Ukázat zdroj

<table border=1 width=300 cellpadding=2 cellspacing=0 align=right>
<tr><th colspan=2 align=center bgcolor=#ccccff>'''Bitva u Lepanta'''</th></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>[[File:Lepanto1.jpg|250px|center]]</th></tr>
<tr><td>Konflikt<td>[[Války křesťanů s Turky]]
<tr><td>Trvání<td>[[7. říjen]], [[1571]]</td></tr>
<tr><td>Místo<td>Pobřežní vody u [[Lepanto|Lepanta]]<br/> [[Jónské moře]] </td></tr>
<tr><td>Výsledek<td>Drtivé vítězství Svaté Ligy</td></tr>
<tr><td colspan=4>
<tr><th colspan=2 align=center bgcolor=#ccccff>'''Soupeři'''</th></tr>
<tr><td>[[Svatá liga]]<td colspan=2>[[Osmanská říše]]</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Velitelé'''</th></tr> 
<tr><td width=150>'''[[Juan de Austria]]'''<br/>[[Marcantonio II. Colonna]]<br/>[[Sebastiano Venier]]<br/>[[Gianandrea Doria]]<br/>[[Agostino Barbarigo]] †<td> '''[[Ali Paša]]''' †<br/>[[Paša Scirocco]] †<br/>[[Uluç Ali Reis]]</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Síly'''</th></tr>
<tr><td>6 [[galeasa|galeas]]<br/>206 [[galéra|galér]]<td>189 galér<br/>86 [[galeota|galeot]]<br/>64 [[fusta|fust]]</td></tr>
<tr><th colspan=2 align=center>'''Ztráty'''</th></tr>
<tr><td>16 lodí potopeno<br/>1 loď zajata <td> 60 lodí potopeno<br/>137 galér zajato </td></tr>
</table>
'''Bitva u Lepanta''', k níž došlo [[7. říjen|7. října]] [[1571]] u ostrova [[Naupaktos]] (Lepanto), představuje největší námořní bitvu [[Osmansko-benátská válka (1570–1573)|osmansko-benátské války]] a jednu z největších a nejvýznamnějších bitev mezi [[křesťanství|křesťanským]] a [[islám]]ským světem. Spojené síly [[Svatá liga|Svaté ligy]] v ní rozdrtily hlavní flotilu [[Osmanská říše|osmanské říše]] a ukončily obavy křesťanského světa z brzkého tureckého útoku na [[Apeninský poloostrov]] a další části [[Středomoří]].

Bitva z dlouhodobého hlediska vážně podlomila osmanskou námořní moc, byť osmanská říše dokázala v dalších letech své námořnictvo znovu vystavět a dosáhnout i dalších zisků ve Středomoří, když využila faktického rozpadu Svaté ligy a donutila [[Benátská republika|Benátky]] k míru, v němž uznaly ztrátu [[Kypr]]u. Osmanské loďstvo však ztratilo punc neporazitelnosti a jeho rychlé znovuvybudování mělo negativní vliv na kvalitu jeho osádek.

Bitva u Lepanta byla poslední velkou námořní bitvou, v níž hrály hlavní roli vesly poháněné lodě. Prokázal se v ní rostoucí význam [[Dělostřelectvo|dělostřelectva]] v námořním boji, neboť právě výrazná převaha v počtu i kvalitě děl umožnila křesťanské straně eliminovat početní převahu nepřítele.

Vítězství u Lepanta bylo křesťany považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě [[Panna Maria|Panny Marie]] vyprošené modlitbami [[Růženec|růžence]], papež [[Pius V.]] na památku tohoto vítězství ustanovil [[svátek Panny Marie Růžencové]], který se slaví dodnes.

== Mezinárodní situace ==
[[Selim II.]], který se stal sultánem po smrti svého otce [[Sulejman I.|Sulejmana I. Nádherného]] ([[1566]]), se soustředil především na stabilizaci prostorů dobytých otcem a jejich trvalé začlenění do své říše. Aby získal potřebný klid k této práci, uzavřel řadu mírových smluv: s [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliánem II.]], [[Írán|Persií]], [[Polsko|Polskem]], [[Francie|Francií]] a [[Benátská republika|Benátskou republikou]]. Zcela se ale dobyvačných tažení nevzdal: s pomocí islámských korzárů a pirátů terorizoval Středomoří, z velké části ochromil křesťanský obchod a zabíral území slabších křesťanských států.

Rozpínavost Osmanské říše a obrovské finanční a obchodní ztráty v důsledku útoků na námořní obchod vedly k rozličným pokusům o vytvoření velké protiturecké koalice, které však pravidelně troskotaly na sporech a animozitách mezi jednotlivými státy a panovníky. V roce [[1570]] však osmanská říše zaútočila na [[Benátská republika|benátské]] kolonie na [[Kypr|Kypru]]. Přímý útok na jeden z nejmocnějších italských států a obava, že se jedná o první krok k velké invazi do křesťanského [[Středomoří]], umožnily papeži [[Pius V.|Piu V.]] dojednat vznik ''Svaté ligy'', aliance [[Španělsko|Španělska]], [[Papežský stát|papežského státu]] a [[Benátská republika|Benátek]], k níž se připojilo i několik dalších menších států a rytířských řádů. Ostatní velmoci zůstaly stranou: v Aglii a Nizozemí se šířila reformace, Portugalsko bylo vázáno v řadě vlastních válek s muslimy a Francie osmanskou říši tajně podporovala, protože boje s ní vyčerpávaly síly Habsburků. V čele spojených vojsk Svaté ligy stanul don [[Juan de Austria]], nelegitimní bratr španělského krále. 

Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc [[Famagosta|Famagostě]], která pod vedením [[Marco Antonio Bragadin|Marca Antonia Bragadina]] vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za příslib volného odchodu pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - [[Lala Kara Mustafa Paša]], který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce uvěznit nebo povraždit. Obzvláště krutý osud čekal samého Bragadina, který byl zaživa stáhnut z kůže a poté rozčtvrcen.

== Poměr sil ==
Loďstvo Svaté ligy, které měl k dispozici don [[Juan de Austria]], představovalo největší křesťanskou námořní sílu, jaká se do té doby shromáždila. [[Benátská republika|Benátky]] pro ni poskytly 109 [[Galéra|galér]] a 6 [[galeasa|galeas]], Španělsko 80 galér (malý příspěvek v galérách vyvážilo 10 tisíc španělských pěšáků a 7000 německých a chorvatských žoldnéřů placených španělskými penězi), [[Toskánské velkovévodství|toskánský]] [[Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka|Řád sv. Štěpána]] 12 galér, po třech galérách přispěli [[Řád maltézských rytířů|maltézští rytíři]], [[Janovská republika|Janov]] a [[vévodství savojské|savojský vévoda]]. K flotile se přidalo i větší množství „soukromých lodí“. Celkem křesťanská strana disponovala asi 13 tisíci námořníky a 28 tisíci vojáky + neurčitým množstvím námořníků a vojáků ve službách „soukromníků“. Velkou část benátských veslařů navíc tvořili svobodní občané, kteří mohli nosit zbraň a v boji o loď představovali zásadní přínos, narozdíl od převážně křesťanských otroků na tureckých galérách.

Turecká hlavní flotila disponovala silami, které co do počtu lodí i lidí protější stranu převyšovaly. Zahrnovala zhruba 189 galér a 86 [[galeota|galeot]] a desítky menších lodí. Její živou bojovou sílu lze odhadnout na asi 13 tisíc námořníků a 34 tisíc vojáků. I osmanská flotila byla ovšem posílena četnými „soukromými loděmi“ a muži na jejich palubách, kteří doufali, že se přiživí na jejím vítězství. Provázela ji pověst nejlepšího námořnictva Středomoří, které za posledních 100 let nezažilo větší porážku.

Jestliže srovnání počtu lodí a živé bojové síly ukazovalo na převahu osmanské strany, další ukazatele již většinou hrály ve prospěch křesťanů. Ti měli především drtivou převahu v dělostřelectvu. Měli podstatně více děl, ve větších rážích a výrazně vyšší kvalitě. Benátské [[galeasa|galeasy]], které byly mezikrokem mezi galérou a moderní velkou plachetní válečnou lodí, disponovaly každá zhruba třiceti děly,<ref>např. galeasa ''San Lorenzo'' měla 34 děl, z toho 8 třicetiliberních; HYNEK Vladimír, KLUČINA Petr : ''Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860)'' , Naše vojsko, Praha 1985, strana 96</ref> což představovalo na tehdejší dobu neuvěřitelnou palebnou sílu, neboť na galéry se díky prostoru zabranému veslaři vešlo jen několik malých děl napevno umístěných na přídi. Křesťané rovněž masově používali řadu vylepšení, především kartáčové střely, které likvidovaly živou sílu protivníka mnohem efektivněji, než běžné dělové koule, a umístění děl na čepech, což umožňovalo rychlejší a přesnější míření, než tradiční umístění děl napevno, které vyžadovalo zaměřování celou lodí. 

Nehezky pro Turky vypadalo i srovnání osobních zbraních vojáků. Proti střelcům z [[kompozitní luk|kompozitních luků]], doposavad zajišťujícím turecké straně převahu v námořních bitvách, stanuli především španělští [[arkebuza|arkebuzníci]]. Vhodně natažené plachty a sítě na křesťanských lodích značně omezovaly účinek turecké palby, navíc turecké [[šíp]]y již měly problémy prorazit kvalitní španělskou zbroj. Ve výsledku měli tedy i na této úrovni převahu křesťané, kteří sice stříleli pomaleji, nicméně s mnohem efektivnějším výsledkem. 

Španělská pěchota jasně převyšovala osmanské pěšáky i v boji muže proti muži. Naproti tomu určitou kvalitativní výhodu měli Turci v kvalitě osádek svých lodí, což se projevilo zejména v manévrovací bitvě na pravém křídle křesťanské formace, kde [[Uluç Ali Reis|Uluç Ali]] tvrdě zatápěl [[Giovanni Andrea Doria|admirálu Doriovi]].

== Přesuny před bitvou ==
Síly Svaté ligy se shromažďovaly v [[Neapolské království|Neapolském království]], které tehdy přináleželo k španělské koruně. V půli října její flotila obdržela bojovou zástavu požehnanou [[papež]]em a poté se přesunula na [[Sicílie|Sicílii]]. Po odjezdu z [[Messina|Messiny]] ji dostihly zprávy o kapitulaci [[Famagosta|Famagosty]] a brutálním zavraždění [[Marco Antonio Bragadin|Bragadina]]. Po váhání a sporech, kam teď nyní zaměřit své síly, se přesunula do [[Kefalonia|Kefalonie]], kde nějakou dobu setrvávala. [[6. říjen|6. října]] vplula do [[záliv Patras|zálivu Patras]], kde se o den později setkala s tureckým loďstvem pod vedením [[Ali Paša|Aliho Paši]]. 

Po vzájemném zpozorování obě strany bez většího váhání zvolily boj. Turecká strana měla jasný pokyn od sultána zničit křesťanskou flotilu a nacházela se ve výhodnějším postavení: s větrem v zádech a již napůl rozvinuta. Bojechtivost Turků byla navíc posílena zcela mylným odhadem poměru sil - jejíich špióni totiž krátce předtím v noci pronikli do kotviště křesťanské flotily a spočítali její lodě, přičemž ale přehlédli velké uskupení benátských galér kotvících samostatně opodál a zároveň nebyli schopni zjistit, co jsou ve skutečnosti zač galeasy a jaká je jejich výzbroj. Přesvědčeni o tom, že jejich převaha je mnohem větší, než ve skutečnosti byla, šli tedy Turci do boje s jistotou, že nemohou prohrát a budou s křesťany rychle hotovi. 

Don [[Juan de Austria]] měl sice více důvodů k pochybnostem a obavám, byl ale odhodlán svést rozhodující bitvu co nejrychleji, než se mu jeho flotila rozpadne v důsledku třenic mezi jednotlivými spojenci, a proto přijal boj, ač mu byl vítr nepříznivý a na bojiště vplouval úzkým průlivem, což zásadně komplikovalo rozvíjení jeho loďstva do bojové linie.

== Bitva ==
=== Plány a rozmístění ===
[[File:Lapanto formation.png|thumb|Rozmístění sil na počátku bitvy]]
Obě strany se začaly rozvíjet do klasických bitevních linií táhnoucích se od severu k jihu, se zálohami soustředěnými za jejich středem. Křesťané chtěli umístit galeasy před svou bitevní linii, aby narušili nepřátelskou formaci a dělostřelbou zničili co nejvíce nepřátelských lodí, což se jim ovšem díky nevýhodné výchozí pozici povedlo jen ve středu a na levém křídle. Turci naproti tomu naplánovali manévrovací bitvu dle běžného schématu [[taran]]uj a potop nebo [[Zahákování|zahákuj]] a dobyj, dělostřelectvo v jejich plánech nemělo velký význam. 

Křesťanské levé (severní) křídlo bylo ohraničené pobřežím a skládalo se z 53 převážně benátských galér admirála [[Agostino Barbarigo|Barbariga]], před nimiž pluly 2 galeasy. Proti němu stálo pravé křídlo Turků [[paša Scirocco|paši Scirocca]] složené z 57 galér a 2 galeot.

Střed křesťanské sestavy tvořilo 62 galér, kterým velel osobně [[Juan de Austria]]. V této části se nacházely i další velké galéry s řadou předních křesťanských velitelů. Před touto sestavou se nacházely rovněž 2 galeasy. Na protější straně stálo 61 galér a 32 galeot pod osobním velením [[Ali Paša|Aliho Paši]].

Na křesťanském pravém křídle se 53 galérám a 2 galeasám admirála Dorii nepodařilo včas rozvinou do plánované sestavy. Vlivem náskoku Turků, nepříznivého větru a nevýhodné Doriovy výchozí pozice (vplouval na bojiště jako poslední, ač měl zaujmout místo na vzdálenějším křídle formace) došlo k tomu, že galeasy zůstaly za galérami a navíc celé křídlo zůstalo pozadu, čehož turecká protistrana představovaná 63 galérami a 30 galeotami [[Uluç Ali Reis|Uluça Aliho]] využila k pokusu o obchvácení celé křesťanské sestavy. Ta byla navíc oslabena i tím, že ve snaze dostat se do pozice co nejrychleji hodně vyčerpala své veslaře už před bitvou.

Zálohy se nacházely většinou za středem obou formací. Na křesťanské straně šlo o 38 galér admirála de Bazána (30 za středem a po 4 za každým z křídel), na turecké o 8 galér, 22 galeot a desítky malých lodí, které se rozmístily za středem formace. Několik menších lodí plnilo průzkumné úkoly před bitevními liniemi.

=== Průběh bitvy ===
Když se obě loďstva rozjela proti sobě, došlo k nečekané změně větru, který do té doby vál do tureckých zad. Nyní ale nejprve utichl a pak začal dokonce vát proti Turkům, což znamenalo, že turečtí veslaři budou v okamžiku střetu víc unaveni a že jejich galéry stráví více času v dostřelu galeas. Turci navíc poslali část svých lodí přímo na galeasy v domění, že jde jen o slabě vyzbrojené kupecké lodě zabavené pro pouhý převoz vojáků a děl, takže křesťanští dělostřelci poslali ještě před střetem hlavních loďstev ke dnu desítky galér. Ve středu bojiště se hlavní síly srazily víceméně čelně a vypukl tam tvrdý boj, v němž hrálo hlavní roli hákování následované bojem muže proti muži. Na severním křídle se ale část tureckých lodí střetu vyhnula a pokusila se obchvátit křídlo křesťanů riskantním prosmýknutím se podél pobřeží, což se jim však nepovedlo. 

Na jižním křídle, kde bylo nejvíce volného prostoru, se z hlediska křesťanů tragicky projevilo výše zmíněné nedostatečné rozvinutí jejich sestavy, kombinované s problematickým přístupem tamního velitele. Admirál Doria, který jako jediný z křesťanských velitelů neměl takovou příležitost těžit před hlavní srážkou z příspěvku děl galeas<ref>galeasy se dostaly před galéry až těsně před střetnutím a nepodařilo se je dostatečně vysunout, takže jejich příspěvek byl velmi omezen</ref> a celkově se pro své opoždění a vyčerpání veslařů nacházel v poněkud nevýhodném postavení, se (údajně ve snaze čelit obkličovacímu manévru [[Uluç Ali Reis|Ulucha Aliho]]) obrátil i s celou divizí k jihu, čímž ovšem ztratil kontakt se středem křesťanské formace. Do tím vzniklého otevřeného prostoru rychle vtrhla část Uluchových lodí, které zaútočily na střed křesťanské formace z boku.<ref>Doria, který měl dlouhodobě velmi špatnou pověst prohnaného vojenského podnikatele, který sice své prvotřídní galéry rád draze pronajímá, ale velice nerad vystavuje skutečnému boji, byl po bitvě tvrdě kritizován. Zatímco on zdůvodňoval své jednání obavami z obklíčení a snahou poskytnout středu a pravému křídlu prostor k rozvinutí a manévrům, jeho pobouření spolubojovníci jej otevřeně obviňovali ze zbabělosti, snahy vyhnout se boji a ušetřit své lodě škod a dokonce i z úmyslu připravit si dobrou pozici pro případný útěk.</ref> To si vynutilo okamžité nasazení křesťanských záloh, do jejich příjezdu ovšem Turci stihli způsobit mnoho škod. Velkou zásluhu na tom, že nebyly ještě větší, mělo sebeobětování ''Capitany'' maltézských rytířů, která se pohybovala mezi středem a Doriovým křídlem a svedla zde osamocený zoufalý boj s celkem šesti tureckými galérami - první dvě ještě dokázala zahnat, ale čtyři další ji po dlouhém a krvavém boji, v němž padla téměř celá její posádka, nakonec udolaly a obsadily.

Zatímco na jihu turecké síly získávaly převahu (mimo jiné díky přetrvávající Doriově pasivitě), na zbytku bojiště vítězili křesťané. Na severu Benátčané navzdory smrtelnému zranění admirála [[Agostino Barbarigo|Barbariga]] a těžkým ztrátám udrželi svoji linii a odrazili pokus nepřítele o obklíčení. Po návratu galeas jej zatlačili k pobřeží a postupně likvidovali. Klíčový byl ovšem boj ve středu bitevního pole, kde se nakonec přímo střetly a zahákovaly velitelské lodě, kterým rychle přispěchaly na pomoc další. Na palubách dvanácti navzájem zahákovaných lodí (čtyř křesťanských a osmi tureckých) vypukl zuřivý boj muže proti muži. Dvakrát byl útok křesťanů na pašovu loď odražen, při třetím pokusu, který podpořila ještě galéra admirála de Bazána, již uspěli a Ali Paša padl, zasažen kulkou doprostřed čela.

Zmatek a zděšení vyvolané porážkou velitelské lodě a smrtí velitele definitivně zlomily odhodlání a naděje turecké strany. Janičáři na palubách již zahákovaných lodí neměli kam utéct a tak pokračovali v boji, dosud nezahákované lodě ale začaly hledat cestu k úniku. To ale nebylo tak jednoduché. Zatímco Uluç Ali dokázal velkou část svého křídla společně s částí lodí ze středu formace z bitvy vyvést a vrátit se s nimi do [[Istanbul]]u, severní křídlo bylo chyceno mezi křesťanskou linií a pobřežím a ústupové cesty se mu uzavřely. Jeho osud byl zpečetěn - postupně bylo zahnáno do mělčin a zničeno.

== Dopady bitvy ==
Křesťané získali kořist v podobě 137 galér a osvobodili z tureckého [[otroctví]] na 10 tisíc souvěrců. Španělsko se navíc mohlo těšit z toho, že útoky tureckých korzárů na jeho obchod pro nejbližší roky výrazně ochably. Vítězství u Lepanta bylo křesťanskou veřejností považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě [[Panna Maria|Panny Marie]] vyprošené modlitbami [[Růženec|růžence]], papež [[Pius V.]] na památku tohoto vítězství ustanovil svátek Panny Marie Vítězné, který se pod jménem [[svátek Panny Marie Růžencové]] slaví dodnes.<ref>http://tisk.cirkev.cz/z-domova/101005-pamatka-panny-marie-ruzencove/</ref>

Hlavní flotila osmanské říše ztratila v bitvě nejen 3/4 své síly, ale především pověst neporazitelného loďstva a spousty kvalitních mužů. Říše dokázala rychle vybudovat nové lodě, lepší než ty předchozí - již půl roku po bitvě měla osmanská říše k dispozici 250 nových lodí, z toho 150 galér a 8 mahonů.<ref>Mahon byla obří galéra, která měla být odpovědí na galeasy, ovšem bojová hodnota této lodi byla ve skutečnosti velice problematická. Jednak schéma galéry, byť výrazně zvětšené, nebylo pro dělovou loď vhodné - konstrukčně své galeasy byly mnohem lepší, jednak děla turecké produkce byla výrazně horší než evropská, takže horší lodě měly ke všemu ještě výrazně horší výzbroj.</ref> Nicméně v důsledku obrovských lidských ztrát došlo k signifikantnímu dlouhodobého propadu kvality osmanského námořnictva, neboť zkušené námořníky a vojáky zvyklé na námořní boj nebylo možné vycvičit tak rychle, jako byly postaveny lodě. V bitvě byla též prakticky vyhlazena celá generace jedné z elit osmanského válečnictví - [[lučištník]]ů užívajících [[kompozitní luk]]y. Přestože jejich sláva se díky rozvoji [[palné zbraně|palných zbraní]] chýlila ke konci, stále ještě představovali obrovský přínos a jejich ztráty byly pro tureckou stranu těžkou ranou, tím spíše, že je nebylo možné nahradit.<ref>[[John Keegan]]: Historie válečnictví</ref><ref>Zatímco arkebuzníky je možno vycvičit za pár týdnů a mohou být trénováni po desítkách, střelec z kompozitního luku vyžaduje měsíce výcviku a mnohem osobnější přístup. Navíc střelci z kompozitních luků byli jakousi kastou, v níž se toto umění předávalo v rámci rodiny. Chyběli tedy jak cvičitelé, tak noví adepti.</ref> 

Nejednotnost křesťanů a jejich neochota vynaložit dostatečné prostředky jim zabránily využít svého obrovského vítězství, takže bitva u Lepanta neznamenala ještě definitivní konec osmanské rozpínavosti. V roce [[1573]] byly Benátky donuceny uzavřít mír, vzdát se [[Kypr|Kypru]] a zaplatit válečnou náhradu ve výši 300 000 dukátů.<ref>''Evropa a islám'', 195-196</ref> Velkovezír Mehmed Sokullu při diskusi s benátským velvyslancem přirovnal ztráty křesťanů (Kypr) k uťaté paži, která už nikdy nenaroste, zatímco ztráty Turků (hlavní flotilu) k oholení vousu, který naroste ještě silnější. Turecký postup ve [[Středozemní moře|Středomoří]] pokračoval i nadále, i když mnohem pomaleji. V roce [[1573]] sice ještě Španělé dobyli [[Tunis]], ale o rok později jej admirál Sinan Paša dobyl zpět a učinil [[Tunisko]] osmanskou provincií.

== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
{{Commonscat|Battle of Lepanto}}
'''Českojazyčné'''
* [[Ignác Pospíšil]]: [http://cirkev.wordpress.com/2011/10/07/bitva-u-lepanta-vymodlene-vitezstvi/ Bitva u Lepanta - vymodlené vítězství]

'''Cizojazyčné'''
*[http://www.theartofbattle.com/battle-of-lepanto-1571.htm Battle of Lepanto animated battle map] by Jonathan Webb (anglicky)
*[http://nobility.org/2010/10/07/short-stories-on-honor-chivalry-and-the-world-of-nobility%E2%80%94no-14/ Chronicle of the battle of Lepanto] by Luis Coloma, SJ (anglicky)
*[http://jloughnan.tripod.com/lepanto.htm Overview of the battle] (anglicky)
*[http://www.angelfire.com/ga4/guilmartin.com/CEHD.html Lepanto: The Battle that Saved Christendom?] (anglicky)
*[http://web.archive.org/web/20040703063753/http://www.angelfire.com/ga4/guilmartin.com/Lepanto.html "The Tactics of the Battle of Lepanto Clarified: The Impact of Social, Economic, and Political Factors on Sixteenth Century Galley Warfare"] (anglicky)
* [[Gilbert Keith Chesterton]]: [http://en.wikisource.org/wiki/Lepanto Lepanto] (báseň, anglicky)

=== Literatura ===
* Vladimír Hynek, Petr Klučina: ''Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860)'' , Naše vojsko, Praha 1985

=== Poznámky a reference ===
<references/>

[[Kategorie:Bitvy|Lepanto]]
[[Kategorie:1571]]