Basil Veliký

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m
m (zvětšení titulní ilustrace)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Soubor:Basil_Veliký.jpg|thumb|Svatý Basil z Césareje zvaný též Veliký]]
+
[[Soubor:Basil_Veliký.jpg|thumb|220px|Svatý Basil z Césareje zvaný též Veliký]]
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]]. Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrina Starší|Makrinu]], rodiče [[Basil Starší|Basila]] a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrina Mladší|Makrinu Mladší]], bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.  
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]]. Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrina Starší|Makrinu]], rodiče [[Basil Starší|Basila]] a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrina Mladší|Makrinu Mladší]], bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.  

Verze z 9. 1. 2014, 08:20

Svatý Basil z Césareje zvaný též Veliký

Svatý Basil Veliký (ok. 329 - 1. leden 379), jeden z kappadockých otců, zakladatel cenobitismu. Byl arcibiskupem Césareje v Kappadokii, význačným kazatelem, teologem a organizátorem církevního života, zejména v oblasti práva, liturgie a charity. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku Makrinu, rodiče Basila a Emmelii, sestru Makrinu Mladší, bratry Řehoře Nysského a Petra ze Sebasté. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.

Je ctěn jako světec a učitel Církve. Byzantská církev jej liturgicky slaví 1. ledna a 30. ledna (spolu s Řehořem Naziánským a Janem Zlatoústým), západní církev 14. června (podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna).

Obsah

Život

Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrina Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na sv. Řehoře Thaumaturga (+ok. 270), biskupa pontské Neocésareje, který byl žákem Origena. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v Cařihradě a Aténách.

Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makriny obrátil (byl pouze katechumenem), přijal křest z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek Egypta, Palestiny, Sýrie a Mezopotámie a v roce 358 začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii Pontu. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (Obšírná pravidla a Kratší pravidla v otázkách a odpovědích, Morální pravidla a jiné asketické spisy).

Roku 362 nebo 364 přijal z rukou césarejského biskupa Eusebia kněžské svěcení. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými herezemi, především arianismem. V roce 370, po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. Atanáš, sv. Amfilochius z Iconia, sv. Eusebius ze Samosaty, sv. Ambrož Veliký, sv. Meletios z Antiochie aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce 373 se stal vůdcem obránců nicejské víry. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.

Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. Meleciánském schizmatu. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze pneumatomachů. Teologicky zpracoval problematiku božství Ducha svatého v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, Eustathia ze Sebasté, s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem mešního kánonu používaného dodnes v byzantské církvi (Liturgie sv. Basila Velikého).

Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností. Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel 1. ledna 379. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.

Díla

Dogmatická:

  • Proti Eunomiovi (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila)
  • O Duchu svatém

Homilie a řeči:

  • Devět kázání o stvoření světa
  • Homilie na žalmy
  • O křtu
  • O půstu
  • O pokoře a množství dalších

Asketická:

  • Velký asketikon (Obšírná pravidla a Krátká pravidla v otázkách a odpovědích)
  • Úvody k jednotlivým asketickým spisům - O Božím soudě, O víře aj.)
  • Malý aketikon
  • Morální pravidla (Moralia)

Dopisy (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické)

Liturgie sv. Basila Velikého

Odkazy

Externí odkazy

Úryvky z děl sv. Basila

Katecheze papeže Benedikta XVI.

Jiné

Literatura

  • J. Novotný: Basil Veliký a jeho doba; Basil Veliký. Moralia, Refugium, Velehrad 1999.
  • Basil z Caesareje: Devět kázání o stvoření světa, OIKOYMENH, Praha 2004.
  • D. Škoviera (ed.): Sv. Basil Veľký. Povzbudenie mladým. Listy I (R. 357-374), Petra, Prešov 1999.
  • Tentýž: Sv. Basil Veľký. Listy II (r. 375-378). Hexaémeron, Petra, Prešov 2002.
  • František Luděk Juchelka, Ideál společného života sv. Basila a dnešní obnova řeholního života, disertační práce, dostupná v knihovně Centra Aletti.
Osobní nástroje