Adolf Klimek

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

JUdr. Adolf Klimek (17. června 1895, Nemile, Rakousko-Uhersko - 22. března, 1990, Rockville, Maryland, USA) byl český právník a lidovecký politik. Byl členem české odnože Katolické akce. Po válce byl za lidovou stranu poslancem Ústavodárného Národního shromáždění (1946 - 1948). Po únorovém převratu byl po stranických čistkách ze strany vyloučen, vzdal se poslaneckého mandátu a aby se vyhnul zatčení, uprchl do emigrace, kde byl aktivní v třetím odboji.

Obsah

Životopis

Pocházel z početné dělnické hluboce věřící rodiny v Nemili nedaleko Zábřehu. Jeho otec Josef byl soustružník a patřil k předním osobám katolického dělnického politického hnutí v okolí Zábřehu. Studoval na gymnáziu v Zábřehu a po maturitě pak na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde studia ukončil roku 1921 doktorátem. Do studií mu však citelně zasáhla první světová válka, do které narukoval jako důstojník rakousko-uherské armády. V roce 1919 se zúčastnil již jako československý voják bojů s Maďary na jižním Slovensku. Po studiích působil na Podkarpatské Rusi, kde pomáhal organizovat školskou správu. V letech 1929-1940 byl přednostou oddělení na ministerstvu školství a národní osvěty, kde měl na starosti legislativu a rozpočet.

V období mezi světovými válkami byl aktivně činný ve Svatováclavské lize. Pomáhal mj. s přípravami Svatováclavského milénia (1929). Na přání kardinála Kašpara se stal generálním tajemníkem Katolické akce. Za nacistické okupace byl činný v odbojové organizaci Obrana národa. Roku 1940 byl prozrazen a zatčen. V Berlíně byl nejprve odsouzen k trestu smrti, přičmež mu byl následně rozsudek změněn na 12 let vězení. Po návratu z kriminálu se v roce 1945 podílel na obnově Československé strany lidové, se kterou spolupracoval již od třicátých let, kdy náležel v rámci pražské organizace k blízkým spolupracovníkům Mons. Bohumil Staška. Strana jej nejdříve pověřila vykonávat funkci generálního tajemníka a následně na jaře 1946 byl on i jeho bratr - kněz Julius Klimek zvoleni do Ústavodárného Národního shromáždění.

Jako straník přispíval do Lidové demokracie předvším články o kultuře a se zaměřením na odbory křesťanských žen při ČSL. Z pověření předsedy strany Mons. Šrámka vedl vyjednávání ČSL s KSČ o aktuální církevněpolitických otázkách, která však vinou komunistů nedopadla dobře (jak se později v emigraci přiznal)[1]. Záhy po únorovém převratu byl akčním výborem ČSL vyloučen ze strany a 30. března 1948 se vzdal politického mandátu.[2] Aby se vyhnul zatčení, utekl z Československa a pokračoval ve své politické činnosti v exilu. Zde v rámci CDUCE prosazoval pevně odkaz lidoveckého předsedy Šrámka, čímž vstoupil do konfliktu s Adolfem Procházkou. Roku 1949 spoluzakládal Radu svobodného Československa, kde byl několikrát členem jejích výborů. V letech 1951 - 1952 zastával post generálního tajemníka Národního výboru svobodného Československa. Pracoval v několika kulturně-náboženských organizacích a přispíval do exilového tisku (zejména Nové obzory)

Zajímavosti

Jeho synovcem je přední český historik Antonín Klimek (1937 - 2005).

Poznámky a reference

  1. Pehr, Michal a kol: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha: Akropolis, 2007, s. 127, ISBN 978-80-86903-53-8.
  2. ehr, Michal a kol: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha: Akropolis, 2007, s. 327

Odkazy

Literatura

  • * Suchánek, Drahomír: "Počátky exilové politiky československé strany lidové. Adolf Procházka, Adolf Klimek a boj o Šrámkovo nástupnictví (1948 - 1953)", Soudobé dějiny 14 (2007), č. 4, 651-681.
Osobní nástroje