Bitva u Lepanta

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
-
'''Bitva u Lepanta''' představuje největší námořní bitvu [[Osmansko-benátská válka (1570–1573)|Osmansko-benátské války]], k níž došlo [[7. říjen|7. října]] [[1571]] u ostrova [[Naupaktos]] (Lepanto). Spojené síly [[Svatá liga|Svaté ligy]] v ní rozdrtily hlavní flotilu [[Osmanská říše|osmanské říše]] a ukončily na nějakou dobu obavy křesťanského světa z tureckého útoku na [[Apeninský poloostrov]] a další části [[Středomoří]].
+
'''Bitva u Lepanta''' představuje největší námořní bitvu [[Osmansko-benátská válka (1570–1573)|Osmansko-benátské války]], k níž došlo [[7. říjen|7. října]] [[1571]] u ostrova [[Naupaktos]] (Lepanto). Spojené síly [[Svatá liga|Svaté ligy]] v ní rozdrtily hlavní flotilu [[Osmanská říše|osmanské říše]] a ukončily obavy křesťanského světa z tureckého útoku na [[Apeninský poloostrov]] a další části [[Středomoří]].
Bitva z dlouhodobého hlediska podlomila osmanskou námořní moc, byť osmanská říše dokázala v dalších letech své námořnictvo znovu vystavět a dosáhnout i dalších zisků ve Středomoří, když využila faktického rozpadu Svaté ligy a přinutila [[Benátská republika|Benátky]] k nevýhodnému míru, v němž uznaly ztrátu [[Kypr]]u. Osmanské loďstvo však ztratilo punc neporazitelnosti a jeho rychlé znovuvybudování mělo negativní vliv na jeho kvalitu.
Bitva z dlouhodobého hlediska podlomila osmanskou námořní moc, byť osmanská říše dokázala v dalších letech své námořnictvo znovu vystavět a dosáhnout i dalších zisků ve Středomoří, když využila faktického rozpadu Svaté ligy a přinutila [[Benátská republika|Benátky]] k nevýhodnému míru, v němž uznaly ztrátu [[Kypr]]u. Osmanské loďstvo však ztratilo punc neporazitelnosti a jeho rychlé znovuvybudování mělo negativní vliv na jeho kvalitu.
Řádka 6: Řádka 6:
Vítězství u Lepanta bylo křesťany považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě [[Panna Maria|Panny Marie]] vyprošené modlitbami [[Růženec|růžence]], papež [[Pius V.]] na památku tohoto vítězství ustanovil [[svátek Panny Marie Růžencové]], který se slaví dodnes.<ref>http://tisk.cirkev.cz/z-domova/101005-pamatka-panny-marie-ruzencove/</ref>
Vítězství u Lepanta bylo křesťany považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě [[Panna Maria|Panny Marie]] vyprošené modlitbami [[Růženec|růžence]], papež [[Pius V.]] na památku tohoto vítězství ustanovil [[svátek Panny Marie Růžencové]], který se slaví dodnes.<ref>http://tisk.cirkev.cz/z-domova/101005-pamatka-panny-marie-ruzencove/</ref>
 +
 +
== Mezinárodní situace ==
 +
[[Selim II.]], který se stal sultánem po smrti svého otce [[Sulejman I.|Sulejmana I. Nádherného]] ([[1566]]), se soustředil především na stabilizaci prostorů dobytých otcem a jejich trvalé začlenění do své říše. Aby získal potřebný klid k této práci, uzavřel celou řadu mírových smluv: s [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliánem II.]], [[Írán|Persií]], [[Polsko|Polskem]], [[Francie|Francií]] a [[Benátská republika|Benátskou republikou]]. Pokračoval ale v dobyvatelských taženích v oblasti [[Středomoří]]. S pomocí islámských korzárů a pirátů terorizoval Středomoří, z velké části ochromil křesťanský obchod a zabíral území slabších křesťanských států.
 +
 +
Rozpínavost Osmanské říše a obrovské finanční a obchodní ztráty v důsledku útoků na námořní obchod vedly křesťany k rozličným pokusům o vytvoření velké protiturecké koalice, které však pravidelně troskotaly na sporech a animozitách mezi jednotlivými státy a panovníky. V roce [[1570]] však osmanská říše zahájila masívní útok na [[Benátská republika|benátské]] kolonie na [[Kypr|Kypru]]. Útok na jeden z nejmocnějších italských států a obava, že se jedná o první krok k velké invazi do křesťanského [[Středomoří]], umožnily papeži [[Pius V.|Piu V.]] dojednat vznik ''Svaté ligy'', aliance [[Španělsko|Španělska]], [[Papežský stát|papežského státu]] a [[Benátská republika|Benátek]], k níž se připojilo i několik dalších menších států a rytířských řádů. V čele spojených vojsk Svaté ligy stanul don [[Juan de Austria]], nelegitimní bratr španělského krále.
 +
 +
Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc [[Famagosta|Famagostě]], která pod vedením [[Marco Antonio Bragadin|Marca Antonia Bragadina]] vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak rozbitá Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za volný odchod pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - [[Lala Kara Mustafa Paša]], který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce povraždit. Nejvíce se vyřádil na samotném Bragadinovi, kterého nechal zaživa stáhnout z kůže a následně rozčtvrtit.
== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 2. 10. 2011, 09:20

Bitva u Lepanta představuje největší námořní bitvu Osmansko-benátské války, k níž došlo 7. října 1571 u ostrova Naupaktos (Lepanto). Spojené síly Svaté ligy v ní rozdrtily hlavní flotilu osmanské říše a ukončily obavy křesťanského světa z tureckého útoku na Apeninský poloostrov a další části Středomoří.

Bitva z dlouhodobého hlediska podlomila osmanskou námořní moc, byť osmanská říše dokázala v dalších letech své námořnictvo znovu vystavět a dosáhnout i dalších zisků ve Středomoří, když využila faktického rozpadu Svaté ligy a přinutila Benátky k nevýhodnému míru, v němž uznaly ztrátu Kypru. Osmanské loďstvo však ztratilo punc neporazitelnosti a jeho rychlé znovuvybudování mělo negativní vliv na jeho kvalitu.

Bitva u Lepanta byla poslední velkou námořní bitvou, v níž hrály hlavní roli vesly poháněné lodě. Též prokázala rostoucí význam dělostřelectva v námořních bitvách, neboť to byla právě výrazná převaha křesťanské flotily v počtu i kvalitě děl, která jí umožnila eliminovat zprvu výraznou početní převahu nepřítele.

Vítězství u Lepanta bylo křesťany považováno za zázrak. Jelikož byl připisován přímluvě Panny Marie vyprošené modlitbami růžence, papež Pius V. na památku tohoto vítězství ustanovil svátek Panny Marie Růžencové, který se slaví dodnes.[1]

Obsah

Mezinárodní situace

Selim II., který se stal sultánem po smrti svého otce Sulejmana I. Nádherného (1566), se soustředil především na stabilizaci prostorů dobytých otcem a jejich trvalé začlenění do své říše. Aby získal potřebný klid k této práci, uzavřel celou řadu mírových smluv: s Maxmiliánem II., Persií, Polskem, Francií a Benátskou republikou. Pokračoval ale v dobyvatelských taženích v oblasti Středomoří. S pomocí islámských korzárů a pirátů terorizoval Středomoří, z velké části ochromil křesťanský obchod a zabíral území slabších křesťanských států.

Rozpínavost Osmanské říše a obrovské finanční a obchodní ztráty v důsledku útoků na námořní obchod vedly křesťany k rozličným pokusům o vytvoření velké protiturecké koalice, které však pravidelně troskotaly na sporech a animozitách mezi jednotlivými státy a panovníky. V roce 1570 však osmanská říše zahájila masívní útok na benátské kolonie na Kypru. Útok na jeden z nejmocnějších italských států a obava, že se jedná o první krok k velké invazi do křesťanského Středomoří, umožnily papeži Piu V. dojednat vznik Svaté ligy, aliance Španělska, papežského státu a Benátek, k níž se připojilo i několik dalších menších států a rytířských řádů. V čele spojených vojsk Svaté ligy stanul don Juan de Austria, nelegitimní bratr španělského krále.

Úkolem Svaté ligy bylo zastavit rozpínavost osmanské říše ve Středomoří. Jejím prvním krokem měla být pomoc Famagostě, která pod vedením Marca Antonia Bragadina vzdorovala tureckému obležení jako poslední z benátských kolonií na Kypru. Avšak rozbitá Famagosta, které docházela munice, kapitulovala po jedenáctiměsíčním boji výměnou za volný odchod pro obránce. Příslib ovšem nebyl splněn - Lala Kara Mustafa Paša, který v bojích o Famagostu přišel o syna, nechal zajatce povraždit. Nejvíce se vyřádil na samotném Bragadinovi, kterého nechal zaživa stáhnout z kůže a následně rozčtvrtit.

Odkazy

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Battle of Lepanto

Literatura

  • Vladimír Hynek, Petr Klučina: Válečné lodě, díl 1. (Lodě veslové a plachetní do roku 1860) , Naše vojsko, Praha 1985

Poznámky a reference

  1. http://tisk.cirkev.cz/z-domova/101005-pamatka-panny-marie-ruzencove/
Osobní nástroje