Dietrich von Hildebrand

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Dietrich von Hildebrand (* 12. října 1889 ve Florencii, †26. ledna 1977 v New Rochelle) byl německý katolický filosof, který se především výrazně po 2. vatikánském koncilu vyhraněně se vyjádřil k teologickým a pastoračním otázkám církve v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Výrazná část jeho díla má význam i pro dnešní dobu.

Obsah

Život

Narodil se ve Florencii. Jeho otec Adolf von Hildebrand byl významný sochař a většinu svého života strávil tvůrčí prací mezi Mnichovem a Itálií. Proto se rodina často stěhovala a mladý Dietrich si díky tomu plynně osvojil italštinu a němčinu a s pomocí domácího učitele Ludvíka Korsia byl v 17 letech připraven nastoupit na univerzitu.

V univerzitním prostředí se seznámil s dílem Maxe Schellera, ale především také spisem Logická zkoumání Edmunda Husserla. Spolu s ostatními žáky E. Kenverlda přešel roku 1905 na Husserlovo působiště na univerzitě v Göttingen, kde studuje u Harnacka. Zde se seznamuje s Ingardenem, Heidegerem, ale také s Editou Steinovou.

Po dlouhém zvažování a četbě tehdy ještě jako katolika smýšlejícího Maxe Schellera, konvertoval a vstoupil do katolické církve, čímž se vyhranil i proti myšlení svého otce (pantheista).

Svou disertací Die idee der sittlichen handlung (Ideje mravního jednání) byla samotným Husserlem hodnocena jako nejlepší práce, jakou na dané téma kdy četl[1] a viděl v mladém filosofovi velký potenciál. Hildebrand však podobně jako mnozí jiní Husserlovi žáci překonal svého vlastního učitele a i přesto, že zůstali jako dobří přátelé, tak se s Husserlem ideově zcela rozešel a vydal se vlastní cestou, která již nesouvisela s fenomenologií.

Jako katolík byl vůbec prvním (a téměř jediným) kritikem rodicího se národního socialismu v Německu přelomu dvacátých a třicátých let. Již v počátcích pochopil, že toto dílo je od počátku démonické a povede k záhubě, což se také mělo vyplnit a sám Hildebrand tomu již nemohl zabránit. Roku 1933 emigruje do Rakouska, kde vydává časopis Christlische frindestafe, který je v tu dobu jediným periodikem, které jednoznačně bojuje proti národnímu socialismu. Po anšlusu Rakouska za dost dramatických okolností utekl přes Švýcarsko do Francie, kde působí na Katolické univerzitě v Tollouse. Odsud pak prchá, kvůli válce do USA. V Americe působil na jezuitské Fordham university až do svého penzionování v roce 1960. V období poté již jen publikoval a psál své práce. V šedesátých letech spoluzaložil Una Voce America. Po jeho smrti se na něj a jeho práci ve světě téměř zapomnělo.

Myšlenky a filosofie

Původně byl fenomenologem, následně se začal více zabývat materiální etikou hodnot. Rozvinul nauku Aristotelovu o ctnosti jako habitu a středu mezi extrémy. Po politickém boji s národním socialismem se začal hlouběji zabývat i katolickou naukou. Již v roce 1933 napsal v reakci na probíhající liturgické hnutí práci Liturgie a osobnost, která si získala značnou pozornost. Liturgie má dle něj výrazný vztah k vývoji lidské osobnosti, která není v prvním případě vychovávána, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě skrze oslavu Boží ze strany jednotlivých osobností jako subjektů, které mají své podstatné 'já', a je tím přirozené, že jak v přirozené, tak nadpřirozené rovině si utváří právě skrze liturgii svou osobnost.[2]

Po 2. vatikánském koncilu, ale i před ním byl Hildebrand šokován tím, jaké názorové proudy se začaly šířit v katolické teologii. Především po setkání s evolučním teologem Teilhardem de Chardinem[3] mu už bylo zcela jasné, že v některých případech vstoupila do teologického světa naprostá primitivita, která už nic neměla společného s objektivním poznáním pravdy [4]. Začal proto psát neuvěřitelnou rychlostí nové a nové spisy. Samotnou několik desítek dlouhou reakci na pokoncilní dění, kterou si od něj vyžádal osobně Pavel VI. stihnul za celé tři týdny. [5]

Jeho dílo týkající se pokoncilního boje s duchovní krizí není zcela uzavřené. Sám Hildebrand tehdy řekl své manželce, že on dílo započal a nyní na něj musí navázat mladá generace, která v tom bude pokračovat. Svým způsobem tento a mnohé jiné Hildebrandovi odkazy tak dnes naplňuje institut Dietrich Hildebrand Legacy Project.

Dílo

  • Manželství: Mysterium věrné lásky (1929)
  • Metafyzika společnosti (1930)
  • V obraně čistoty - analýza katolických ideálů Čistoty a Panenství (Longmans, Green and Co., 1931)
  • Proměnění v Kristu (anglické vydání Transformation in Christ, Longmans, 1948; německy Die umgestaltung in Christus, Benziger Verlag Einsiedeln Zürich-Köln 1950)
  • Liturgie a osobnost (Longmans, 1943; původně jako Liturgie und Persönlichkeit, Salzburg 1933)
  • Aktuální otázky ve světle věčnosti (1931)
  • Essence filosofického znovuobjevování a povědomí (1934)
  • Fundamentální morální postoje (Longmans, 1950)
  • Křesťanská etika (McKay, 1952)
  • Nová babylonská věž (P. J. Kenedy, 1953)
  • Etika (Franciscan Herald Press, 1953)
  • Opravdová morálka a její padělky (s Alicí M. Jourdain; McKay, 1955)
  • Vytesané modly: Náhražky opravdové morálky (Graven Images: Substitutes for True Morality, s Alicí M. Jourdain, McKay, 1957)
  • Mozart, Beethoven, Schubert (J. Habbel, 1961)
  • Né taková jako dává svět - Zpráva svatého Františka laikům dneška (Not as the World Gives; St. Francis' Message to Laymen Today", Franciscan Herald Press, 1963)
  • Umění žít (s Alicí von Hildebrand; Franciscan Herald Press, 1965)
  • Muž a žena: Láska a význam intimity (Franciscan Herald Press, 1966)
  • Morální a situační etika (Morality and Situation Ethics, Franciscan Herald Press, 1966)
  • Láska, Manželství a Katolické svědomí: Porozumění církevní nauky o kontrole porodnosti
  • Celibát a krize víry (Franciscan Herald Press, 1971)
  • Co je Filosofie? (Franciscan Herald Press, 1973)
  • Zdevastovaná vinice (1973)
  • Čelisti smrti: Brána nebes (Jaws of Death: Gate of Heaven, 1976)
  • Srdce: Analýza lidského a duševního affektu (Franciscan Herald Press, 1977)
  • Budování Kristova pokoje jako součásti tvého života (Making Christ's Peace a Part of Your Life)
  • Pokora: Pramen ctnosti (Humility: Wellspring of Virtue)
  • Povaha lásky (The Nature of Love, St. Augustine´s Press. 2010)

Přeložené do češtiny

  • Trojský kůn ve městě Božím, I. vydání, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, 272 s.; ISBN 80-7266-034-9 (originál; The Trojan Horse in the City of God: The Catholic Crisis Explained, Franciscan Herald Press, 1967)
  • 25 let Humanae vitae jako znamení odporu, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999; ISBN 80-7266-013-6 (originál; The encyclical Humanae vitae, a sign of contradiction; an essay on birth control and Catholic conscience, Franciscan Herald Press, 1969)

Články

  • "Přijímání na ruku by mělo být odmítnuto", česky in Te Deum 6/2011, s. 55-56

Reference

  1. http://www.hildebrandlegacy.org/main.cfm?id=11&r1=1.00&r2=1.00&r3=0.00&r4=0.00&eid=61
  2. Beran, Dr. Josef: Liturgie und Persönlichkeit... Dietrich von Hildebrand, ČKD, 1933/5, str. 439-440, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=20568 (2011)
  3. viz Trojský kůň ve městě Božím, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, s. 240 nebo http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=206&Itemid=57
  4. Hildebrandova filosofie se hojně i v případě "Trojského koně" točí kolem objektivního poznání pravdy, kterého lze dojít jen skrze poznávání Boha, který je pak tím objektem, který člověka utváří v jeho činech (objectum formare in acto).
  5. zdroj?

Související články

Literatura

  • Martin Cajthajml: "Láska jako 'odpověď na hodnotu'. Filosofie lásky Dietricha von Hildebranda", in Reflexe č. 39 (2011). (Anotace)


Externí odkazy

Videa

Osobní nástroje