Athenagoras Athénský

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Athenagoras Athénský byl křesťanský apologeta, který se hlásil k filosofům (byl nejspíš učitelem Alexandrijské školy). Původně byl pohanským filosofem píšícím proti křesťanům. Později však na základě četby Písma se obrátil na křesťanskou víru.

O jeho životě a původě nemáme mnoho důvěryhodných zpráv. Víme jen, že pochzáel z Řecka a jako dobrý filosof se prosadil v Athénách. Jako filosof sympatizoval s učením Platona a stoiků.

Obsah

Dílo

Apologia supplicatio pro christianis (Apologie s prosbou za křesťany)

Napsána byla v letech 176 - 180. Adresována je císaři Marku Aureliovi a jeho synu Commodovi. Svou obhajobu zahajuje s poukazem na to, že křesťané trpí nespravedlivě a žádají, aby císař jejich otázku přezkoumal. Vyvrací tezi, že křesťané jsou ateisté, provozují incest a jsou kanibalové.

Důvodem proč věřit v jednoho Boha jsou především z principu rozumu, Bible a z praxe (široké spektrum lidí). Pohanské náboženství je podle Athenágora jen dílem démonů a výtvorem básníků, kteří zaslepují lidský rozum, aby nedošle poznání pravého Boha.

Kanibalismus křesťané nemohou provádět; jde jen o špatný výklad slavení eucharistie. Pohané však oproti tomu mají zálibu v zabíjení při hrách v cirku. Křesťané toto odmítají a považují za hřích i potrat. Incest je pro křesťany také hříchem. Snaží se proto žít čistě jak ve vztazích, tak i myšlenkách. Věřící mají ve velké úctě panenství a panictví.

Charakteristikou spisu je, že se zabývá otázkou pohanských náboženství, zmiňuje se o dějinách sochařství a systematizuje Trojiční dogma. V závěru listu Athenagoras vyzývá politiky, aby se zasadili o práva křesťanů, protože i oni pracují pro blaho římského impéria.

De resurrectione mortuorum (O vzkříšení mrtvých)

Patří mezi nejlepší díla, jaká kdy byla o vzkříšení napsána. Athenagoras v něm vyvrací námitky prot možnosti zmrtvýchvstání. a snaží se dokázat jeho reálnou skutečnost. Vzkříšení patří k přirozenosti člověka, protože člověk je stvořen k tomu, aby dosáhl nesmrtelnosti. Existuje nejen vzkříšení duše, ale i těla, protože je nutná odplata pro obě složky lidského života.

Teologie

Existence jediného Boha, který je zároveň Stvořitelem všech věcí je odhalitelná rozumem.[1] skrze náhled na stvoření, skrze které se můžeme klanět Tvůrci. Tento racionální přístup má však i své hranice, čehož si je Athenagoras silně vědom. Jasnější náhled do problematiky můžeme zíksat pokud budeme číst proroky a uvědomíme si důležitost celého Božího zjevení. Boha pak definuje jako osobu, která je neviditelná, neuchopitelná, nestvořená, zahalená světlem, krásou a jež je stvořitelem celého vesmíru. Ve svých úvahách také neopomíná na důležitost Boha v Trojici a uvádí jasnou trojiční koncepci. Dále o něm mluví jako o Prozřetelnosti, která má dvojí aspekt. Jednak je to prozřetelnost všeobecná, pod kterou je chápán Bůh sám a prozřetelnost partikulární, kterou můžeme chápat jako Božskou starost o stvoření a o člověka, která je od Boha svěřená andělům.

Reference

  1. Tato hluboká pravda víry, která byla po staletí církví vyznávána, byla Magisteriem potvrzena až roku 1869 na zasedání Prvního vatikánského koncilu
Osobní nástroje