Didaché
Z Katopedia
Didaché neboli Nauka dvanácti apoštolů (řecky didaché tón dódeka apostolón) je hned po Novém zákoně nejstarším dílem křesťanské literatury. Jeho vznik se datuje mezi léty 80-100 nebo 100 - 150 a jedná se o nejautoritativnější svědectví z doby apoštolské, které přímo ovlivňovalo celocírkevní život až do 4. století.
Do roku 313 byl tento spis považován za kanonickou součást Nového zákona. Od potvrzení stávajícího kánonu novozákonních knih je řazen mezi apokryfní spisy. Citují jej ještě nejstarší církevní otcové (Klement Alexandrijský , Origenés), ale postupně skončil díky rozvoji křesťanské literatury na periférii, až téměř upadl v zapomenutí. Díky náhodě byl roku 1873 v Cařihradě nalezen řecký rukopis Didaché z roku 1056 a podroben hned vědeckému zkoumání. V současnosti není žádného jiného dochovaného spisu, který by byl tak výrazným mezníkem mezi apoštolskou dobou a církevními otci 2. století.
Obsah |
Obsah díla
Celý spis zachycuje věrný obraz života prvotní církve na konci 1. století. Jeho primární určení bylo jako pravzor ke sloužení liturgie, výkonu církevního práva a katechezi. Nacházíme zde souhrn mravních zásad, organizačních instrukcí církevních společenství spolu se svědectvím toho, jak vypadalo liturgické shromáždění. Kromě výše zmíněného zde nacházíme také nejstarší záznam o církevním uspořádání a společenství všech věřících v Krista se již oficiálně nazývá Církev (řec. ekklésia), která je zároveň pomyslným tajemstvím kosmu (mysterion kosmikou)
Členění díla
- 1. - 10. kapitola: Liturgická problematika
- 11. - 15. kapitola: Otázky disciplíny a správy
- 16. kapitola: parusie, očekávání Kristova příchodu, křesťanský a církevní život
Odkazy
Literatura
- František SUŠIL (překlad a úvod), Spisy svatých Otců apoštolských, Brno 1874, 462 s.
- Apoštolski Otcovia, přeložil K. Gabriš, Bratislava 1955, 264 s.
