Cyril Svoboda

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(převzat životopis z Wikipedie)
(Životopis)
Řádka 9: Řádka 9:
== Životopis ==
== Životopis ==
-
=== Do roku 2002 ===
+
Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakulty Univerzity Karlovy]] ([[1976]]–[[1980]]) pracoval do roku [[1983]] jako podnikový právník u společnosti [[Transgas]], následně jako notář v Praze 10.
-
Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakulty Univerzity Karlovy]] ([[1976]]–[[1980]]) pracoval do roku [[1983]] jako podnikový právník u společnosti [[Transgas]], následně jako notář v Praze 10.
 
Svou politickou dráhu zahájil v roce [[1990]] jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova [[Národní divadlo|Národního divadla]]; což později vyvolalo velkou aféru.
Svou politickou dráhu zahájil v roce [[1990]] jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova [[Národní divadlo|Národního divadla]]; což později vyvolalo velkou aféru.
Řádka 19: Řádka 18:
[[20. červen|20. června]] [[1998]] byl zvolen za Prahu do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]] a od [[23. červenec|23. července]] [[1998]] až do konce funkčního období [[20. červen|20. června]] [[2002]] byl předsedou petičního výboru. V roce [[1999]] prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po [[Josef Lux|Josefu Luxovi]] a stal se pouze prvním místopředsedou. Od ledna [[2001]] byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. [[28. leden|28. ledna]] [[2001]] byl zvolen lídrem [[Čtyřkoalice]] (spojenectví KDU-ČSL, [[Unie svobody - Demokratická unie|US]], [[DEU]], [[Občanská demokratická aliance|ODA]]), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici však [[31. březen|31. března 2001]] odstoupil i z funkce jejího lídra. Čtyřkoalice se později rozpadla. Na volebním sjezdu [[26. květen|26. května]] [[2001]] hájil politiku větší vstřícnosti vůči [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] a byl zvolen '''předsedou KDU-ČSL'''.
[[20. červen|20. června]] [[1998]] byl zvolen za Prahu do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]] a od [[23. červenec|23. července]] [[1998]] až do konce funkčního období [[20. červen|20. června]] [[2002]] byl předsedou petičního výboru. V roce [[1999]] prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po [[Josef Lux|Josefu Luxovi]] a stal se pouze prvním místopředsedou. Od ledna [[2001]] byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. [[28. leden|28. ledna]] [[2001]] byl zvolen lídrem [[Čtyřkoalice]] (spojenectví KDU-ČSL, [[Unie svobody - Demokratická unie|US]], [[DEU]], [[Občanská demokratická aliance|ODA]]), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici však [[31. březen|31. března 2001]] odstoupil i z funkce jejího lídra. Čtyřkoalice se později rozpadla. Na volebním sjezdu [[26. květen|26. května]] [[2001]] hájil politiku větší vstřícnosti vůči [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] a byl zvolen '''předsedou KDU-ČSL'''.
-
 
-
=== Po roce 2002 ===
 
V červnu 2002 se stal členem správní rady nadačního fondu Most naděje, který založila společnost Synergo Group (později Appian Group, dnes [[Czech Coal]]).<ref name="most">Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 26699583 (nadace) resp. 25764284 (Czech Coal)</ref> Předsedou správní rady byl podnikatel [[Antonín Koláček]].<ref name="most" /> Média Svobodu kritizovala kvůli střetu zájmů,<ref>[[Sabina Slonková]], ''[http://zpravy.idnes.cz/svobodovi-hrozi-stret-zajmu-dgv-/domaci.asp?c=A020709_221740_domaci_pol Svobodovi hrozí střet zájmů]'', [[iDNES]], 10. června 2002</ref><ref>Simona Holecová, ''[http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=567 Ministři se postů v nadacích zříkají pomalu: Šéf diplomacie Svoboda bude rozhodovat o zájmech firmy, která zřídila fond, v němž sám sedí]'', [[Hospodářské noviny]], 2. prosince 2002, strana 3</ref><ref>[[Tomáš Němeček]], ''[http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=2236 Naši oligarchové]'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]], 19. dubna 2004, strana 13</ref> ten se však postu nikdy nevzdal.<ref name="most" />  
V červnu 2002 se stal členem správní rady nadačního fondu Most naděje, který založila společnost Synergo Group (později Appian Group, dnes [[Czech Coal]]).<ref name="most">Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 26699583 (nadace) resp. 25764284 (Czech Coal)</ref> Předsedou správní rady byl podnikatel [[Antonín Koláček]].<ref name="most" /> Média Svobodu kritizovala kvůli střetu zájmů,<ref>[[Sabina Slonková]], ''[http://zpravy.idnes.cz/svobodovi-hrozi-stret-zajmu-dgv-/domaci.asp?c=A020709_221740_domaci_pol Svobodovi hrozí střet zájmů]'', [[iDNES]], 10. června 2002</ref><ref>Simona Holecová, ''[http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=567 Ministři se postů v nadacích zříkají pomalu: Šéf diplomacie Svoboda bude rozhodovat o zájmech firmy, která zřídila fond, v němž sám sedí]'', [[Hospodářské noviny]], 2. prosince 2002, strana 3</ref><ref>[[Tomáš Němeček]], ''[http://www.transparency.cz/index.php?lan=cz&id=2236 Naši oligarchové]'', [[Respekt (týdeník)|Respekt]], 19. dubna 2004, strana 13</ref> ten se však postu nikdy nevzdal.<ref name="most" />  

Verze z 30. 11. 2010, 03:56

Cyril Svoboda (* 24. listopadu 1956 v Praze) je český politik, dlouholetý poslanec (1998-2010) a několikanásobný ministr za KDU-ČSL. Dvakrát byl předsedou KDU-ČSL (2001-2003 a 20092010), během jeho druhého předsednictví KDU-ČSL poprvé ve své historii zcela neuspěla ve volbách do Poslanecké směmovny.

Obsah

Vládní posty

  • ministr vnitra (1998)
  • ministr zahraničí (2002-2006)
  • ministr bez portfeje a předseda Legislativní rady vlády (2007-2009)
  • ministr pro místní rozvoj (2009)

Životopis

Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a Právnické fakulty Univerzity Karlovy (19761980) pracoval do roku 1983 jako podnikový právník u společnosti Transgas, následně jako notář v Praze 10.

Svou politickou dráhu zahájil v roce 1990 jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova Národního divadla; což později vyvolalo velkou aféru.

Část roku 1991 působil jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, v té době si také rozšiřoval vzdělání na Pan American Institute for International Studies (Notre Dame University). V témže roce se stal poradcem předsedy federální vlády ČSFR, od roku 1992 ředitelem legislativní sekce v Úřadu vlády ČR a sekretářem (místopředsedou) Legislativní rady české vlády. V období 19921996 zastával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti. Mezitím se v roce 1994 stal členem Evropské komise demokracie prostřednictvím práva a v roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL.[1] Od července 1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky spojené se vstupem ČR do EU a stal se členem vědeckých rad Právnické fakulty UK a Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha. Od ledna 1997 rovněž dočasně řídil Legislativní radu české vlády a v témže roce se stal místopředsedou Evropské komise demokracie prostřednictvím práva.

Od 2. ledna 1998 do 23. července 1998 byl ve vládě Josefa Tošovského ministrem vnitra a současně šéfem delegace vedoucí vyjednávání s představiteli EU o podmínkách přijetí ČR do Evropské unie.

20. června 1998 byl zvolen za Prahu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a od 23. července 1998 až do konce funkčního období 20. června 2002 byl předsedou petičního výboru. V roce 1999 prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po Josefu Luxovi a stal se pouze prvním místopředsedou. Od ledna 2001 byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. 28. ledna 2001 byl zvolen lídrem Čtyřkoalice (spojenectví KDU-ČSL, US, DEU, ODA), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici však 31. března 2001 odstoupil i z funkce jejího lídra. Čtyřkoalice se později rozpadla. Na volebním sjezdu 26. května 2001 hájil politiku větší vstřícnosti vůči ČSSD a byl zvolen předsedou KDU-ČSL.

V červnu 2002 se stal členem správní rady nadačního fondu Most naděje, který založila společnost Synergo Group (později Appian Group, dnes Czech Coal).[2] Předsedou správní rady byl podnikatel Antonín Koláček.[2] Média Svobodu kritizovala kvůli střetu zájmů,[3][4][5] ten se však postu nikdy nevzdal.[2]

Ve vládě Vladimíra Špidly byl 15. července 2002 jmenován místopředsedou a ministrem zahraničních věcí. V této funkci mj. zodpovídal za tzv. „informační kampaň“ před referendem o vstupu ČR do Evropské unie, která měla logo „Ano“ a byla opozicí a euroskeptiky kritizována jako jednostranná propaganda. 8. listopadu 2003 prohrál hlasování na sjezdu KDU-ČSL v Ostravě a ve funkci předsedy KDU-ČSL jej vystřídal Miroslav Kalousek zastávající pravicovější názory.

15. dubna 2004 utrpěl vážná zranění páteře při autonehodě na sjezdu z dálnice do Vyškova. Nehodu způsobil řidič jeho služebního vozu, který jel rychlostí přes 120 km/h na nebezpečném úseku, kde je povolena maximální rychlost 60 km/h. Cyril Svoboda byl hospitalizován, ale rychle se uzdravil, dokonce již týden po nehodě hlasoval na vozíku pod dohledem lékařů v Poslanecké sněmovně, neboť jeho přítomnost byla pro vládu nutná k přehlasování veta prezidenta blokujícího zákon o DPH.

Po pádu Špidlovy vlády se i v nové vládě Stanislava Grosse stal dne 4. srpna 2004 opět ministrem zahraničních věcí. Následujícího roku během vládní krize související s premiérovým bytem sice nesouhlasil se stupňováním tlaku na ČSSD, ale na základě usnesení celostátní konference KDU-ČSL z 30. března podal spolu s ostatním ministry této strany demisi. Prezident však demise ministrů nepřijímal až do 25. dubna, kdy padla celá vláda a byla jmenována vláda Jiřího Paroubka, v níž Cyril Svoboda zůstal na postu ministra zahraničních věcí.

Po odstoupení Miroslava Kalouska z funkce předsedy KDU-ČSL v souvislosti s prohlášením o možnosti vzniku vlády KDU-ČSL a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM, dne 28.srpna 2006 Cyril Svoboda rezignoval na funkci místopředsedy KDU-ČSL[6]. Později (rozhovor v MfD 5. října 2006) kritizoval zářijové usnesení KDU-ČSL, které lidovcům zakazuje tolerovat menšinovou vládu, neboť odmítnutí vlády tolerované KSČM bylo učiněno ve vypjaté atmosféře. Následně podepsal závazek o netoleranci vlády závislé na komunistech.

Po volbách 2006 opět poslancem PSP ČR za KDU-ČSL. Od ledna 2007 ministrem ve druhé Topolánkově vládě - předsedou Legislativní rady vlády ČR.

24. ledna 2008 sdělil, že za příslib podpory ODS zákonu o majetkovém vyrovnání církví bude volit v nadcházející prezidentské volbě Václava Klause.

15. ledna 2009 je nominován za KDU-ČSL na post ministra pro místní rozvoj v rekonstruované druhé vládě Mirka Topolánka. Z postu předsedy Legislativní rady vlády ČR odchází. 23. ledna 2009 byl jmenován prezidentem republiky do úřadu.

V březnu 2009 oznámil, že bude kandidovat na post předsedy KDU-ČSL.[7] V květnu tento post pak těsně získal (157 hlasů ze 300 ve druhém kole).

Soubor:Cyril Svoboda 2010 02.JPG
Cyril Svoboda při mítinku KDU-ČSL před volbami do PSP ČR v roce 2010.

Po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010, ve kterých KDU-ČSL nezískalo ani jeden mandát, čímž se stal Cyril Svoboda historicky nejméně úspěšným předsedou své strany, oznámil 29. května 2010 na tiskové konferenci ještě před vyhlášením oficiálních výsledků, že rezignuje na post předsedy strany.[8]

Skandály

Dědický spor s charitou

Svoboda se dlouhodobě profiluje jako křesťanský politik a v roce 2007 například nabádal katolíky, aby více finančně podporovali církev.[9] I proto v roce 2008 pobouřila řadu členů KDU-ČSL zpráva, že vede soudní spor o dědictví s charitativní organizací pražského arcibiskupství, Domovem svaté Rodiny [10], který založila v roce 1991 sestra Akvinela [11], když vybaven závětí z roku 1992 odkazující mu činžovní dům zpochybnil novější závěť (z listopadu 2004) z důvodu údajné nesvéprávnosti pořizovatelky závěti.[12] , která komplexně odkazuje drtivou většinu majetku charitativním organizacím. Svoboda před soudem obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých z toho, že údajně výhrůžkami donutili Marii Kaprálkovou ke změně poslední vůle, jež zněla původně ve Svobodův prospěch, později se i neúspěšně domáhal zrušení závěti s tím, že podpisy pod novou závětí jsou falešné.

Novější závěť odkazuje činžovní dům v hodnotě asi 50 milionů korun [13]i další majetek Domovu Svaté Rodiny a Jedličkově ústavu.[14] Dle nové závěti má Svobodovi připadnout milion korun jako odměna za právnické služby v restitučním sporu. Když Svoboda neuspěl v první instanci, veřejně slíbil, že se neodvolá[15], nicméně poté dal v tichosti svolení s odvoláním zástupci státu, který byl ve sporu vedlejším účastníkem.[16] Když se tato informace dostala do tisku, Svoboda vydal prohlášení, že svolení stahuje.[17] Soud stažení akceptoval a při ukončil, nicméně Svoboda poté, co KDU-ČSL neuspěla ve volbách do Poslanecké sněmovny, spor obnovil stížností u Ústavního soudu. V reakci na to byl Michaelou Šojdrovou a několika dalšími představiteli KDU-ČSL vyzván, aby si vybral mezi vedením sporů o dědictví s charitami a členstvím v KDU-ČSL. To Svoboda odmítl. V listopadu Ústavní soud jeho stížnost zamítl.[18]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Informace o článku.

Článek či jeho část byla převzata z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unportedcreativecommons.org.


  1. http://zpravy.idnes.cz/on-line-lidovci-se-zbavili-cunka-do-cela-strany-se-vraci-cyril-svoboda-12g-/domaci.asp?c=A090530_144349_domaci_jan
  2. 2,0 2,1 2,2 Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 26699583 (nadace) resp. 25764284 (Czech Coal)
  3. Sabina Slonková, Svobodovi hrozí střet zájmů, iDNES, 10. června 2002
  4. Simona Holecová, Ministři se postů v nadacích zříkají pomalu: Šéf diplomacie Svoboda bude rozhodovat o zájmech firmy, která zřídila fond, v němž sám sedí, Hospodářské noviny, 2. prosince 2002, strana 3
  5. Tomáš Němeček, Naši oligarchové, Respekt, 19. dubna 2004, strana 13
  6. Po Kalouskovi rezignovali Svoboda, Šimonovský a Línek
  7. http://www.novinky.cz/domaci/163754-cyril-svoboda-bude-kandidovat-na-sefa-kdu-csl.html
  8. Lidovci končí ve Sněmovně, jejich šéf Cyril Svoboda rezignoval na funkci iDNES.cz [online]. 2010-05-29 17:17 CET [cit. 2010-05-29].
  9. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=484382
  10. (www stránky)
  11. Vysvětli spor s charitou, žádají lidovci Svobodu, in Týden.cz 29. května 2008, dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vysvetli-spor-s-charitou-zadaji-lidovci-svobodu_62381.html (navštíveno 30. května 2008)
  12. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/svoboda-torpeduje-dar-charitam-16-let-starou-zaveti_62146.html
  13. Svobodu čeká trestní oznámení. Spor o dům se přiostřuje
  14. Trestní oznámení na ministra. Na policii musí Svoboda
  15. http://zpravy.idnes.cz/lidovec-svoboda-uz-nechce-pokracovat-ve-sporu-s-charitou-o-cinzovni-dum-1nw-/domaci.asp?c=A100112_131513_domaci_kop
  16. http://www.novinky.cz/domaci/197337-spor-cyrila-svobody-o-dum-pokracuje-sam-to-v-tichosti-umoznil.html
  17. http://www.novinky.cz/domaci/197373-svoboda-stahl-souhlas-s-odvolanim-statu-ve-sporu-o-dum-v-dejvicich.html
  18. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/majetky-politiku/cyril-svoboda-definitivne-prisel-o-dejvicky-cinzak_186864.html
Osobní nástroje