Codex iuris canonici
Z Katopedia
Codex iuris canonici (česky: Kodex kanonického práva) je sbírka právních předpisů katolické církve západního (latinského) obřadu. Práce na první verzi kodexu byla zahájena za pontifikátu papeže Pia X. a vyšla v roce 1917. Současné vydání kodexu reagující na změny po II. vatikánském koncilu je z roku 1983.
Obsah |
Historie vzniku
Nutnost vzniku církevního práva, které by obsahovalo soubor norem závazných pro věřící uvnitř církve se začalo projevovat již v prvotní církvi. Církevní praxe udělování svátostí, trestů, liturgie nebo způsobu stavby kostelů se však postupně rozvíjela s časem podle možností a potřeb doby. Dají se rozlišit tři fáze zásadního rozvoje:
- apoštolská
- Graciánova
- soudobá
Apoštolská
Vychází především přímo z příkladu života a působení Ježíše Krista. V židokřesťanských komunitách se navíc ještě dlouho dodržovaly veškeré zvyklosti a předpisy v souladu s židovským zákonem. První vymezení křesťanů vůči židovskému právu nastal po prvním apoštolském sněmu kolem r. 50 a milánském ediktu v roce 313, kdy byla církev na území římského císařství legalizována. Z potřeby uvést do pořádku poměry v církvi, která byla mnohdy po stránce praxe a právních obyčejů rozpolcena, začaly papežové vydávat jednotlivá právní rozhodnutí a předpisy, které se vžily pod pojmem kánony
Graciánova fáze
V 16. století sebral Graciánus dosavadní církevněprávní spisy. Vznikl tím Graciánův dekret, který byl především reakcí na západní Lutherovo schizma.
Soudobá
Na počátku 20. století vznikla nutnost ustálit církevní právo do přehledného souboru norem a jejich univerzální zavedení do všech zemí a regionů. Za pontifikátu Pia X. byla utvořena komise k vytvoření kodexu kanonického práva.[1] Zároveň vyšla konstituce Sapienti consilio, která výrazně reformovala římskou kurii, a encyklika Peini L'Animo, která stanovuje jaký má být biskupský dohled nad kněžskými semináři. Samotný Kodex kanonického práva vyšel roku 1917 za pontifikátu Benedikta XV..
Těsně před zahájením II. vatikánského koncilu papež Jan XXIII. pocítil, že je nutné revidovat a doplnit stávající kodex. 25. března 1959 proto dal podnět k zahájení prací na novém vydání s hlavním úmyslem - k obnově křesťanského života.
Byl ustanoven Sbor, který realizoval jednotlivé změny vycházející z dokumentů a konstitucí koncilu a byl znakem ducha, který je prezentován jako obecné tajemství spásy (LG č. 9), jako Boží lid a její hierarchické založení spočívá na sboru biskupů spolu s papežem jako jeho hlavou. Z práce biskupů, znalců a teologických odborníků (kardinál Petr Ciriaci, kardinál Pericles Felici, pozdější kardinál Jakob Violard a Rajmund Bigador S.J.) vznikl nový kodex. Ten oficiálně vyhlásil papež Jan Pavel II. 25. března 1983 a stanovil jeho platnost od první adventní neděle v tomtéž roce.
Charakter
Kodex, jako prvotní zákonodárný dokument církve, spočívá na právním a zákonodárném odkazu Božího zjevení a církevní Tradice (iuridica et lefigera Revelationis atque Traditionis), který slouží k zachování pořádku, jak v životě jednotlivců , společenství, tak i univerzánlí činnosti církve.[2] Jeho účelem je dále učinit takový pořádek v životě společenství církve, který dá přednost lásce, milosti, charizmatům a přispěje k celkovému duchovnímu růstu věřících. Vrcholem celého kodexu a zároveň nejvyšším zákonem v církvi však i nadále zůstává zřetel na spásu duší (viz. kán 1752)
Členění kodexu
Kodex obsahuje 1752 kánonů (právních článků v sedmi knihách. Ty jsou rozděleny na tyto tématické celky:
- Všeobecné normy (De normis generalibus)
- Boží lid (De populo Dei)
- Učitelský úřad církve (De Ecclesiae munere docendi)
- Posvěcující služba církve (De Ecclesiae munere sanctificandi
- Majetek církve (De bonis Ecclesiae temporalibus)
- Církevní tresty (De sanctionibus in Ecclesia)
- Soudní a mimosoudní řízení (De processibus)
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Poznámky a reference
- ↑ Mezi členy komise byli také budoucí papežové Benedikt XV. a Pius XII.
- ↑ viz. Constitutio apostolica Sacrae Disciplinae leges Jana Pavla II. z 25. března 1983.