Bitva u Lepanta

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 13: Řádka 13:
Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc [[Famagosta|Famagostě]], která pod vedením [[Marco Antonio Bragadin|Marca Antonia Bragadina]] vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak rozbitá Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za volný odchod pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - [[Lala Kara Mustafa Paša]], který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce povraždit. Nejvíce se vyřádil na samotném Bragadinovi, kterého nechal zaživa stáhnout z kůže a následně rozčtvrtit.
Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc [[Famagosta|Famagostě]], která pod vedením [[Marco Antonio Bragadin|Marca Antonia Bragadina]] vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak rozbitá Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za volný odchod pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - [[Lala Kara Mustafa Paša]], který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce povraždit. Nejvíce se vyřádil na samotném Bragadinovi, kterého nechal zaživa stáhnout z kůže a následně rozčtvrtit.
 +
 +
== Poměr sil ==
 +
Loďstvo Svaté ligy, které měl k dispozici don [[Juan de Austria]], představovalo největší křesťanskou námořní sílu, jaká se do té doby shromáždila. [[Benátská republika|Benátky]] pro ni poskytly 109 [[Galéra|galér]] a 6 [[galeasa|galeas]], Španělsko 80 galér (malý příspěvek v galérách vyvážilo 10 tisíc španělských pěšáků + 7000 německých a chorvatských žoldnéřů placených španělskými penězi), [[Toskánské velkovévodství|toskánský]] [[Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka|Řád sv. Štěpána]] 12 galér, po třech galérách přispěli [[Řád maltézských rytířů]], [[Janovská republika|Janov]] a [[vévodství savojské|savojský vévoda]]. K flotile se přidalo i větší množství „soukromých lodí“. Celkem křesťanská strana disponovala asi 13 tisíci námořníky a 28 tisíci vojáky + neurčitým množstvím námořníků a vojáků ve službách „soukromníků“. Za zmínku stojí i fakt, že velkou část benátských veslařů tvořili svobodní občané, kteří mohli nosit zbraň a v boji o loď představovali zásadní přínos, narozdíl od převážně křesťanských otroků na tureckých galérách.
 +
 +
Turecká hlavní flotila disponovala silami, které co do počtu lodí i lidí protější stranu převyšovaly. Zahrnovala zhruba 220 galér a 50 [[galeota|galeot]] a její hlavní bojovou sílu lze odhadnout na asi 13 tisíc námořníků a 34 tisíc vojáků. I osmanská flotila byla ovšem posílena četnými „soukromými loděmi“ a muži na jejich palubách, kteří doufali, že se přiživí na jejím vítězství.
 +
 +
Jestliže srovnání počtu lodí a živé bojové síly ukazovalo na převahu osmanské strany, další ukazatele většinou hrály ve prospěch křesťanů. Křesťanská strana měla především drtivou převahu v dělostřelectvu. Měla podstatně více děl, ve větších rážích a výrazně vyšší kvalitě. Benátské [[galeasa|galeasy]], které byly mezikrokem mezi galérou a moderní velkou plachetní válečnou lodí, disponovaly každá zhruba třiceti děly,<ref>např. galeasa ''San Lorenzo'' měla 34 děl, z toho 8 třicetiliberních; HYNEK Vladimír, KLUČINA Petr : ''Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860)'' , Naše vojsko, Praha 1985, strana 96</ref> což představovalo na tehdejší dobu neuvěřitelnou palebnou sílu, neboť na galéry se díky prostoru zabranému veslaři vešlo jen několik malých děl umístěných na přídi. Křesťanská strana rovněž masově používala řadu nových vynálezů, především kartáčové střely, které likvidovaly živou sílu protivníka mnohem efektivněji, než běžné dělové koule, a umístění děl na čepech, což umožňovalo rychlejší a přesnější míření, než tradiční umístění děl napevno, které vyžadovalo zaměřování celou lodí.
 +
 +
Nehezky vypadal i poměr v osobních zbraních vojáků. Proti střelcům z [[kompozitní luk|kompozitních luků]], doposavad zajišťujícím turecké straně převahu v námořních bitvách, stanuli především španělští [[arkebuza|arkebuzníci]]. Vhodně natažené plachty a sítě na křesťanských lodích značně omezovaly účinek turecké palby, navíc turecké [[šíp]]y již měly problémy prorazit kvalitní španělskou zbroj. Ve výsledku měli tedy i na této úrovni převahu křesťané, kteří sice stříleli pomaleji, nicméně s mnohem efektivnějším výsledkem.<ref>Z dlouhodobého hlediska je navíc třeba zdůraznit, že dobrého arkebuzníka je možno vycvičit za pár týdnů, zatímco střelec z kompozitního luku vyžaduje měsíce tréningu a mnohem osobnější přístup. Jelikož elita osmanských kompozitních lučištníků byla v bitvě doslova vyhlazena, znamenalo to konec jejich éry.</ref>
 +
 +
Španělská pěchota jasně převyšovala osmanské pěšáky i v boji muže proti muži. Naproti tomu určitou kvalitativní výhodu měli Turci v kvalitě osádek svých lodí, což se projevilo zejména v manévrovací bitvě na pravém křídle křesťanské formace, kde [[Uluç Ali Reis|Uluç Ali]] tvrdě zatápěl [[Giovanni Andrea Doria|admirálu Doriovi]].
 +
== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádka 25: Řádka 37:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* Vladimír Hynek, Petr Klučina: ''Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860)'' , Naše vojsko, Praha 1985
* Vladimír Hynek, Petr Klučina: ''Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860)'' , Naše vojsko, Praha 1985
 +
=== Poznámky a reference ===
=== Poznámky a reference ===
<references/>
<references/>
[[Kategorie:Bitvy]]
[[Kategorie:Bitvy]]

Verze z 2. 10. 2011, 10:07

Bitva u Lepanta představuje největší námořní bitvu Osmansko-benátské války, k níž došlo 7. října 1571 u ostrova Naupaktos (Lepanto). Spojené síly Svaté ligy v ní rozdrtily hlavní flotilu osmanské říše a ukončily obavy křesťanského světa z tureckého útoku na Apeninský poloostrov a další části Středomoří.

Bitva z dlouhodobého hlediska podlomila osmanskou námořní moc, byť osmanská říše dokázala v dalších letech své námořnictvo znovu vystavět a dosáhnout i dalších zisků ve Středomoří, když využila faktického rozpadu Svaté ligy a přinutila Benátky k nevýhodnému míru, v němž uznaly ztrátu Kypru. Osmanské loďstvo však ztratilo punc neporazitelnosti a jeho rychlé znovuvybudování mělo negativní vliv na jeho kvalitu.

Bitva u Lepanta byla poslední velkou námořní bitvou, v níž hrály hlavní roli vesly poháněné lodě. Též prokázala rostoucí význam dělostřelectva v námořních bitvách, neboť to byla právě výrazná převaha křesťanské flotily v počtu i kvalitě děl, která jí umožnila eliminovat zprvu výraznou početní převahu nepřítele.

Vítězství u Lepanta bylo křesťany považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě Panny Marie vyprošené modlitbami růžence, papež Pius V. na památku tohoto vítězství ustanovil svátek Panny Marie Růžencové, který se slaví dodnes.[1]

Obsah

Mezinárodní situace

Selim II., který se stal sultánem po smrti svého otce Sulejmana I. Nádherného (1566), se soustředil především na stabilizaci prostorů dobytých otcem a jejich trvalé začlenění do své říše. Aby získal potřebný klid k této práci, uzavřel celou řadu mírových smluv: s Maxmiliánem II., Persií, Polskem, Francií a Benátskou republikou. Pokračoval ale v dobyvatelských taženích v oblasti Středomoří. S pomocí islámských korzárů a pirátů terorizoval Středomoří, z velké části ochromil křesťanský obchod a zabíral území slabších křesťanských států.

Rozpínavost Osmanské říše a obrovské finanční a obchodní ztráty v důsledku útoků na námořní obchod vedly křesťany k rozličným pokusům o vytvoření velké protiturecké koalice, které však pravidelně troskotaly na sporech a animozitách mezi jednotlivými státy a panovníky. V roce 1570 však osmanská říše zahájila masívní útok na benátské kolonie na Kypru. Útok na jeden z nejmocnějších italských států a obava, že se jedná o první krok k velké invazi do křesťanského Středomoří, umožnily papeži Piu V. dojednat vznik Svaté ligy, aliance Španělska, papežského státu a Benátek, k níž se připojilo i několik dalších menších států a rytířských řádů. V čele spojených vojsk Svaté ligy stanul don Juan de Austria, nelegitimní bratr španělského krále.

Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc Famagostě, která pod vedením Marca Antonia Bragadina vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak rozbitá Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za volný odchod pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - Lala Kara Mustafa Paša, který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce povraždit. Nejvíce se vyřádil na samotném Bragadinovi, kterého nechal zaživa stáhnout z kůže a následně rozčtvrtit.

Poměr sil

Loďstvo Svaté ligy, které měl k dispozici don Juan de Austria, představovalo největší křesťanskou námořní sílu, jaká se do té doby shromáždila. Benátky pro ni poskytly 109 galér a 6 galeas, Španělsko 80 galér (malý příspěvek v galérách vyvážilo 10 tisíc španělských pěšáků + 7000 německých a chorvatských žoldnéřů placených španělskými penězi), toskánský Řád sv. Štěpána 12 galér, po třech galérách přispěli Řád maltézských rytířů, Janov a savojský vévoda. K flotile se přidalo i větší množství „soukromých lodí“. Celkem křesťanská strana disponovala asi 13 tisíci námořníky a 28 tisíci vojáky + neurčitým množstvím námořníků a vojáků ve službách „soukromníků“. Za zmínku stojí i fakt, že velkou část benátských veslařů tvořili svobodní občané, kteří mohli nosit zbraň a v boji o loď představovali zásadní přínos, narozdíl od převážně křesťanských otroků na tureckých galérách.

Turecká hlavní flotila disponovala silami, které co do počtu lodí i lidí protější stranu převyšovaly. Zahrnovala zhruba 220 galér a 50 galeot a její hlavní bojovou sílu lze odhadnout na asi 13 tisíc námořníků a 34 tisíc vojáků. I osmanská flotila byla ovšem posílena četnými „soukromými loděmi“ a muži na jejich palubách, kteří doufali, že se přiživí na jejím vítězství.

Jestliže srovnání počtu lodí a živé bojové síly ukazovalo na převahu osmanské strany, další ukazatele většinou hrály ve prospěch křesťanů. Křesťanská strana měla především drtivou převahu v dělostřelectvu. Měla podstatně více děl, ve větších rážích a výrazně vyšší kvalitě. Benátské galeasy, které byly mezikrokem mezi galérou a moderní velkou plachetní válečnou lodí, disponovaly každá zhruba třiceti děly,[2] což představovalo na tehdejší dobu neuvěřitelnou palebnou sílu, neboť na galéry se díky prostoru zabranému veslaři vešlo jen několik malých děl umístěných na přídi. Křesťanská strana rovněž masově používala řadu nových vynálezů, především kartáčové střely, které likvidovaly živou sílu protivníka mnohem efektivněji, než běžné dělové koule, a umístění děl na čepech, což umožňovalo rychlejší a přesnější míření, než tradiční umístění děl napevno, které vyžadovalo zaměřování celou lodí.

Nehezky vypadal i poměr v osobních zbraních vojáků. Proti střelcům z kompozitních luků, doposavad zajišťujícím turecké straně převahu v námořních bitvách, stanuli především španělští arkebuzníci. Vhodně natažené plachty a sítě na křesťanských lodích značně omezovaly účinek turecké palby, navíc turecké šípy již měly problémy prorazit kvalitní španělskou zbroj. Ve výsledku měli tedy i na této úrovni převahu křesťané, kteří sice stříleli pomaleji, nicméně s mnohem efektivnějším výsledkem.[3]

Španělská pěchota jasně převyšovala osmanské pěšáky i v boji muže proti muži. Naproti tomu určitou kvalitativní výhodu měli Turci v kvalitě osádek svých lodí, což se projevilo zejména v manévrovací bitvě na pravém křídle křesťanské formace, kde Uluç Ali tvrdě zatápěl admirálu Doriovi.


Odkazy

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Battle of Lepanto

Literatura

  • Vladimír Hynek, Petr Klučina: Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860) , Naše vojsko, Praha 1985

Poznámky a reference

  1. http://tisk.cirkev.cz/z-domova/101005-pamatka-panny-marie-ruzencove/
  2. např. galeasa San Lorenzo měla 34 děl, z toho 8 třicetiliberních; HYNEK Vladimír, KLUČINA Petr : Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860) , Naše vojsko, Praha 1985, strana 96
  3. Z dlouhodobého hlediska je navíc třeba zdůraznit, že dobrého arkebuzníka je možno vycvičit za pár týdnů, zatímco střelec z kompozitního luku vyžaduje měsíce tréningu a mnohem osobnější přístup. Jelikož elita osmanských kompozitních lučištníků byla v bitvě doslova vyhlazena, znamenalo to konec jejich éry.
Osobní nástroje