Bůh

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Bůh a člověk)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
'''Bůh''' je Stvořitel a Pán všeho, prvotní prapříčina i cíl, počátek i konec. Existuje právě jeden Bůh. Církev učí, že tento jediný a pravý Bůh může být s jistotou poznán skrze své dílo díky přirozenému lidskému rozumu.  
+
'''Bůh''' je Stvořitel a Pán všeho, prvotní prapříčina i cíl, počátek i konec. Existuje jeden jediný Bůh. Církev učí, že tento jediný a pravý Bůh může být s jistotou [[poznání|poznán]] skrze své dílo díky přirozenému lidskému [[rozum]]u.  
-
Člověk je svou přirozeností i svým povoláním náboženská bytost. Protože od Boha pochází a k Bohu směřuje, nežije plně lidským životem, neprožívá-li svobodně svůj vztah k Bohu. Jen v Bohu člověk nalezne pravdu a štěstí, jež neustále hledá. Jsme na světě, abychom sloužili Bohu a po smrti se dostali do nebe.<ref>[[František Tomášek]]: ''[[Katechismus katolického náboženství]]'', ČKCH 1955</ref>
 
 +
== Jaký je Bůh ==
 +
 +
Bůh je [[bytost]] (tedy to, co skutečně je). Je bytostí živou, konkrétní a osobní. Je bytostí duchovní, má [[rozum]] a [[vůle|vůli]], ale nemá [[tělo]]. Je bytostí nejdokonalejší, existující sama od sebe, není tedy na nikom a ničem závislý, protože je věčný a nestvořený. On sám říká v [[Písmo sv.|Písmu sv]].: „Já jsem ten, který jsem“ (Ex 3,14 - Hejčl). Dále v Písmu sv. čteme, že „…v něm žijeme a dýcháme i trváme…“ (Sk 17,28 – Col) a že „…z něho a skrze něho a pro něho je všechno“ (Ř 11,36 – Col). Boží [[podstata]] je pro lidi nepochopitelná. (De fide.) Bezprostřední, intuitivní poznání Boží podstaty mají blažení v [[nebe|nebi]]. I pro ně však zůstává Boží podstata nepochopitelná, je proto donekonečna přitažlivou.
 +
 +
 +
== Poznání Boha a víra v Něj ==
 +
 +
Boží [[existence|existenci]] lze poznat s jistotou prostřednictvím přirozeného světla rozumu z věcí Jím stvořených. (De fide.)<ref>Srov. I. vatikánský koncil: DS 3004.</ref> Je možno ji dokázat prostřednictvím [[kauzalita|kauzality]] (příčinnosti). (Sent. fidei proxima.) Ve [[filosofie|filosofickém myšlení]] a [[teologie|teologii]] existuje několik způsobů, jak dokázat existenci Boha. Bývají také nazývány [[důkazy Boží existence]]. Boží existence je nejen předmětem přirozeného rozumového poznání, ale také předmětem nadpřirozené [[víra|víry]]. (De fide.) Aby Ho lidé mohli s jistotou poznat a v Něj uvěřit, dává se lidem poznat také prostřednictvím nadpřirozeného [[zjevení]]. Víra v jednoho jediného Boha se nazývá [[monoteismus]]. Existují tři velká monoteistická náboženství: [[křesťanství]], [[judaismus]] a [[islám]].
 +
 +
 +
== Jméno Bůh ==
 +
 +
České označení ''Bůh'' se etymologicky odvozuje od staroindického ''bhága'', tedy ''udělující'', ''dávající'', ''řídící''.<ref>V. Wolf: ''Syntéza víry'', MCM, Olomouc 2003, s. 19.</ref> [[řečtina|Řecky]] se Bůh řekne ''Theos'', [[latina|latinsky]] ''Deus''. Bůh nemá vlastní jméno. Pokud mu dává Bible nějaké „jméno“, je to vždy jen označení jeho [[podstata|podstaty]] nebo některé vlastnosti Boží, např. ''Él'' (Silný), ''Adonai'' (pán) nebo ''Qadoš'' (Svatý). Tvrzení tzv. [[Svědkové Jehovovi|Svědků Jehovových]], že vlastním jménem Boha je ''Jehova'', je zavádějící a mylné.<ref>Srov. V. Wolf, cit. dílo, s. 37.</ref> <ref>[http://www.rozcesti.org/cs/jhvh Několik studií kritiků sekty jehovistů o tetragrammatu JHVH]</ref> <ref>V Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Stejně postupovaly všechny křesťanské biblické překlady až do první poloviny 20. století. Některé moderní překlady (například [[Jeruzalémská bible]]) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.). V reakci na to roku 2008 [[Kongregace pro bohoslužbu a svátosti]] zakázala užívat tento hebrejský termín v liturgii a nařídila pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán. [http://cs.wikipedia.org/wiki/JHVH Viz. článek z Wikipedie], kde je také [http://www.adoremus.org/CDW_NameofGod.html odkaz na dopis kard. Arinze], prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti </ref> V češtině často používáme místo slova ''Bůh'' krásné české synonymum ''Hospodin''. Pokud máme na mysli Boha osobního, jediného, podle norem českého pravopisu píšeme vždy s velkým písmenem - Bůh. Malým písmenem na počátku slova označujeme neosobní božstva ve smyslu pohanství.
 +
 +
 +
== Boží vlastnosti ==
 +
 +
Bůh je absolutně jednoduchý. Poznáváme však Jeho vlastnosti. Tyto vlastnosti jsou skutečně totožné mezi sebou a s Boží podstatou. (De fide.) Boží vlastnosti dělíme na entitativní (statické, Božího bytí) a operativní (dynamické, Božího života).<ref>Srov.V. Wolf, cit. dílo, s. 31-43.</ref>
 +
 +
'''Vlastnosti entitativní'''
 +
1. Absolutní dokonalost (perfectio absoluta)
 +
2. Nekonečnost (infinitas)
 +
3. Nesmírnost (immensitas)
 +
4. Všudypřítomnost (ubiquitas)
 +
5. Věčnost (aeternitas)
 +
6. Neměnnost (immutabilitas)
 +
7. Jednoduchost (simplicitas)
 +
8. Pravda (veritas)
 +
9. Dobro (bonitas)
 +
10. Krása (pulchritudo)
 +
11. Jedinost (unitas singularitatis)
 +
 +
'''Vlastnosti operativní'''
 +
1. Vševědoucnost (omniscientia)
 +
2. Svoboda (libertas)
 +
3. Láska (amor)
 +
4. Všemohoucnost (omnipotentia)
 +
5. Spravedlnost (iustitia)
 +
6. Milosrdenství (misericordia)
 +
 +
 +
== Bůh a člověk ==
 +
 +
[[Člověk]] je svou [[přirozenost]]í i svým povoláním [[náboženství|náboženská]] bytost. Protože od Boha pochází a k Bohu směřuje, nežije plně lidským [[život]]em, neprožívá-li svobodně svůj vztah k Bohu. Jen v Bohu člověk nalezne [[pravda|pravdu]] a [[štěstí]], jež neustále hledá. Jsme na světě, abychom sloužili Bohu a po smrti se dostali do nebe.<ref>[[František Tomášek]]: ''[http://katolicky-katechismus.cz/ Katechismus katolického náboženství]'', ČKCH 1955</ref>
== Odkaz ==
== Odkaz ==
Řádka 13: Řádka 56:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
-
* ''[[Katolický katechismus]]''
+
* [http://katolicky-katechismus.cz/ Katolický katechismus]
 +
* V. Wolf: ''Syntéza víry'', MCM, Olomouc 2003.
=== Reference ===
=== Reference ===

Aktuální verze z 26. 7. 2012, 19:07

Bůh je Stvořitel a Pán všeho, prvotní prapříčina i cíl, počátek i konec. Existuje jeden jediný Bůh. Církev učí, že tento jediný a pravý Bůh může být s jistotou poznán skrze své dílo díky přirozenému lidskému rozumu.


Obsah

Jaký je Bůh

Bůh je bytost (tedy to, co skutečně je). Je bytostí živou, konkrétní a osobní. Je bytostí duchovní, má rozum a vůli, ale nemá tělo. Je bytostí nejdokonalejší, existující sama od sebe, není tedy na nikom a ničem závislý, protože je věčný a nestvořený. On sám říká v Písmu sv.: „Já jsem ten, který jsem“ (Ex 3,14 - Hejčl). Dále v Písmu sv. čteme, že „…v něm žijeme a dýcháme i trváme…“ (Sk 17,28 – Col) a že „…z něho a skrze něho a pro něho je všechno“ (Ř 11,36 – Col). Boží podstata je pro lidi nepochopitelná. (De fide.) Bezprostřední, intuitivní poznání Boží podstaty mají blažení v nebi. I pro ně však zůstává Boží podstata nepochopitelná, je proto donekonečna přitažlivou.


Poznání Boha a víra v Něj

Boží existenci lze poznat s jistotou prostřednictvím přirozeného světla rozumu z věcí Jím stvořených. (De fide.)[1] Je možno ji dokázat prostřednictvím kauzality (příčinnosti). (Sent. fidei proxima.) Ve filosofickém myšlení a teologii existuje několik způsobů, jak dokázat existenci Boha. Bývají také nazývány důkazy Boží existence. Boží existence je nejen předmětem přirozeného rozumového poznání, ale také předmětem nadpřirozené víry. (De fide.) Aby Ho lidé mohli s jistotou poznat a v Něj uvěřit, dává se lidem poznat také prostřednictvím nadpřirozeného zjevení. Víra v jednoho jediného Boha se nazývá monoteismus. Existují tři velká monoteistická náboženství: křesťanství, judaismus a islám.


Jméno Bůh

České označení Bůh se etymologicky odvozuje od staroindického bhága, tedy udělující, dávající, řídící.[2] Řecky se Bůh řekne Theos, latinsky Deus. Bůh nemá vlastní jméno. Pokud mu dává Bible nějaké „jméno“, je to vždy jen označení jeho podstaty nebo některé vlastnosti Boží, např. Él (Silný), Adonai (pán) nebo Qadoš (Svatý). Tvrzení tzv. Svědků Jehovových, že vlastním jménem Boha je Jehova, je zavádějící a mylné.[3] [4] [5] V češtině často používáme místo slova Bůh krásné české synonymum Hospodin. Pokud máme na mysli Boha osobního, jediného, podle norem českého pravopisu píšeme vždy s velkým písmenem - Bůh. Malým písmenem na počátku slova označujeme neosobní božstva ve smyslu pohanství.


Boží vlastnosti

Bůh je absolutně jednoduchý. Poznáváme však Jeho vlastnosti. Tyto vlastnosti jsou skutečně totožné mezi sebou a s Boží podstatou. (De fide.) Boží vlastnosti dělíme na entitativní (statické, Božího bytí) a operativní (dynamické, Božího života).[6]

Vlastnosti entitativní 1. Absolutní dokonalost (perfectio absoluta) 2. Nekonečnost (infinitas) 3. Nesmírnost (immensitas) 4. Všudypřítomnost (ubiquitas) 5. Věčnost (aeternitas) 6. Neměnnost (immutabilitas) 7. Jednoduchost (simplicitas) 8. Pravda (veritas) 9. Dobro (bonitas) 10. Krása (pulchritudo) 11. Jedinost (unitas singularitatis)

Vlastnosti operativní 1. Vševědoucnost (omniscientia) 2. Svoboda (libertas) 3. Láska (amor) 4. Všemohoucnost (omnipotentia) 5. Spravedlnost (iustitia) 6. Milosrdenství (misericordia)


Bůh a člověk

Člověk je svou přirozeností i svým povoláním náboženská bytost. Protože od Boha pochází a k Bohu směřuje, nežije plně lidským životem, neprožívá-li svobodně svůj vztah k Bohu. Jen v Bohu člověk nalezne pravdu a štěstí, jež neustále hledá. Jsme na světě, abychom sloužili Bohu a po smrti se dostali do nebe.[7]

Odkaz

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

Reference

  1. Srov. I. vatikánský koncil: DS 3004.
  2. V. Wolf: Syntéza víry, MCM, Olomouc 2003, s. 19.
  3. Srov. V. Wolf, cit. dílo, s. 37.
  4. Několik studií kritiků sekty jehovistů o tetragrammatu JHVH
  5. V Novém zákoně se v citátech starozákonních textů JHVH nahrazuje slovem Kyrios (Pán). Stejně postupovaly všechny křesťanské biblické překlady až do první poloviny 20. století. Některé moderní překlady (například Jeruzalémská bible) však začaly užívat vokalizované tvary tetragrammatonu (Jahve apod.). V reakci na to roku 2008 Kongregace pro bohoslužbu a svátosti zakázala užívat tento hebrejský termín v liturgii a nařídila pokračovat v tradici jeho nahrazování slovem Pán. Viz. článek z Wikipedie, kde je také odkaz na dopis kard. Arinze, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
  6. Srov.V. Wolf, cit. dílo, s. 31-43.
  7. František Tomášek: Katechismus katolického náboženství, ČKCH 1955
Osobní nástroje