Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou blahoslavené Panny Marie byl moravský katolický spolek založený Antonínem Cyrilem Stojanem a fungující nepřetržitě od roku 1891 až do roku 1950. Hlavní činností spolku byl unionismus, tj. úsilí o sjednocení západních a východních křesťanů a šíření katolické víry mezi Slovany. Od roku 1910 spolek vydával stejnojmenný časopis, který byl zastavený až komunisty v roce 1950.


Obsah

Historie

Za vznik hnutí a spolku lze pokládat 12. červenec 1885, kdy se rozhodl tehdejší příborský kněz Antonín Cyril Stojan založit spolek za účelem modlitby a práce za sjednocení Slovanů ve víře si vyžádat požehnání svého biskupa. V tu dobu již sice existovalo tzv. Slomšekovo bratrstvo[1], které však zůstávalo jen při modlitbě, ale to k tehdejším potřebám a praktickým činům nebylo dle Stojana dostatečně použitelné. Přes mnohé diskuze včetně kritiky panslavismu, se nakonec odhodlal a v tento den si vymohl požehnání od olomouckého arcibiskupa a kardinála Bedřicha Fürstenberka za podpory dalších kanovníků a hodnostářů (,dr. Jan Schneider, jezuita Cibulka, olomoucký generální vikář Pötting, kanovník Holle, o. Potulický, děkan Vykydal a těšetický kaplan Krátký, Jan Vychodil), který ho ochotně udělil. 18. srpna následně na Velehradě všichni zúčastnění a další podporovatelé se sešli, aby jednali o stanovách. Za sídlo spolku byl určen Velehrad. Spolkové modlitby: denně Otčenáš, Zdráva a vzývání Svatá panno Maria, svatí Cyrile a Metoději, orodujte za nás!. Kněží členové členové slíbili jednou do roka mši na úmysl apoštolátu a za živé a zemřelé členy Apoštolátu.[2]

Celý text schválených stanov následně obdrželi kněží a farní úřady na celé Moravě. První reakcí po jednohlasném souhlasu byl rozsáhlý soupis připomínek na úpravy stanov (jedním ze zpracovatelů byl i pozdější arcibiskup olomoucký Bauer). Stanovy proto poté prochází úpravami ještě dalších sedm let (do 1892). Jednatelem a hlavou spolku od počátku byl sám Stojan. Prvním velkou spolkovou událostí byl 26. srpen 1885, kdy na Velehrad dorazil na soukromou návštěvu (protože oficiální pouť Rakousko-Uherské úřady nedovolily) biskup z chorvatského Djakova Josip Juraj Strossmayer, kterého přivítal velehradský děkan za přítomnosti několika desítek moravských katolíků. Již roku 1889 se delegáti Apoštolátu zúčastnili katolického sjezdu ve Vídni, kde došlo k podpoře ze strany vídeňské Katolické jednoty zastoupené Čechy, Slováky, Slovinci, Poláky a Chorvaty. Zde Apoštolát vstupuje na misijní území, protože většina Čechů je v některých okresech města tehdy zcela bez duchovní správy české a hrozilo ji reálně další poněmčení. Stejně tak z podpory Vídně došlo kromě získání kněží a jejich jurisdikce ve Vídni i k vyslání českého kněze do Hamburku, kde slouží jako zástupce Apoštolátu tamní české diaspoře. Vedle činnosti spolkové se zdařilo učinit z Velehradu to, čím je znám dnes - vedle poutí se zde od roku 1890 pod vedením jezuitů začínají konat pravidelně ignaciánské exercicie. Roku 1892 po mnohaletém jednání jsou nakonec schváleny stanovy Apoštolátu církevními úřady i úřady Rakouska-Uherska.

Hlavní činností Apoštolátu v následujícím období je pořádání cyrilometodějských poutí, každoroční valné hromady na Velehradě (s pravidelnou účastí 30.000 členů a poutníků). Tyto sjezdy byly důkladně připravované s důkladným výběrem řečníků z Moravy, ale i z českých diaspor (USA, Vídeň, Německo), po tomto sjezdu a pouti se vždy po setmění konal velký ohňostroj (Jiskry velehradských ohňů), aby se tím zdůraznilo i poslání všech účastníků sjezdu do jejich domovů, kde měli dál šířit cyrilometodějskou ideu a ideu sjednocení církví. Prvními většími účastníky byli také Slováci, kteří zde tak měli možnost si postěžovat na jejich nelehké postavení v Uhrách, kde cítili jasné utlačování národa, ale i své církve.[3]

V roce 1894 se spolek zúčastnil prvního sjezdu českoslovanských katolíků v Brně, kdy se ustavilo, že Apoštolát vedle svých hlavních úkolů se vynasnaží zřídit na Moravě českou katolickou univerzitu (což se však bohužel do války již nestalo). Apoštolát následně na dalším sjezdu podpořil i rozvoj české žurnalistiky, aby někteří žurnalisté (především z Národních listů) měli možnost výjezdních stáží a získání potřebných zkušeností v zahraničí. Mezi lety 1894-1901 se spolek neustále snažil dosáhnout povýšení otce Stojana do vyšších církevních funkcí k získání potřebné podpory a dalšího rozvoje Apoštolátu, ale až do nástupu Františka Saeského Bauera na olomoucký arcibiskupský stolec se tak bohužel nepodařilo. Na třetím katolickém sjezdu v Brně v roce 1903 Stojan opět vybízí k podpoře cyrilometodějské ideje a zve všechny účastníky a zbožný lid na Svatý Hostýn. Pro Apoštolát bylo nejdůležitější právě povýšení jeho člena biskupa Bauera z Brna do Olomouce, odkud se v tu chvíli dostalo pro Apoštolát a především pro další aktivity Stojanovi větší podpory.

V prosinci téhož roku došlo ke spolupráci s bohosloveckými spolky, ze kterých vzešlo konání vědeckých exercicií cyrilometodějských v následujících letech, které se pak konají pod vedením patera Tomáše Hudce z Brna a Františka Grivce ze Slovinska. V tomtéž roce dojde i k patronátu lvovského řeckokatolického metropolity Andrzeje Šeptického nad Apoštolátem i unií a vše směřuje k postupnému zahájení prvního slovanského unionistického sjezdu na Velehradě. Roku 1905 Apoštolát rozhodl o vydávání Časopisu katolického duchovenstva - Litteras Slavorum theologicae na základě podnětů přednášky biskupa Antonína Podlahy, která se uskutečnila v předchozím roce. Roku 1907, kdy je ustanovena Jednota katolického duchovenstva, též k další podpoře činnosti hnutí, ale především otce Stojana, který díky svým dobročinnostem a dalším aktivitám se octil v dluzích.

V roce 1896 se v Hlasu znovu vrátil Stojan k myšlence cyrilometodějské katolické univerzity. Získal k tomu i morální podporu od arcibiskupa Theodora Kohna, a celou myšlenku opakoval následně i na bohosloveckém sjezdu na Velehradě. Hejtmanství ve Vyškově tuto myšlenku přijalo a političtí zastupitelé sepsali za tímto úččelem i petici, kterou odeslali na říšskou radu. Celá věc se i značně zmedializovala v tehdejším tisku. Ústřední výbor apoštolátu uveřejnil provolání ke všem členům i široké veřejnosti s prezentací celého plánu i financování. V případě získání prostředků, ale v případě, že záměr nepůjde uskutečnit, se však rozhodl po souhlasech přes úpisy dárců přenést finance na kolej nebo střední katolickou školu. Myšlenka byla téměř realizovaná, finance pohromadě, ale stačil jediný článek v Hlasu, který měl obdobu pamfletu a celou realizaci tak definitivně zastavilo. Celé finance proto nakonec byly - i přes původní alternativní plán - převedeny do pořádání bohosloveckých sjezdů a lidového vzdělávání poutníků na Velehradě.

Při pravidelných bohosloveckých sjezdech i nadále pokračovaly vědecké přednášky Antonína Podlahy i dalších (roku 1906 vystoupil například brněnský doktor sociologie a pozdější politik Jan Šrámek). Zároveň byla vedena snaha bohoslovců i samotného Podlahy po vědeckém časopise, kde by došlo ke společnému studiu teologie a a praxe "vzájemného poznávání" (tedy výměny bibliografie a vědomostí) mezi chorvatskou a českou církví prostřednictvím vlastního časopisu psaného především v tehdy dominující latině. Výsledkem byl již výše zmíněný časopis Litterae Slavorum theologicae.

Když roku 1903 umírá Lva XIII., tak následně v odpovědi na jeho apoštolátní práci směrem na Východ, se rozhodl Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje uspořádat první unionistický sjezd, který se konal 24.-26. července 1907 na Velehradě. Mezi hlavními hosty byl lvovský metropolita Šeptycký, sofijský pravoslavný metropolitní eparcha Menini, Aurelio Palmieri z Říma, profesor František Grivec z Lublaně a mnozí další zástupci a věřící z Podkarpatské Rusi, Ruska, Slovinska, Itálie a Německa, dohromady v počtu 76 účastníků.

Po jmenování Stojana kanovníkem u sv. Mořice v Kroměříži v roce 1908 se mnoho věcí v činnosti spolku zrychlilo. Kněží katecheté náhle mohly daleko více působit na více místech, z Kroměříže se mohli přesunout v sobotu vlakem do Vídně a v neděli večer již byli zpět, aby mohli od pondělí opět učit ve školách. Stojan sám byl napojený na telefon a telegraf a získával tak potřebné informace daleko rychleji než předtím jako farář v Příboře a následně v Dražovicích. Ač stále na cestách, vytváří si postupně tým dalších spolupracovníků. Mezi nimi je i Adolf Jašek, který záhy přichází s myšlenkou na apoštolátní časopis, který by vycházel v jazyce českém. Ten následně začíná vycházet roku 1910 a úvodní číslo , zahájené úvodním článkem Stojanovým je symbolicky položeno v prvním výtisku na sousoší svatého Cyrila a Metoděje v bazilice na Velehradě.

Časopis přinášel od počátku nejen hodnotné články Stojanovy, ale i dr. Jaška a jiných. Stal se živou kronikou činnosti apoštolátu, kde se informovalo o všech sjezdech, unionistických velehradských kongresech a o všem, co se udávalo v současném slovanském světě.

Když roku 1912 vypukla na Balkáně válka, ihned směřoval Apoštolát do zbídačeného regionu výnosy ze sbírek pro zbídačené obyvatelstvo. Do Sofie sám Stojan nechal poslat pět řeholních sester od Svatého Kříže, které tam pomáhali lidem, kteří se léčili ze svých utrpení.

Mezitím v letech 1910-1913 působil dr. Jašek jako exercitátor a katecheta na Balkáně a po návratu z cest šířil celou řadu informací, jak je zapotřebí misii v těchto zemích věnovat a změnit smýšlení, že by bylo zapotřebí podporovat misie primárně v zemích třetího světa.



Osobnosti apoštolátu


Odkazy

Poznámky a reference

  1. Bratrstvo biskupa Slomšeka, které se modlilo na úmysl sv. Cyrila a Metoděje na podporu hesla "Aby všichni jedno byli".
  2. Šuránek, Antonín: Světlo z Beňova, 85-87.
  3. Šuránek: Světlo z Beňova 119-120.

Literatura

Osobní nástroje