Basil Veliký

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka: Svatý '''Basil Veliký''' (ok. 329 - 1. leden 379), jeden z kappadockých otců, zakladatel cenobitismu. Byl [[ar…)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]]. Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrína st.|Makrínu]], rodiče [[Basil st.|Basila st]]. a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrína ml.|Makrínu ml]]., bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací. [[Byzantská církev]] jej liturgicky slaví [[1. leden|1. ledna]] a [[30. leden|30. ledna]] (spolu s [[Řehoř Naziánský|Řehořem Naziánským]] a [[Jan Zlatoústý|Janem Zlatoústým]]), západní církev [[14. červen|14. června]] (podle pokoncilní úpravy kalendáře [[2. leden|2. ledna]]).
+
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]]. Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrína st.|Makrínu]], rodiče [[Basil st.|Basila st]]. a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrína ml.|Makrínu ml]]., bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.
 +
 
 +
Je ctěn jako světec a [[učitel Církve]]. [[Byzantská církev]] jej liturgicky slaví [[1. leden|1. ledna]] a [[30. leden|30. ledna]] (spolu s [[Řehoř Naziánský|Řehořem Naziánským]] a [[Jan Zlatoústý|Janem Zlatoústým]]), západní církev [[14. červen|14. června]] (podle pokoncilní úpravy kalendáře [[2. leden|2. ledna]]).
Řádka 49: Řádka 51:
[[Kategorie:Svatí]]
[[Kategorie:Svatí]]
 +
[[Kategorie:Učitelé Církve]]

Verze z 19. 7. 2012, 09:25

Svatý Basil Veliký (ok. 329 - 1. leden 379), jeden z kappadockých otců, zakladatel cenobitismu. Byl arcibiskupem Césareje v Kappadokii, význačným kazatelem, teologem a organizátorem církevního života, zejména v oblasti práva, liturgie a charity. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku Makrínu, rodiče Basila st. a Emmelii, sestru Makrínu ml., bratry Řehoře Nysského a Petra ze Sebasté. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.

Je ctěn jako světec a učitel Církve. Byzantská církev jej liturgicky slaví 1. ledna a 30. ledna (spolu s Řehořem Naziánským a Janem Zlatoústým), západní církev 14. června (podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna).


Obsah

Život

Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrína Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na sv. Řehoře Thaumaturga (+ok. 270), biskupa pontské Neocésareje, který byl žákem Origena. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v Cařihradě a Aténách.

Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makríny obrátil (byl pouze katechumenem), přijal křest z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek Egypta, Palestiny, Sýrie a Mezopotámie a v roce 358 začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii Pontu. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (Obšírná pravidla a Kratší pravidla v otázkách a odpovědích, Morální pravidla a jiné asketické spisy).

Roku 362 nebo 364 přijal z rukou césarejského biskupa Eusebia kněžské svěcení. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými herezemi, především arianismem. V roce 370, po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. Atanáš, sv. Amfilochius z Iconia, sv. Eusebius ze Samosaty, sv. Ambrož Veliký, sv. Meletios z Antiochie aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce 373 se stal vůdcem obránců nicejské víry. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.

Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. Meleciánském schizmatu. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze pneumatochovépneumatomachů. Teologicky zpracoval problematiku božství Ducha svatého v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, Eustathia ze Sebasté, s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem mešního kánonu používaného dodnes v byzantské církvi (Liturgie sv. Basila Velikého).

Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností. Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel 1. ledna 329. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.

Díla

Dogmatická: Proti Eunomiovi (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila); O Duchu svatém.

Homilie a řeči: Devět kázání o stvoření světa; Homilie na žalmy; O křtu; O půstu; O pokoře a množství dalších.

Asketická: Velký asketikon (Obšírná pravidla a Krátká pravidla v otázkách a odpovědích), Úvody k jednotlivým asketickým spisům - O Božím soudě, O víře aj.); Malý aketikon; Morální pravidla.

Dopisy (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické).

Liturgie sv. Basila Velikého

Odkazy

Externí odkazy

Úryvky z děl sv. Basila

Katecheze papeže Benedikta XVI.

Jiné

Literatura

  • J. Novotný: Basil Veliký a jeho doba; Basil Veliký. Moralia, Refugium, Velehrad 1999.
  • Basil z Caesareje: Devět kázání o stvoření světa, OIKOYMENH, Praha 2004.
  • D. Škoviera (ed.): Sv. Basil Veľký. Povzbudenie mladým. Listy I (R. 357-374), Petra, Prešov 1999.
  • Tentýž: Sv. Basil Veľký. Listy II (r. 375-378). Hexaémeron, Petra, Prešov 2002.
  • František Luděk Juchelka, Ideál společného života sv. Basila a dnešní obnova řeholního života, disertační práce, dostupná v knihovně Centra Aletti.
Osobní nástroje