Cyprián Kartáginský

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Stránka Cyprián přemístěna na stránku Cyprián Kartáginský)
m (Externí odkazy)
 
Řádka 42: Řádka 42:
[[Kategorie:Učitelé Církve]]
[[Kategorie:Učitelé Církve]]
[[Kategorie:Svatí]]
[[Kategorie:Svatí]]
 +
[[Kategorie:Svatí biskupové]]
[[Kategorie:Církevní otcové]]
[[Kategorie:Církevní otcové]]
[[Kategorie:Katoličtí teologové]]
[[Kategorie:Katoličtí teologové]]

Aktuální verze z 31. 3. 2014, 00:15

Svatý Cyprián z Kartága (celým jménem Thascius Caecilius Cyprianus, cca 210 - 14. září 258) je církevní otec, učitel Církve starověku a kartáginský biskup který byl umučen za pronásledování císaře Valeriána. V jeho díle je zcela zásadní předložené řešení, co s těmi, kteří od Krista při pronásledování odpadli, a obětovali pohanským bohům, jak jim to ukládalo císařovo nařízení. V eklesiologii patří mezi obhajovatele biskupského primátu Petrova nástupce a zdůrazňuje podstatu jednoty křesťanů před Bohem.

Církev si jeho smrt připomíná 16. září

Obsah

Život

Narodil se v Kartágu kolem roku 210 jako syn pohanských rodičů. Absolvoval obvyklá studia včetně filosofie a rétoriky a stal vyhledávaným řečníkem. Jeho duchovní život však, jak sám později přiznal, nebyl příliš spořádaný až do chvíle, než se setkal s křesťanským knězem Caecilianem, který jej roku 245 přivedl k velmi silné konverzi[1] a jehož jméno si zvolil jako své křestní. Velmi záhy se díky svému nadání stal nejdříve presbyterem a následně i biskupem kartáginské obce (249). Duchovní správu nad diecézí však nezastával dlouho, protože již roku 251 přichází pronásledování Deciovo a on je přinucen okolnostmi uprchnout do vyhnanství.

Po svém návratu z šestiměsíčního exilu se znovu ujímá správy nad diecézi a na svolaném synodu řeší spory o rekonciliaci křesťanů, kteří při pronásledování zradili Krista a obětovali pohanským bohům (lapsi), ale také i těch, kteří fakticky neobětovali, ale nechali se zapsat do knihy obětníků (tzv. libellí, proto jsou označováni jako libelisté). Bylo proto nutné vyřešit jak problém, zda mohou se tito odpadlíci vrátit do Církve, ale také, co s heretiky, kteří místní i všeobecné Církvi i nadále škodí a hlásají své bludy i nadále bez jakéhokoliv trestu. Ohledně křtu od heretiků se odkazuje svatý Cyprián na papeže Štěpána, kde se vyjadřuje, že křest od heretiků není platný. Římská praxe však v tu dobu již byla úplně někde jinde a i dnes je toto mínění pokládáno za zcela milné.

V letech 252 - 254 propukl v Kartágu mor, který byl kladen za vinu křesťanům. Cyprián jako biskup v této době jasně ukazuje sílu křesťanské charity, když neohroženě spolu s dalšími křesťany pečuje o všechny nemocné a raněné bez rozdílu náboženství. Když propuklo nové pronásledování křesťanů za císaře Valeriána, Cyprián se uchyluje na venkov, odkud s obcí komunikuje prostřednictvím dopisů. Velmi brzy je však vypátrán, zajat, odsouzen a následně jako římský občan je sťat mečem, 14. září 258. Již nedlouho po své smrti byl uctívan jako mučedník a o padesát let později již mu je v oblasti Kartága zasvěceno několik kostelů a bazilik a po celých sto let je uctíván jako patron Afriky.


Poznámky a reference

  1. "Možno říci, že Cypriánova konverse byla morálním zázrakem, třeba k ní nepřišlo náhle." Dr. Vojtěch Martinů v úvodu k SVATÝ CYPRIÁN, O jednotě Církve, Olomouc: Krystal, 1940, s. 10.


Dílo

  • Ad Donatum - apologie, pojednává zde o své konverzi
  • Quod idola non sit dii
  • De lapsis
  • De unitate Ecclesiae (nebo též De unitate catholicae Ecclesiae)
  • De mortalite
  • De opere et eleemosynis
  • De zelo et livore
  • De bono patientiae
  • De habitu virginum
  • část jeho řečí zaznamenaná v aktech kartáginské synody pod názvem Sententiae episcoporum numero LXXXVII de haereticis baptizandis

O Cypriánovi

  • jáhen Pontius: Vita et passio s. Caecili Cypriani

Odkazy

Literatura

  • SVATÝ CYPRIÁN: O jednotě Církve, přeložil Vojtěch Martinů, Olomouc: Krystal, 1940.
  • S. THASCI CACILI CYPRIANI opera omnia, sestavil a kritickým komentářem doplnil Guilelmus Hartel, Wien, C. Geroldi filium bibliopolam academiae, 1868.
  • HAMMAN, Adalbert; FÜRST, ALfons: Kleine Geschichte der Kirchenväter, Freiburg u. a., 2011.
  • TIXERONT, J.: Précis de Patrologie, Paris, Librairie Lecoffre J. Gabalda et cie. ed., 1942.

Externí odkazy

Osobní nástroje