Antikoncepce

Z Katopedia

„Antikoncepci je nutné z objektivního hlediska považovat za natolik nedovolenou, že ji nelze nikdy, z žádného důvodu, ospravedlnit. Myslet si či tvrdit opak je stejné jako hájit názor, že v lidském životě může nastat situace, kdy je oprávněné neuznávat Boha jako Boha.“ - papež Jan Pavel II.^[1]

Antikoncepce je metoda kontroly porodnosti spočívající v umělém zneplodnění pohlavního styku. Podle závazného učení Katolické církve je její použití při dobrovolném pohlavním styku hříšné a neospravedlnitelné.

Obsah 1 Antikoncepce a etika 2 Antikoncepční metody 3 Odkazy 3.1 Související stránky 3.2 Literatura 3.3 Externí odkazy 3.4 Reference

Antikoncepce a etika

• Podrobnější infomarmace naleznete v článku Antikoncepce a učení Katolické církve

Katolická církev považuje antikoncepci za nepřijatelnou. Až do roku 1930 se v tomto shodovala i se všemi křesťanskými skupinami, protestantské denominace však počínaje tímto rokem začaly od tohoto postoje dezertovat. Dnes lze obecně o protestantských denominacích mluvit jako k antikoncepci tolerantních, což ovšem nevylučuje existenci (byť většinou výrazně menšinových) skupinek a názorů uvnitř protestantských společenství a proudů, které antikoncepční metody odmítají, zpravidla protože odporují obsahu a duchu biblických textů, nebo protože sdílejí pohled Katolické církve. A existují dokonce i protestantské skupinky, které na základě svého chápání Bible a pokory před Boží vůlí odmítají jakoukoliv kontrolu porodnosti, včetně přirozeného plánování rodičovství a sexuální abstinence.

Pravoslaví se zpožděním následovalo protestanty a v současné době je na tom podobně, jako oni (včetně existence menších pravoslavných skupin, které antikoncepci odmítají). Naproti tomu Katolická církev masívnímu nátlaku na opuštění svého učení odolala jak v roce 1930 (viz encyklika Casti connubii), tak v roce 1968 (viz encyklika Humanae vitae), byť velká část katolíků je nerespektuje a nedodržuje.

Katolická argumentace pro nepřijatelnost antikoncepce, kterou lze nalézt například v přednáškách, pracech a knihách Jana Pavla II., Johna F. Kippleyho a Christophera Westa, vychází především z toho, jak Katolická církev chápe manželství a manželský akt. Manželství je podle ní svátost, posvátná smlouva uzavřená manželi před Bohem, v němž se jeden druhému vzájemně darují a slibují přijmout děti, které jim Bůh sešle, přičemž manželský akt představuje naplňování, obnovování a posvěcování této manželské smlouvy. Použití antikoncepce ovšem je s obsahem manželské smlouvy neslučitelné a je tedy jeho znesvěcením.^[2]

U některých druhů antikoncepce pak přibývají ještě další důvody, proč ji nepoužívat - u hormonální antikoncepce a nitroděložních tělísek jsou to především částečně či kompletně potratová podstata účinku a vážná zdravotní rizika, u sterilizace fakt, že jde o jen obtížně vratné sebeškozování atd.

Antikoncepční metody

• bariérové
• hormonální
• chemické
• postkoitální
• přerušovaná sloulož

Dále se ještě za antikoncepční metody někdy označují další metody kontroly porodnosti jako sterilizace a přirozené plánování rodičovství, obvykle jsou však považovány za alternativu antikoncepce.

Odkazy

Související stránky

• kontrola porodnosti - manželství - pohlavní styk - umělý potrat

Literatura

• Pius XI.: Casti connubii (1930, text encykliky česky v doc)
• Pavel VI.: Humanae vitae (1968, text česky: 1. díl, 2. díl)
• Jan Pavel II.: Teologie těla, nakladatelství Paulínky, Praha 2006 (3. rozšířené vydání), ISBN 80-86025-99-3

Externí odkazy

• Jaroslav Jan: Jak je to s antikoncepcí?

Reference

1. ↑ Promluva ke kněžím účastnícím se semináře o odpovědném rodičovství, 17. září 1983; viz Christopher West: Dobrá zpráva o sexu a manželství; Paulínky, Praha 2010; ISBN 978-80-86949-86-4 (str. 144)
2. ↑ Stručný výklad Kippleyho podle Hahna, viz Scott Hahn & Kimberly Hahn: Naše cesta do katolické Církve; Miles Jesu, Ronov nad Doubravou 2000; ISBN 80-902786-4-7 (str. 36-37)