Ukázat zdroj

<table border=1 width=300 cellpadding=2 cellspacing=0 align=right>
<tr><th colspan=2 align=center bgcolor=#ccccff>'''Bitva na Las Navas de Tolosa'''</th></tr>
<tr><td>Konflikt<td>[[Reconquista]]
<tr><td>Trvání<td>[[16. červenec]] [[1212]]</td></tr>
<tr><td>Místo<td>Las Navas de Tolosa </td></tr>
<tr><td>Výsledek<td>Drtivé vítězství křesťanů</td></tr>
<tr><td colspan=4>
<tr><th colspan=2 align=center bgcolor=#ccccff>'''Soupeři'''</th></tr>
<tr><td>'''[[Křesťané]]'''<br/>[[Kastilie]]<br/>[[Aragon]]<br/>[[Navarra]]<br/>[[Svatojakubský řád]]<br/>[[Calatravský řád]]<br/>[[Templáři]]<br/>[[Johanité]]<br/>[[Lazariáni]]<td colspan=2>'''[[Almohadský kalifát]]'''</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Velitelé'''</th></tr> 
<tr><td width=150>'''[[Alfons VIII. Vznešený|Alfons VIII.]]'''<br/>'''[[Petr II. Aragonský|Petr II.]]'''<br/>'''[[Sancho VII. Silný|Sancho VII.]]'''<br/>[[Rodrigo Jiménez de Rada]]<br/>[[Pedro Arias]] †<br/>[[Ruy Díaz de Yanguas]]<br/>[[Gómez Ramíres]] †<td> '''[[Muhammad an-Násir]]'''</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Síly'''</th></tr>
<tr><td>50-70 tisíc<td>120-200 tisíc</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Ztráty'''</th></tr>
<tr><td> desítky rytířů<br/>stovky mužů <td> zkáza armády<br/>až přes 100 tisíc mužů</td></tr>
</table>
'''Bitva na Las Navas de Tolosa''' je jedna z klíčových bitev [[reconquista|reconquisty]] a jedna z nejvýznamnějších a největších bitev celého [[středověk]]u. Odehrála [[16. červenec|16. července]] [[1212]] na pláních [[Las Navas de Tolosa]] a spojená vojska křesťanských států a církevních vojenských řádů pod vedením kastilského krále [[Alfons VIII. Vznešený|Alfonse VIII. Vznešeného]] v ní rozdrtila podstatně silnější vojska [[Almohadé|almohadského]] kalífy [[Muhammad an-Násir|Muhammada an-Násira]] a způsobila jim strašlivé ztráty. 

Bitva odstartovala postupný úpadek a rozpad celého [[almohadský kalifát|almohadského kalifátu]], z čehož nejvíce vytěžili křesťané a [[Marínovci]]. 

== Předehra ==
Na počátku [[12. století]] se dlouhodobě nestabilní situace na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] ještě více vyostřila. Almohadský kalífa [[Muhammad an-Násir]] (ve španělských kronikách zvaný Miramamolín či Miramolín)<ref>Jde o zkomoleninu kalífova titulu Amīr al-Mu'minīn (vůdce věřících); viz * [[Pavel Zahradník]]: ''Bitva na pláních Las Navas de Tolosa'' (''[[Časopis Te Deum|Te Deum]]'' 2012/2, str. 63)</ref>, který ovládal západní část [[Severní Afrika|Severní Afriky]] i muslimské panství na poloostrově, velmi nelibě nesl, že se [[Kastílie]] vzpamatovala z drtivé porážky, kterou jí způsobil jeho otec v [[bitva u Alarcos|bitvě u Alarcos]] v roce [[1195]]. Měl už dost neustálých válek s křesťanskými státy a byl rozhodnut dosáhnout dlouhodobějšího řešení. V roce [[1211]] proto vyhlásil [[svatá válka|svatou válku]] a s více než stotisícovou armádou překročil [[Gibraltarský průliv]] a vytáhl proti křesťanským státům s úmyslem zničit je mnohem důkladněji, než to dokázal kdokoliv z jeho předků.

Kalífova armáda byla obrovská. Vedle samotných almohadských jednotek ji tvořili dobrovolníci z celého muslimského světa, včetně tak vzdálených krajů, jako jsou [[Anatolie]] či [[Persie]]. Její síla se pohybovala v rozmezí 120-200 tisíc mužů. Velký podíl měla lehká jízda tvořená jízdními lučištníky a lehká pěchota. V září [[1211]] s ní dobyl [[hrad Salvatierra]],<ref>http://es.wikipedia.org/wiki/Castillo_de_Salvatierra_%28Ciudad_Real%29</ref> který byl od pádu [[Calatrava la Vieja|Calatravy]] v [[1195]] hlavním sídlem [[Řád calatravských rytířů|calatravského řádu]]. Kalífova armáda však trpěla i nemalými vnitřními problémy, z nichž nejvýznamnější bylo rostoucí nepřátelství mezi africkými a iberskými jednotkami.

Tváří v tvář obrovské síle, která se na ně valila, věčně rozhádané křesťanské státy na Pyrenejském poloostrově urychleně spojily své síly. [[Toledo|Toledský]] arcibiskup [[Rodrigo Jiménez de Rada]] vyzval křesťanský svět, aby přišel ohroženým bratřím na pomoc, a papež [[Inocenc III.]] podpořil jeho výzvu vyhlášením [[křížová výprava|křížové výpravy]].<ref>Papežův původně odmítavý postoj změnil právě pád Salvatierry; viz Reglá Ubieto a Seco Jover: ''Dějiny Španělska''; [[nakladatelství Lidové noviny]], Praha 2007 (3. doplněné vydání); ISBN 978-80-7106-836-5 (str. 146)</ref> Na to zareagovaly především [[církevní vojenské řády]]: ke španělským rytířům [[Řád calatravských rytířů|calatravského]] a [[Řád sv. Jakuba z Compostelly|svatojakubského]] řádu se připojili [[templáři]], [[lazariáni]] a [[johanité]], kteří se sjížděli ze všech evropských komend. A pozadu nezůstali ani světští rytíři z [[Francie]], [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a dalších zemí.

Obrovské kosmopolitní armády se nakonec setkaly ve středním Španělsku. Křesťanská strana šla do bitvy oslabena, neboť ji krátce před střetnutím opustila velká část zahraničních světských rytířů, kteří jednak nebyli spokojeni s tím, že [[Alfons VIII. Vznešený|Alfons VIII.]] důsledně zakazoval rabování v nově obsazených městech a osvobozené hrady a sídla vracel původním majitelům, jednak těžce nesli vysoké teploty panující ve středním Španělsku, na které nebyli zvyklí ani vybavení. Síla křižáků tak klesla někam na rozmezí 50-70 tisíc mužů.

== Plány bitvy ==
Hlavním cílem kalífova zájmu byl největší a nejsilnější z křesťanských států: [[Kastílie]]. Když viděl jak velkou armádu křesťané shromažďují, rozmístil svoji armádu v [[Sierra Morena|pohoří Morena]], kde obsadil klíčové [[průsmyk]]y a plošiny a čekal na nepřítele. Věřil, že se křesťané vyčerpají pracným dobýváním jeho pozic a až je nedostatek zásob a nesvornost přinutí akci ukončit, bude je moci během odchodu napadnout a rozdrtit. Tento plán ale přišel vniveč poté, co jeden místní křesťanský ovčák ukázal křesťanské armádě tehdy prakticky neznámou cestu horami skrz [[průsmyk]] dnes známý jako [[Puerto del Rey]]<ref>Králův průsmyk</ref>, díky níž mohli křižáci opevněné průsmyky obejít. 

Boj tedy nakonec vypadal zcela jinak, než kalífa původně plánoval. Namísto dlouhého a úmorného tažení došlo k jediné velké bitvě hlavních armád, což bylo výhodné pro křesťany. Bitevním polem, na němž se nakonec síly obou armád střetly, byly navíc pláně [[Las Navas de Tolosa]]. Šlo o náhorní plošinu představující ideální terén pro těžkou jízdu a pěchotu křesťanů: rovinatý pás země ze stran ohraničený lesy, které zásadně omezovaly prostor pro manévrovací boj, který tolik potřebovala kalífova lehká jízda. Kalífa patrně dostatečně neuvážil, nakolik se jeho jednotky v těchto podmínkách ocitají v obrovské nevýhodě, a příliš se spoléhal na početní převahu svých vojsk, výhodu vyššího stanoviště a opevnění hlavního tábora.

Dva dny (sobotu 14. a neděli 15. července) stály obě obrovské armády proti sobě a za drobných šarvátek jezdeckých oddílů se připravovaly k boji. V pondělí 16. července byli křesťanští vojáci krátce po půlnoci probuzeni a po [[mše svatá|mši]], během níž přijali [[svaté přijímání]] a [[rozhřešení]], se sešikovali k boji. 

Na maurské straně zaujal kalífa postavení na kopci za palisádou chránící opevněný tábor a před sebou sešikoval svoji armádu. Palisáda a výhoda vyšší pozice poskytovala jeho armádě velkou výhodu. Na straně křesťanů byl hlavním velitelem kastilský král [[Alfons VIII. Vznešený]], který zaujal místo ve středu formace, kde byla křesťanská armáda nejsilnější a kromě Kastilců a Leónců se tam nacházeli i rytíři řádů. Pravému křídlu velel impozantní navarrský král [[Sancho VII. Silný]] a levému [[Pedro II. Aragonský]] se svými rytíři.

== Průběh bitvy ==
Bitvu zahájil útok křesťanů, proti kterému nasadili maurové svoji oblíbenou a úspěšnou taktiku předstíraného ústupu předních řad. Rytíři zprvu úspěšně postupovali, ale posléze již unavení narazili na silný odpor a byli přinuceni k ústupu. Kalífa poslal své pěší jednotky kupředu a nařídil i útok jízdy. Král Alfons, který s tímto výsledkem počítal, vrhl do útoku zbytek své armády. Křesťanská pěchota vyzbrojená [[luk]]y a [[kuše]]mi zmasakrovala útočící nepřátelskou jízdu. Její demoralizace z neúspěchu ještě více rozdmýchala spory mezi místními a africkými jezdci a ve výsledku nejprve místní a posléze i arabští jezdci začali dezertovat. 

Po neúspěchu arabské jízdy se na bojišti v centru zaklínily pěší formace oboub stran. V tu chvíli přišel rozhodující okamžik střetnutí - navarrský král Sancho sebral své jezdce a veškeré jízdní zálohy, které mohl sehnat, objel s nimi bojiště a zaútočil zleva přímo na almohadský tábor. Přestože černošská garda kladla zoufalý odpor a bránila tábor do posledního muže, zastavit kompaktní masu těžce obrněných jezdců vedenou skutečně děsivým obrem<ref>Král [[Sancho VII. Silný]] byl opravdu mimořádného vzrůstu: měřil minimálně 220 cm, což je extrémní výška i dnes, natož pak ve [[středověk]]u, kdy byli lidé podstatně menší.</ref> prostě nebylo v jejích silách. Tábor byl dobyt a kalífa jen tak tak uprchl s hrstkou věrných. 

Dobytím tábora byla maurská armáda obklíčena. Muslimové se zoufale pokoušeli o únik, ale neměli kudy utéci. A křesťané byli tentokráte mimořádně důslední a disciplinovaní a nezdržovali se s kořistí. Jejich těžká pěchota pronásledovala prchající nepřátele i do lesů, kde se pokoušeli skrýt. Zachránil se tak jen malý zlomek z Miramamolínovy obrovské armády.

== Ztráty a důsledky ==
Ztráty na straně muslimů dosáhly strašlivých rozměrů, neboť po pádu tábora se ocitli v obklíčení a neměli kudy utéci a křesťané si dokázali udržet disciplínu a odložit sběr a dělení kořisti až na konec bojů. Padlo tak nejméně 100 tisíc muslimů a strašlivé důsledky těchto ztrát byly patrné na šlechtě i celkové populaci muslimského světa i daleko mimo almohadské území. V samotném almohadském kalífátu způsobily takový otřes, že se říše začala hroutit, což ještě podpořila brzká smrt kalífy. Její území na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] se rozpadlo na jednotlivá lokální knížectví a i africké panství začalo upadat.

Na křesťanské straně padlo jen pár set mužů, z toho několik desítek rytířů. Největší ztráty utrpěly řády, protože ty vybojovaly ta nejzuřivější střetnutí. Padl [[Gómez Ramírez]], mistr kastilské provincie templářů, a po bitvě zemřel na následky svých zranění i [[Pedro Arias]], velmistr svatojakubského řádu. [[Ruy Díaz de Yanguas]], velmistr calatravského řádu, byl v bitvě natolik zmrzačen, že nemohl nadále zastávat svůj úřad. 

Křesťané nedokázali proměnit své vítězství v okamžité významné územní zisky. Obrovské množství rozkládajících se mrtvol, které vítězové nemohli stihnout zavčas pohřbít, vyvolalo epidemie, které přinutily křesťanské panovníky urychleně ukončit tažení a rozpustit vojska. Nicméně rozpad maurského panství na poloostrově byl natolik výrazný a dlouhodobý, že křesťané sklízeli jeho plody ještě sto let po bitvě. Teprve v roce [[1340]] se [[Marínovci]], kteří v Africe nahradili Almohady, pokusili obnovit maurské panství na Pyrenejském poloostrově, jejich invazní armáda však byla rozdrcena v poslední velké bitvě reconquisty [[bitva na Río Salado|na Río Salado]].

== Odkazy ==
=== Související stránky ===
* [[Reconquista]]
=== Externí odkazy ===
* [http://cirkev.wordpress.com/2012/07/16/800-let-od-las-navas-de-tolosa/ 800 le od Las Navas de Tolosa] (''[[Duše a hvězdy]]'' 16. července 2012)
* [http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=bitva-u-las-navas-de-tolosa-cervenec-1212&cisloclanku=2009030004 Bitva u Las Navas de Tolosa (červenec 1212)]

=== Literatura ===
* [[Pavel Zahradník]]: ''[http://www.tedeum.cz/2_2012/bitva_las_navas_0212.htm Bitva na pláních Las Navas de Tolosa]'' (''[[Časopis Te Deum|Te Deum]]'' 2012/2, str. 62-67)
* Reglá Ubieto a Seco Jover: ''Dějiny Španělska''; [[nakladatelství Lidové noviny]], Praha 2007 (3. doplněné vydání); ISBN 978-80-7106-836-5 (str. 146)

=== Poznámky a reference ===
<references/>


[[Kategorie:Bitvy|Las Navas de Tolosa]]
[[Kategorie:Bitvy reconquisty|Las Navas de Tolosa]]
[[Kategorie:Reconquista]]
[[Kategorie:1212]]