Bohuslav Burian

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Bohuslav Burian (16. října 1919, Brno, Československo - asi 29. dubna 1959, Mírov, Československo) byl katolický kněz a jedna z obětí komunistického teroru.

Obsah

Život

Narodil se v Brně jako syn řezníka a matky v domácnosti. Měl 4 sourozence a postupně absolvoval obecnou školu, gymnázium a v roce 1938 nastoupil do kláštera Augistiniánů. V roce 1943 byl zatčen gestapem a za protinacistickou činnost vězněn v Dachau a Buchenwald. Už zde v zajetí proslul svojí odvahou, která ho neopustila ani v dalších dnech jeho života. Po válce pokračoval ve studiu teologie a v červenci 1947 byl vysvěcen na kněze. Poté nastoupil místo kaplana ve Slavonicích. O svátku Božího těla (19. června) 1949 neváhal přečíst pastýřský list československých biskupů Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky namísto váhajícího biskupa Karla Skoupého (komunisté šíření a čtení listu zakázali pod hrozbou přísných trestů). Než ho příslušníci StB dokázali umlčet, byla většina textu přečtena.[1]

Byl zatčen a strávil 6 měsícům ve vyšetřovací vazbě Po svém propuštění nastoupil v listopadu jako kaplan v Moravské Nové Vsi. 9. září 1950 uprchl do Rakouska, ale časem se vrátil a začal se specializovat na převaděčství a ukrývání lidí pronásledovaných komunisty. Postupně do Rakouska převedl přes jihomoravskou hranici 11 lidí (z toho 5 kněží a jeden bohoslovec, konkrétně mezi nimi byli Jan Krajcar[2] a P. Hrbata). Při pátém přechodu hranice (4. návratu do Československa) byl dopaden, zatčen a převezen do vyšetřovací vazby v Praze-Ruzyni, v níž byl za pomoci mučení a drog přinucen k přiznání se ke špionáži a velezradě, kterých se ve skutečnosti nikdy nedopustil.

Dne 23. října 1952 byl odsouzen ke 20 letům těžkého žaláře. Souzen byl v rámci uměle vytvořené skupiny, do níž byla zařazena i jeho sestra Ludmila Burianová (odsouzena na 6 let vězení).[3] Perzekuci museli čelit i další členové rodiny: oba rodiče strávili půl roku ve vyšetřovací vazbě a bratr byl poslán do TNP.

Prošel několika komunistickými věznicemi a uranovými doly u Jáchymova. 27. ledna 1959 uprchl z věznice Leopoldov, dopaden byl až po několika dnech.[4] Poté byl tak krutě ztýrán, že při tom utrpěl řadu vnitřních zranění, která ho trápila až do smrti na Mírově, kam byl převezen.[5] Koncem dubna zemřel na následky chřipky (resp. zápalu plic?), vnitřních zranění (vzniklých v důsledku extrémně krutého mučení) a zanedbání lékařské péče ve věznici Mírov.[6]

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Reference

  1. Václav Vaško: Dům na skále (1): Církev zkoušená, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004, ISBN 80-7192-891-7, str. 150
  2. Václav Vaško: Dům na skále (2): Církev vězněná, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004, ISBN 978-80-7192-893-5, str. 62
  3. http://www.lidovky.cz/ludmila-burianova-uveznena-na-6-let-dtt-/ln_bezpravi.asp?c=A071102_104131_ln_bezpravi_hrn
  4. Přesný počet těchto dnů se v různých zdrojích liší; Vlček udává 5 dnů - viz článek Čeští mučedníci z doby komunismu, Vaško 3 dny (Dům na skále 3, str. 60)
  5. Jindřich Jenáček in Helena Havlíčková: Dědictví. Kapitoly z dějin komunistické prezekuce v Československu, Votobia, Olomouc 2002, ISBN 80-7198-535-X, str. 28
  6. Vaško udává lehkou chřipku, která dorazila zničený organismus, Vlček zápal plic
Osobní nástroje