Adolf Procházka ml.

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Odborné články)
m (Odborné články)
 
Řádka 36: Řádka 36:
{{DEFAULTSORT:Procházka,Adolf ml.}}
{{DEFAULTSORT:Procházka,Adolf ml.}}
 +
[[Kategorie: muži]]
[[Kategorie:Čeští právníci]]
[[Kategorie:Čeští právníci]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Masarykovy univerzity]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Masarykovy univerzity]]

Aktuální verze z 17. 5. 2021, 03:36

Prof. JUDr. Adolf Procházka ml. (5. srpna 1900, Napajedla, Rakousko-Uhersko - 8. května 1970, New York, USA) byl český právník, vysokoškolský pedagog a lidovecký politik. Jeho otec byl soudce Adolf Procházka st.. Jako politik byl během druhé světové války aktivně činný v odboji, následně v Londýně pracoval pro exilovou vládu Edvarda Beneše. Po válce působil jako poslanec ÚNS a ministr zdravotnictví v (1945 - 1948). Jeho manželkou byla významná lidovecká politička a publicistka Helena Koželuhová. V únoru 1948 byl jedním z ministrů, kteří podali demisi. Krátce poté on i zbytek jeho nejbližší rodiny (manželka a dvě dcery) emigrovali na západ.

Obsah

Životopis

Pocházel z Napajedel. Jeho otcem byl právník a prvorepublikový senátor lidové strany Adolf Procházka a matkou Anna Procházková, roz. Dudíková (dcera moravského historiografa dr. Bédy Dudíka. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudoval práva. Pracoval nejprve v letech 1928 - 1932 jako advokát v Brně, následně od roku 1932 v témže oboru pracuje v Praze, kde se v r. 1930 oženil s Helenou Koželuhovou. Byl znám jako specialista na občanské právo, od roku 1929 byl nejprve soukromým docentem, v letech 1936 - 1939 mimořádným a od roku 1945 řádným profesorem občanského práva procesního na Masarykově univerzitě.

Již od dob studií aktivní v politice. V roce 1935 se pokusil kandidovat v parlamentních volbách za lidovce. Patřil spíše mezi stranické rezervy a poradce. Situace se pro něj však změnila na počátku druhé světové války, kdy po útěku stranických špiček byl roku 1939 určen jako zástupce lidovců v odbojovém hnutí Politické ústředí. Po prozrazení však již na počátku roku 1940 prchá přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Paříže, odkud následně přijel do Londýna, kde pracoval jako předseda právní rady pro Benešovu exilovou vládu, jejímž předsedou byl lidovec Mons. Jan Šrámek.

Po válce se stal ministrem zdravotnictví jak v první tak i druhé vládě Zdeňka Fierlinga a následně po volbách na jaře 1946 zasedl v téže funkci ve vládě Klementa Gottwalda. Zasedal v Prozatimním Národním shromáždění a Ústavodárném Národním shromáždění. Když byla jeho žena Helena vyloučena ze strany i ze shromáždění pro kritiku vedení strany, která začala činit kompromisy s komunistickými představiteli, taks ní sice souhlasil, ale přesto ji v jejím boji nepodpořil a zůstal i nadále ve straně a ve vládě. Na funkci ministra naknoec podal spolu s dalšími demokratickými členy vlády 20. února 1948 demisi, kterou prezident Beneš přijal 25. února. Z Procházky se stal ze dne na den politický psanec. Na přelomu března a února spolu s manželkou a mladší dcerou podnikl ilegálně přechod hranice, který se málem jeho ženě a dceři stal osudným, protože je v ukrytu u bavorských hranic přistihla hlídka pohraniční stráže. Rodina se nakonec sešla až v Mnichově, kam k nim dorazila i starší dcera Marta, která z Československa uprchla přes Vídeň.

Manželství Procházky a Koželuhové se po emigraci prakticky rozpadlo, protože každý z manželů se nakonec vydal vlastní cestou. Helena odešla do Francie a následně do Německa, kde pracovala pro Rádio Svobodná Evropa a Procházka zůstal s dcerami v Londýně, kde aktivně pracoval pro třetí odboj.[1] Od roku 1949 byl členem Rady svobodného Československa a roku 1950 se stal na podnět předsedy exilové vlády Mihy Kreka členem Christian Democratic Union of Central Europe (CDUCE), která soustřeďovala všechny exilové křesťanskodemokratické politiky z východního bloku. V poslední jmenované organizaci zasedal od roku 1953 až do své smrti v exekutivním výkonném výboru.[2] Hojně přednášel na mnoha konferencích v západní Evropě a Jižní Americe. S dcerami se počátkem šedesátých let odstěhoval do USA. Po zbytek života neustále pracoval pro myšlenku svobodného Československa a doufal, že situace v domově se brzy změní. Poslední iluze mu však vzalo násilné potlačení Pražského jara v srpnu 1968. Umírá v květnu 1970 v New Yorku. Pohřben je v Kojetíně.

Postoje a stanoviska

Zdravotnictví

V říjnu 1945 mu majitelé pražský farmaceutických závodů adresovali jako ministru zdravotnictví protestní memorandům, ve kterém žádali, aby zakročil proti chystanému znárodnění farmaceutické výroby s tím, že farmaceutický průmysl není klíčovým průmyslem ve smyslu košického programu a sám je v ČSR ještě poměrně mladý a „jeho další rozvoj je úzce spjat se soukromou iniciativou a osobním vedením majitelů těchto podniků...“. Na protest ministr neodpověděl a veškerá farmacie byla nakonec znárodněna k 1. lednu 1948.[3]

Dílo

  • Zajišťovací převod (1925)
  • Základy práva intertemporálního (1928)
  • Právní případ dr. Karla Perglera (1931)
  • Žalobní důvod (1932)
  • Tvorba práva a jeho nalézání (1937)
  • Christian Democracy in Central Europe (1952)
  • Changes in the Philosophy of Czechoslovak Law since the Prague Coup d´etat of February 1948 (1953)

Poznámky a reference

  1. Pehr, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky - Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha: Akropolis, s. 142, ISBN 978-80-86903-53-8.
  2. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004, Brno: Doplněk, 2005, s. 1285, ISBN 80-7239-179-8.
  3. Pavel Drábek: "Český průmysl farmaceutický v letech 1945 - 1949, Praktické lékárenství (2008), č. 4(5), 254-255

Odkazy

Externí odkazy

Odborné články

  • Nekola, Martin: "CDUCE. Exilová křesťansko-demokratická internacionála ve studené válce (studie), Securitas imperii č. 22, 78-97. Dostupné online
  • Suchánek, Drahomír: "Počátky exilové politiky československé strany lidové. Adolf Procházka, Adolf Klimek a boj o Šrámkovo nástupnictví (1948 - 1953)", Soudobé dějiny 14 (2007), č. 4, 651-681.
Osobní nástroje