z Katopedia

Verze z 22. 4. 2015, 09:08; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Řehoř XVI.

Řehoř XVI. (18. září 17651. červen 1846), vlastním jménem Bartolomeo Alberto Cappellari, byl v letech 18311846 papežem.

Obsah

Život

Pocházel z Belluna na benátském území, které tehdy patřilo Rakousku. V 18 letech vstoupil do kamaldulské řehole, kde proslul pílí, nadáním a bezúhonným životem. Stal se opatem kláštera San Gregorio, profesorem teologie v Římě, generálem svého řádu, r. 1825 ho papež Lev XII. jmenoval kardinálem a nakonec byl zvolen papežem. Biskupské svěcení však obdržel až po svém zvolení papežem. Je tak prozatím posledním pontifikem, který byl zvolen, aniž by byl předtím biskupem.

Pontifikát

Za svůj vzor si vyvolil sv. Řehoře VII., velkého bojovníka za práva Církve. Založil také Řád sv. Řehoře Velikého, který se pro zásluhy o Církev udílí dodnes. Je autorem známé protiliberální encykliky Mirari vos, kterou vydal r. 1832.

Během svého pontifikátu svatořečil pět osob a třicet tři blahoslavil. Roku 1839 bulou In Supremo Apostolatus odsoudil obchodování s otroky.


Církevní stát

Za jeho nástupu na papežský trůn se nacházel již papežský stát v troskách. Papež fakticky ovládal pouze město Řím a jeho okolí. Prakticky všechna větší města svrhla papežskou vládu a prohlásila se za součást budoucího italského státu. Řehoř XVI. se proto obrátil se žádostí o pomoc do Vídně na knížete Metternicha. Rakouská armáda vzpouru v papežském státě potlačila a udržovala obyvatele v polušnosti až do r. 1838. Po odchodu rakouské armády se znovu revoluční hnutí začalo projevovat.

Jako světský vládce zavedl paroplavbu na Tibeře, založil egyptské a etruské muzeum, rozšířil vatikánskou knihovnu, pokračoval ve vykopávkách na Forum Romanum a dokončoval obnovu baziliky sv. Pavla, která byla poničena požárem r. 1823.

Perzekuce katolíků v Rusku

Do pontifikátu Řehoře XVI. spadá utiskování katolíků zejména východního obřadu v Rusku pravoslavným carem Mikulášem I. (18251855). Ten již r. 1826 zakázal tisk uniatských katechismů, zrušil biskupství v Lucku a omezil počet řeckokatolických klášterů. Po listopadovém povstání r. 1830 nastalo dramatičtější pronásledování katolíků. Car zrušil přes dvě stě klášterů, všechny církevní školy a semináře. Latinští kněží nesměli posluhovat uniatům svátosmi. Smíšená manželství mezi uniaty a římskými katolíky směla být uzavírána pouze před pravoslavným knězem. Úslužní biskupové prohlásili tzv. Brestkou unii z r. 1596 za zrušenou a žádali o přijetí k pravoslaví.

Roku 1854 navštívil car Řehoře XVI. v Římě, kde se papeži podařilo dojednat konkordát s carskou vládou, od kterého si sliboval ukončení perzekuce katolíků v Rusku. Bohužel tento dokument zůstal pouze mrtvou literou.

Pyrenejský poloostrov

Velké těžkosti byly způsobeny ve Španělsku Církvi špatnou vládou, silným vlivem liberální Francie, působením zednářských lóží a závislostí Církve na státě. Velký konflikt nastal r. 1834, kdy byly řeholní osoby obviněny, že údajně otrávily studně a vyvolaly tak choleru, která v té době řádila. Poštvaný lid vypaloval konventy a terorizoval duchovní. Vláda vydávala zákony proti kléru jakožto proti velezrádcům. O rok později došlo k uzavření jezuitských kolejí a klášterů a konfiskaci jejich majetku ve prospěch státu, který tak řešil své dluhy. Působit směli jen kněží, kteří obdrželi státní svolení k vysluhování svátostí. Roku 1842 byl zakázán a přísně stíhán jakýkoliv styk s Římem.

Externí odkazy

Reference

Osobní nástroje