20. století

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

20. století je dvacátým věkem od narození Krista. Ačkoli je historikové řadí do novověku, je oproti předchozím obdobím značně odlišné, co se týče světového uspořádání, ekonomiky, ale i mezilidských vztahů a přístupu lidí k náboženství[1] Dvacáté století je především pádem velkého množství monarchií, vzniku zrůdných totalitních režimů (Nacismus v Německu, komunismus v Sovětském Rusku), období velkých válek, které se znatelně podepsaly na uspořádání světa a také podobě katolické církve.

Obsah

Války

Počátek století společnost ve východní Evropě poznamenala Rusko-japonská válka (1904 - 1905) a následné dělnické nepokoje v carském Rusku, které byly důsledkem tvrdé nekompromisní politiky ruského cara Mikuláše I. a jeho syna Mikuláše II., které vyprovokovaly množství hnutí toužících po revoluci k tomu, aby začaly rázně jednat.

Rakousko-Uhersko ve své touze po větší moci v Evropě zaútočilo na Bálkán a ačkoli Balkánské války byl korunované v roce 1913 úspěchem, tak v jejich důsledku uskutečnil srbský student Gavrilo Princip v Sarajevu atentát na následníka říšského trůnu Ferdinanda d´Este, čímž vyprovokoval k vypuknutí První světové války (1914-1918). Tento válečný konflikt, který se vyžádal jen v Evropě statisíce obětí na životech, zpočátku připomínal tradiční válku, vedenou především v zákopech. Z původně jízdních oddílů se však díky rychlému rozvoji techniky záhy staly oddíly pancéřové (užití tanků), do bojů podstatně zasáhly i letecké oddíly a bylo také vůbec poprvé užito smrtících vojenských plynů. První světová válka skončila pro státy Dohody (Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie) velmi špatně. Itálii před válečnými reparacemi zachránil jen fakt, že v roce 1916 se dala na stranu nepřátel a podnikla válku proti Rakousku. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a rakouský císař Karel I. Habsburský byl přinucen abdikovat, Německo bylo přinuceno k placení vysokých vojenských reparací, které je ekonomicky zruinovaly. Roku 1920 konající se Versailesská mírová konferece měla zamezit dalším válkám a vytvořila Společnost národů, které měli o tento mír usilovat. Averze Německa však zanedlouho přerostla a došlo k nové válce, která byla daleko horší než ta první.

Druhá světová válka (1939-1945), kterou vyhlásilo Německo a jeho spojenci (především Itálie, Maďarsko, Slovenský štát a Španělsko) zcela předčila všechny války, jaké se kdy odehrály. Téměř geniální plán německého kancléře a vůdce (führera) Adolfa Hitlera vytvořil na území Evropy velkou německou třetí říši a jejích vazalů, která měla téměř vyhubit všechny neárijské rasy (Židé, Romové, Černoši a jiní) a tím otevřít cestu k vytvoření Němců jako lidské nadrasy. Tento hrůzný plán (koncentrační tábory, plynové komory, likvidace a vypalování celých obcí) se však Hitlerovi nezdařilo dokončit. 6. června 1944 se v Normandii vyloďují spojenecká vojska a z východu velmi rychlým tempem postupují vojska Sovětského svazu. Němci ještě marně vzdorovali až do poslední chvíle a až bitva o Berlín v dubnu 1945 a sebevražda Adolfa Hitlera rozhodli o konečné kapitulaci 8. května 1945. Válka však úplně neskočila - nezávisle na Německu v Asii válčilo i Japonsko, které vyhlásilo v prosinci válku USA. O ukončení bojů rozhodlo svržení dvou atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945. Japonci následně 2. září kapitulovali.

Společnost a náboženství

V Evropě se po roce 1905 se ještě více rozmáhá sekularismus a odpor vůči náboženství potažmo církvi. V katolické církvi se setkáváme ještě na počátku 20. století s protiakcí vůči svobodnému zednářství a sekularismu v osobě papeže Pia X., který odsuzuje modernismus v biblických vědách a teologii. V boji o katolickou víru pokračují i jeho nástupci (především Pius XI., když zakládá hnutí Katolické akce, Pius XII. otevřenou podporou liturgického hnutí v encyklice [[Mediator Dei]]). S příchodem poválečného liberalismu a dalších klamných filosofických hnutí (neomodernismus, falešný irenismus, evolucionismus)), které se prosadili přímo uvnitř církve změnila katolická církev úplně svou podobu především v myšlenkách a duchu druhého vatikánského koncilu, který zároveň v některých kruzích vzbudil tolik kontroverzí (především deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humanae a Nostra aetate o jiných náboženstvích), že došlo ke vzniku různých integristických hnutí[2] Na uvolnění mladé generace v otázkách morálky, na které se negativně podepsala sexuální revoluce reagoval ještě papež Pavel VI. encyklikou Humanae vitae, která však nebyla většinou společnosti a některými teology nebyla vůbec přijata.

Od šedesátých let i pod vlivem sexuální revoluce, která začíná nabývat globálních rozměrů se rozvijí především prostřednictvím levicových politických stran, feministických a eugenických uskupení a následně i homosexuálních iniciativ nová velká ideologie, která získá zastřešující pojem gender. Tato uskupení nejdříve užívají zkratku GLBT (Gay, Lesbian, Bisexual and Transexuál), ale následně se k nim přidají i další skupiny (queer a intersexuál = GLBTIQ). Cílem této ideologie je prosazení mnohopohlavnosti a zrušení stávající legislativy, která uznává jen dvě biologická pohlaví. Cílem je kromě toho také zničení rodiny a vylučnosti jednoty mužského a ženského prvku v manželství a výchově dětí.[3]

Reference

  1. Týká se především Evropy a USA.
  2. Především Kněžské bratrstvo svatého Pia X. a Una Voce hájící práva katolické mše svaté.
  3. Gabriele Kuby: Globální sexuální revoluce, ztrátra svobody ve jménu svobody, Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2014.

Související články


Roky 20. století
1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910
1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920
1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930
1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940
1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950
1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970
1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980
1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Osobní nástroje