Basil Veliký

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m
 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]]. Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrína st.|Makrínu]], rodiče [[Basil st.|Basila st]]. a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrína ml.|Makrínu ml]]., bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.  
+
[[Soubor:Basil_Veliký.jpg|thumb|220px|Svatý Basil z Césareje zvaný též Veliký]]
 +
[[Svatý]] '''Basil Veliký''' (ok. [[329]] - [[1. leden]] [[379]]), jeden z [[kappadočtí otcové|kappadockých otců]], zakladatel [[cenobitismus|cenobitismu]] a otec východního [[mnišství]].  
-
Je ctěn jako světec a [[učitel Církve]]. [[Byzantská církev]] jej liturgicky slaví [[1. leden|1. ledna]] a [[30. leden|30. ledna]] (spolu s [[Řehoř Naziánský|Řehořem Naziánským]] a [[Jan Zlatoústý|Janem Zlatoústým]]), západní církev [[14. červen|14. června]] (podle pokoncilní úpravy kalendáře [[2. leden|2. ledna]]).
+
Byl [[arcibiskup|arcibiskupem]] [[Césarea|Césareje]] v [[Kappadocie|Kappadokii]], význačným [[kazatel|kazatelem]], [[teolog|teologem]] a organizátorem církevního života, zejména v oblasti [[církevní právo|práva]], [[liturgie]] a [[charita|charity]]. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku [[Makrina Starší|Makrinu]], rodiče [[Basil Starší|Basila]] a [[Emmelie|Emmelii]], sestru [[Makrina Mladší|Makrinu Mladší]], bratry [[Řehoř Nysský|Řehoře Nysského]] a [[Petr ze Sebasté|Petra ze Sebasté]]. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.  
 +
Je ctěn jako světec a [[učitel Církve]]. [[Byzantská církev]] jej liturgicky slaví [[1. leden|1. ledna]] a [[30. leden|30. ledna]] (spolu s [[Řehoř Naziánský|Řehořem Naziánským]] a [[Jan Zlatoústý|Janem Zlatoústým]]), západní církev [[14. červen|14. června]] (podle pokoncilní úpravy kalendáře [[2. leden|2. ledna]]).
== Život ==
== Život ==
-
Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrína Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na [[Řehoř Thaumaturgos|sv. Řehoře Thaumaturga]] (+ok. [[270]]), biskupa pontské [[Neocésarea|Neocésareje]], který byl žákem [[Origenes|Origena]]. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v [[Cařihrad|Cařihradě]] a [[Atény|Aténách]].  
+
Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrina Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na [[Řehoř Thaumaturgos|sv. Řehoře Thaumaturga]] (+ok. [[270]]), biskupa pontské [[Neocésarea|Neocésareje]], který byl žákem [[Origenes|Origena]]. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v [[Cařihrad|Cařihradě]] a [[Atény|Aténách]].  
-
Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makríny obrátil (byl pouze [[katechumen|katechumenem]]), přijal [[křest]] z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek [[Egypt|Egypta]], [[Palestina|Palestiny]], [[Sýrie]] a [[Mezopotámie]] a v roce [[358]] začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii [[Pont|Pontu]]. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (''Obšírná pravidla'' a ''Kratší pravidla'' v otázkách a odpovědích, ''Morální pravidla'' a jiné asketické spisy).  
+
Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makriny obrátil (byl pouze [[katechumen|katechumenem]]), přijal [[křest]] z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek [[Egypt|Egypta]], [[Palestina|Palestiny]], [[Sýrie]] a [[Mezopotámie]] a v roce [[358]] začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii [[Pont|Pontu]]. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (''Obšírná pravidla'' a ''Kratší pravidla'' v otázkách a odpovědích, ''Morální pravidla'' a jiné asketické spisy).  
Roku [[362]] nebo [[364]] přijal z rukou césarejského biskupa [[Eusebius|Eusebia]] [[kněžské svěcení]]. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými [[hereze|herezemi]], především [[arianismus|arianismem]]. V roce [[370]], po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. [[Atanáš Veliký|Atanáš]], sv. [[Amfilochius z Iconia]], sv. [[Eusebius ze Samosaty]], sv. [[Ambrož Veliký]], sv. [[Meletios z Antiochie]] aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce [[373]] se stal vůdcem obránců [[Nicejský koncil|nicejské víry]]. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.  
Roku [[362]] nebo [[364]] přijal z rukou césarejského biskupa [[Eusebius|Eusebia]] [[kněžské svěcení]]. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými [[hereze|herezemi]], především [[arianismus|arianismem]]. V roce [[370]], po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. [[Atanáš Veliký|Atanáš]], sv. [[Amfilochius z Iconia]], sv. [[Eusebius ze Samosaty]], sv. [[Ambrož Veliký]], sv. [[Meletios z Antiochie]] aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce [[373]] se stal vůdcem obránců [[Nicejský koncil|nicejské víry]]. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.  
-
Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. [[Meleciánské schisma|Meleciánském schizmatu]]. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze pneumatochovépneumatomachů. Teologicky zpracoval problematiku božství [[Duch svatý|Ducha svatého]] v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, [[Eusthatios ze Sebasté|Eustathia ze Sebasté]], s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem [[mešní kánon|mešního kánonu]] používaného dodnes v byzantské církvi ([[Liturgie sv. Basila Velikého]]).  
+
Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. [[Meleciánské schisma|Meleciánském schizmatu]]. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze [[Pneumatomachismus|pneumatomachů]]. Teologicky zpracoval problematiku božství [[Duch svatý|Ducha svatého]] v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, [[Eustathios ze Sebasté|Eustathia ze Sebasté]], s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem [[mešní kánon|mešního kánonu]] používaného dodnes v byzantské církvi ([[Liturgie sv. Basila Velikého]]).  
Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností.  
Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností.  
-
Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel 1. ledna 329. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.
+
Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel [[1. leden|1. ledna]] [[379]]. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.
== Díla ==
== Díla ==
'''Dogmatická''':
'''Dogmatická''':
-
''Proti Eunomiovi'' (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila); ''O Duchu svatém''.
+
 
 +
*''Proti Eunomiovi'' (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila)
 +
* ''O Duchu svatém''
'''Homilie a řeči''':
'''Homilie a řeči''':
-
''Devět kázání o stvoření světa''; ''Homilie na žalmy''; ''O křtu''; ''O půstu''; ''O pokoře'' a množství dalších.
+
 
 +
* ''Devět kázání o stvoření světa''
 +
* ''Homilie na žalmy''
 +
* ''O křtu''
 +
* ''O půstu''
 +
* ''O pokoře'' a množství dalších
'''Asketická''':
'''Asketická''':
-
''Velký asketikon'' (''Obšírná pravidla'' a ''Krátká pravidla'' v otázkách a odpovědích), ''Úvody'' k jednotlivým asketickým spisům - ''O Božím soudě'', ''O víře'' aj.); ''Malý aketikon''; ''Morální pravidla''.
 
-
'''Dopisy''' (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické).
+
* ''Velký asketikon'' (''Obšírná pravidla'' a ''Krátká pravidla'' v otázkách a odpovědích)
 +
* ''Úvody'' k jednotlivým asketickým spisům - ''O Božím soudě'', ''O víře'' aj.)
 +
* ''Malý aketikon''
 +
* ''Morální pravidla'' (Moralia)
 +
 
 +
'''Dopisy''' (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické)
'''Liturgie sv. Basila Velikého'''
'''Liturgie sv. Basila Velikého'''
Řádka 51: Řádka 64:
[[Kategorie:Svatí]]
[[Kategorie:Svatí]]
 +
[[Kategorie:Svatí biskupové]]
[[Kategorie:Učitelé Církve]]
[[Kategorie:Učitelé Církve]]
 +
[[Kategorie:Kappadočtí otcové]]
 +
[[Kategorie:Zakladatelé řádů a řeholních společenství]]
 +
[[Kategorie:Narození 4. století]]
 +
[[Kategorie:Úmrtí 379]]

Aktuální verze z 26. 9. 2014, 03:07

Svatý Basil z Césareje zvaný též Veliký

Svatý Basil Veliký (ok. 329 - 1. leden 379), jeden z kappadockých otců, zakladatel cenobitismu a otec východního mnišství.

Byl arcibiskupem Césareje v Kappadokii, význačným kazatelem, teologem a organizátorem církevního života, zejména v oblasti práva, liturgie a charity. Pocházel z rodiny světců. Církev uctívá jeho babičku Makrinu, rodiče Basila a Emmelii, sestru Makrinu Mladší, bratry Řehoře Nysského a Petra ze Sebasté. Nejvýznačnějším rysem jeho osoby je schopnost plodným způsobem skloubit křesťanskou praxi s teologickou prací.

Je ctěn jako světec a učitel Církve. Byzantská církev jej liturgicky slaví 1. ledna a 30. ledna (spolu s Řehořem Naziánským a Janem Zlatoústým), západní církev 14. června (podle pokoncilní úpravy kalendáře 2. ledna).

Obsah

Život

Basil se narodil okolo roku 329 v hlavním městě Kappadokie, v Césareji. Rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal, bylo charakteristické zbožností. Křesťanského ducha zde vnesla jak matka Emmelie, která byla sirotkem - dcerou mučedníka za víru, tak Basilova babička z otcovy strany - Makrina Starší. Ta Basila vychovávala v křesťanském duchu a předávala mu mimo jiné mnohé své vzpomínky na sv. Řehoře Thaumaturga (+ok. 270), biskupa pontské Neocésareje, který byl žákem Origena. Mladý Basil, intelektuálně velmi nadaný, studoval na nejprestižnějších školách své doby v Cařihradě a Aténách.

Po studiích krátce vykonával světské zaměstnání rétora, ale nedlouho poté se pod vlivem tragické smrti bratra a po domluvách sestry Makriny obrátil (byl pouze katechumenem), přijal křest z rukou biskupa Diania a začal hledat nový způsob života. Vykonal duchovně – studijní cestu do mnišských středisek Egypta, Palestiny, Sýrie a Mezopotámie a v roce 358 začal spolu se svým přítelem Řehořem Naziánským a několika dalšími askety žít mnišským životem u řeky Iris v provincii Pontu. Později začal sám mnišský život organizovat a prakticky i teologicky zdůvodnil prvenství cenobitismu (Obšírná pravidla a Kratší pravidla v otázkách a odpovědích, Morální pravidla a jiné asketické spisy).

Roku 362 nebo 364 přijal z rukou césarejského biskupa Eusebia kněžské svěcení. V této době se již začal aktivně podílet na teologickém boji se soudobými herezemi, především arianismem. V roce 370, po smrti Eusebia, byl zvolen jeho nástupcem. Jako biskup dále pokračoval v teologické práci a prostřednictvím dopisů i osobních kontaktů udržoval spojení s význačnými osobnostmi té doby (sv. Atanáš, sv. Amfilochius z Iconia, sv. Eusebius ze Samosaty, sv. Ambrož Veliký, sv. Meletios z Antiochie aj.). Po smrti sv. Atanáše v roce 373 se stal vůdcem obránců nicejské víry. Nadále také spolupracoval s Řehořem Naziánským, kterého vysvětil na biskupa Sasimy a se svým bratrem Řehořem, který přijal biskupský stolec v Nysse.

Usiloval o jednotu místních církví, především se angažoval v tzv. Meleciánském schizmatu. V této i jiných záležitostech komunikoval také s biskupy západu, jeho postoj zde však nebyl příliš pochopen. Kromě boje s ariány se velmi zasloužil o poražení hereze pneumatomachů. Teologicky zpracoval problematiku božství Ducha svatého v traktátu O Duchu svatém a prakticky usiloval prostřednictvím osobních kontaktů a dopisů o obrácení jednoho z hlavních vůdců pneumatomachů, Eustathia ze Sebasté, s kterým zpočátku udržoval přátelské kontakty. Zároveň neustával v zakládání mužských a ženských klášterů, a vykonávání jiných praktických činností vyplývajících z jeho postavení pastýře místní církve. Intenzivně se věnoval také řízení liturgického života ve své arcidiecézi. Stal se autorem mešního kánonu používaného dodnes v byzantské církvi (Liturgie sv. Basila Velikého).

Vrcholem pastorační činnosti césarejského arcibiskupa bylo charitativní středisko nazvané později podle něj Basiliádou. Bylo to malé městečko poblíž Césareje s lékaři a ošteřovateli starajícími se o nemocné a staré lidi a o bezdomovce, dále zde byly ubytovny pro cestující, dalo se tam získat zvířata a průvodce potřebné k další cestě. Kromě toho tam byl i klášter, kostel a dům pro biskupa, který zde pravidelně přicházel, dílny pro vykonávání nejrůznějších řemesel apod. Basiliáda je úspěšným pokusem a ideálním vzorem syntézy mnišské askeze s charitativní, a tím také apoštolskou činností. Sv. Basil vyčerpaný namáhavou prací pro bližní, askezí i nemocemi, zemřel 1. ledna 379. Jako světec byl spontánně uctíván hned po smrti.

Díla

Dogmatická:

  • Proti Eunomiovi (celkem pět knih, z toho první tři jsou dílem sv. Basila)
  • O Duchu svatém

Homilie a řeči:

  • Devět kázání o stvoření světa
  • Homilie na žalmy
  • O křtu
  • O půstu
  • O pokoře a množství dalších

Asketická:

  • Velký asketikon (Obšírná pravidla a Krátká pravidla v otázkách a odpovědích)
  • Úvody k jednotlivým asketickým spisům - O Božím soudě, O víře aj.)
  • Malý aketikon
  • Morální pravidla (Moralia)

Dopisy (celkem 366 dopisů, z nichž některé nejsou autentické)

Liturgie sv. Basila Velikého

Odkazy

Externí odkazy

Úryvky z děl sv. Basila

Katecheze papeže Benedikta XVI.

Jiné

Literatura

  • J. Novotný: Basil Veliký a jeho doba; Basil Veliký. Moralia, Refugium, Velehrad 1999.
  • Basil z Caesareje: Devět kázání o stvoření světa, OIKOYMENH, Praha 2004.
  • D. Škoviera (ed.): Sv. Basil Veľký. Povzbudenie mladým. Listy I (R. 357-374), Petra, Prešov 1999.
  • Tentýž: Sv. Basil Veľký. Listy II (r. 375-378). Hexaémeron, Petra, Prešov 2002.
  • František Luděk Juchelka, Ideál společného života sv. Basila a dnešní obnova řeholního života, disertační práce, dostupná v knihovně Centra Aletti.
Osobní nástroje