Antonín Šuránek - citáty

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Mons. ThDr. Antonín Šuránek (* 29. května 1902, Ostrožská Lhota, Rakousko-Uhersko - † 3. listopadu 1982, Petřkovice, ČSSR) byl moravský katolický duchovní, dlouholetý spirituál kněžského semináře v Olomouci vězněný v padesátých letech pro svou víru v kněžském internačním táboře v Želivě.

  • Rodiče. Duchovní vzezření matky: vedli nás k modlitbě. Když mohli jít maměnka do kostela, to byla jejich útěcha a pomoc. Povahy dětí bývají asi vykupovány, tj. posvěcovány a zocelovány utrpením rodičů, hlavně matek.
  • Duchovní četba: To mi měl někdo poradit, číst pravidelně, denně, z dobré knihy - aspoň 5 minut! To už by působilo jako úrodný déšť. Bůh ví, proč (on) nedává mnoho světla naráz. Jde o to, aby byl přímý poměr mezi světlem a vnitřním teplem, mezi rozumem a vůlí, aby to, co rozum pozná, vůle uchopila: důsledný život podle poznané pravdy!
  • Život je krásný, je-li uskutečňováním Božích přikázání![1]
  • Bože, dej mi velkomyslnou lásku k bohoslovcům, aby mi nebylo jedno, zda prospívají, jsou-li schopní, musejí-li odejít; abych se snažil je všechny zachránit vlastní obětí.
  • Místo nižší, byť přirozeně dobré lásky, otvírá se srdce proudům vyšší, nadpřirozené lásky k Bohu.[2]
  • Apoštolát předpokládá duše, které jsou schopné dát se strhnout pro myšlenku,obětovat se pro vítězství zásady.
  • Ve všechno máme důvěru, jen v Boha ne. Proto nemáme veliké, soustředěné tužby! - Dizertace. Modlit se![3]
  • Pán dal svou svobodu. Jestliže je "kněz druhý Kristus", nepatří už sobě, věřící mají právo na jeho čas, schopnosti, bolesti. To je pozitivní stránka našeho celibátu.

Reference

  1. Dějiny mého povolání II., s. 66.
  2. Deník, 9. února 1930, Dějiny mého povolání I, s. 24
  3. Deník, 14. ledna 1935
Osobní nástroje