Bitva na Katalaunských polích

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Bitva (národů) na Katalaunských polích či bitva u Châlons je jedna z klíčových bitev evropské a křesťanské historie a jedna z největších a nejkrvavějších bitev starověku. Odehrála 20. června 451 a střetla se v ní hunská vojska Attilova a západořímská vojska a jejich germánští spojenci pod vedením Aetia Flavia.

Přestože na bojišti samém neměla jasného vítěze, jejím důsledek byl ústup Hunů, ukončení jejich vpádu a záchrana Galie pro Řím, což z ní činí obrovské vítězství západořímské říše, která bojovala ne-li o svoje holé přežití, pak určitě o přežití římské Galie. Bitva však nezabránila hunskému vpádu do samého srdce říše o rok později.

Obsah

Před bitvou

Poté co Attila opanoval Východořímskou říši a překročil Rýn s úmyslem udělat totéž se Západořímskou, schylovalo se k osudné bitvě. Římská vojska vedená Aetiem Flaviem mu vytáhla naproti. Attila nejprve pustošil sever Francie, přičemž na zásah sv. Jenovéfy ušetřil Paříž, pak obléhal Orleáns, a když k ohroženému městu spěchali na pomoc Římané, poněkud se stáhl – na místo poblíž města Châlons zvané Katalaunská pole. Zde se 20. června 451 odehrála osudová bitva.

Attila shromáždil více než 100.000 mužů (některé prameny, stejně jako v případě Římanů, toto číslo zvyšují, hovoří i o 500.000). Kromě lehké hunské jízdy bojovali v jeho řadách Ostrogóti, Gepidové, Rugové, Skirové, ripuárští Frankové, Bavoři a Durynkové. Jádro vojsk jeho protivníka tvořily oddíly galo-římské těžké jízdy,Vizigóti pod vedením krále Theodoricha, které Attila ještě krátce předtím lákal do svých řad, Frankové se svým králem Merovejem, Burgunďané a jiné germánské kmeny (např. Alani).

Bitva

Attila postavil na pravé křídlo spojence z řad podmaněných germánských kmenů, sám velel svým Hunům zprostředka a nalevo umístil Ostrogóty.

Aetuis Flavius se postavil do čela galo-římské jízdy tvořící na levém křídle hlavní údernou sílu jeho vojsk. Napravo postavil Vizigóty a doprostřed v předtuše zrady či nespolehlivosti Alany a jiné germánské kmeny. Vedle sebe měl Thorismuda, syny vizigótského krále Theodoricha – patrně z obavy z možné zrady.

Krátce před bitvou poslal Thorismuda s početnými silami na nedalekou vyvýšeninu nad levým křídlem Hunů a toto vysoce důležité strategické místo obsadil. Hunové zaútočili na střed Římanů tvořený Alany, který okamžitě přestal existovat. Křídla tvořená Římany a Vizigóty však statečně odolávala, a to i přesto, že Theodorich uprostřed vřavy padl. Rozzuření Vizigóti začali své ostrogótské protivníky zatlačovat, totéž se začalo dařit Aetiovi na pravém křídle. Hunové začali z obav z obklíčení ustupovat. Po setmění zaútočil Thorismud zleva a Vizigóti zprava čelním útokem na Huny, kteří se dali na útěk. Thorismud zaútočil i na hunský tábor, byl však odražen hunskou jízdou, kterou pro tyto účely poslal zpět na bojiště Attila. Bitva pokračovala i v noci, Aetius nařídil neopuštět bojiště a seskupil síly ve svém poničeném středu. Sám však málem padl do zajetí Hunů, ale šťastně se mu podařilo dorazit do vizigótského tábora.

Počet mrtvých není znám, ztráty však musely být strašlivé a jít do desítek tisíc, některé prameny dokonce uvádějí i čísla přesahující dvě stě tisíc.

V případě vítězství Hunů by patrně došlo k rozvrácení Západořímské říše. Nestalo se tak a Řím si podržel určitou kontrolu nad většinou Galie. Rok na to vytáhl Attila do boje opět, dobyl velkou část Itálie a stanul před Římem, od útoku na něj však upustil po jednání s delegací vedenou papežem Lvem Velikým.


Odkazy

Literatura

  • Dupuy E. R. + Dupuy T. N. - Vojenské dějiny I., Praha: Forma 1996; ISBN: 80-7216-000-5
Osobní nástroje