Anton Rašla

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Generál JUDr. Anton Rašla (15. září 191117. května 2007 Bratislava) byl slovenský vojenský prokurátor a právník, jeden z organizátorů komunistického teroru v Československu a následně i politický vězeň komunistického režimu.

Byl polním prokurátorem SNP, jedním ze tří žalobců při procesu s Jozefem Tisem (mimo jiné přednesl závěrečnou řeč) a v poslední době se připomíná i jeho podíl na odsouzení masového vraha Karola Pazúra, kterého dosáhl i přes odpor některých komunistických pohlavárů, jmenovitě zejména Bedřicha Reicina.

Na přelomu 40. a 50. let jako oddaný služebník komunistického režimu vedl vykonstruované procesy proti odpůrcům komunistů a podílel se na celé řadě justičních vražd, z nichž známé jsou např. tři justiční vraždy v procesu s křesťanskou protikomunistickou organizací Biela légia,[1] či dvě justiční vraždy v tzv. procesu s jaškovci.[2]

V roce 1954 byl sám odsouzen ve vykonstruovaném procesu na doživotní odnětí svobody. Po rehabilitaci, které dosáhl roku 1963, pracoval až do důchodu na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Poté ještě působil do roku 1984 na Katedře trestního práva na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Po roce 1989 vydal několik memoárových titulů.

Obsah

Proces s Bielou légiou

Rašla byl hlavní prokurátor ve vykonstruovaném procesu, v němž byli tři členové Bílé legie (Anton Tunega, Eduard Tesár a Albert Púčik) odsouzeni na doživotí. Rašla se proti rozsudku odvolal a nejvyšší soud jeho odvolání vyhověl a odsoudil všechny tři k trestu smrti.[3] Rašla se až do konce života považoval v této věci za „nevinného a nezúčastněného“. Tvrdil, že dotyční byli zakuklení ľuďáci, kteří chtěli vrátit na Slovensko totalitní režim z let 19391945, že o definitivní verzi rozsudku rozhodla tzv. Bezpečnostní pětka v Bratislavě, na jejíž doporučení Nejvyšší soud v Praze udělil tresty smrti, že on sám se sice proti rozsudku odvolal, ale výslovně při odvolání trest smrti neuvedl (ale že se nechce vymlouvat), že dotyční byli uměle vytvoření mučedníci a že za jeho obviňováním je msta ľuďáků za to, že dostal na šibenici Tisa.[4]

Knihy

  • Tiso a povstanie (Pravda, Bratislava, 1947)
  • Civilista v armáde (Vydavateľstvo politickej literatúry, Bratislava, 1967)
  • Neporazená armáda (Obzor, 1969)
  • Ľudové súdy v Československu po II. svetovej vojne ako forma mimoriadneho súdnictva (Vydavateľstvo SAV, 1969)
  • Polní prokurátor vzpomíná (Naše Vojsko, Praha, 1970)
  • Proces s dr. J. Tisom. Spomienky obžalobcu Antona Rašlu a obhajcu Ernesta Žabkayho (Tatrapress, Brat. 1990)
  • Inkvizícia nezomiera (Obzor, Bratislava, 1991)
  • Spomienky spoza mreží (Vidas, Banská Bystrica, 1998)
  • Zastupoval som československý štát (Privatpress, Prešov, 1999)

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. http://www.trencin.sk/tmp/asset_cache/link/0000082162/17.%20Hist%F3ria%20mesta%20Tren%E8%EDn.pdf Příběh popraveného politického väzňa Antona Tunegu
  2. http://www.postoy.sk/skoncili_na_sibenici_bernard_jasko_a_spol
  3. http://www.trencin.sk/tmp/asset_cache/link/0000082162/17.%20Hist%F3ria%20mesta%20Tren%E8%EDn.pdf Příběh popraveného politického väzňa Antona Tunegu
  4. Anton Rašla: Svätá lož, @Slovo 48/2001
Osobní nástroje