Dietrich von Hildebrand

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Videa)
(Myšlenky a filosofie)
Řádka 16: Řádka 16:
== Myšlenky a filosofie ==
== Myšlenky a filosofie ==
Původně byl fenomenologem, následně se začal více zabývat materiální etikou hodnot. Rozvinul nauku [[Aristoteles|Aristotelovu]] o ctnosti jako habitu a středu mezi extrémy. Po politickém boji s národním socialismem se začal hlouběji zabývat i katolickou naukou.
Původně byl fenomenologem, následně se začal více zabývat materiální etikou hodnot. Rozvinul nauku [[Aristoteles|Aristotelovu]] o ctnosti jako habitu a středu mezi extrémy. Po politickém boji s národním socialismem se začal hlouběji zabývat i katolickou naukou.
-
Již v roce [[1933]] napsal v reakci na probíhající [[liturgické hnutí]] práci ''Liturgie a osobnost'', která si získala značnou pozornost. Liturgie má dle něj výrazný vztah k vývoji lidské osobnosti, která neív prvním případě vychovávána, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě skrze oslavu Boží ze strany jednotlivých osobností jako subjektů, které mají své podstatné 'já' a je tím přirozené, že jak v přirozené, tak nadpřirozené rovině si utváří právě skrze liturgii svou osobnost.<ref>Beran, Dr. Josef: Liturgie und Persönlichkeit... Dietrich von Hildebrand, ČKD, 1933/5, str. 439-440, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=20568 (2011)</ref>  
+
Již v roce [[1933]] napsal v reakci na probíhající [[liturgické hnutí]] práci ''Liturgie a osobnost'', která si získala značnou pozornost. Liturgie má dle něj výrazný vztah k vývoji lidské osobnosti, která není v prvním případě vychovávána, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě skrze oslavu Boží ze strany jednotlivých osobností jako subjektů, které mají své podstatné 'já', a je tím přirozené, že jak v přirozené, tak nadpřirozené rovině si utváří právě skrze liturgii svou osobnost.<ref>Beran, Dr. Josef: Liturgie und Persönlichkeit... Dietrich von Hildebrand, ČKD, 1933/5, str. 439-440, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=20568 (2011)</ref>  
-
Po [[Druhý vatikánský koncil|2. vatikánském koncilu]], ale i před ním byl Hildebrand šokován tím, jaké názorové proudy se začali šířit v katolické teologii. Především po setkání s evolučním teologem [[Teilhard de Chardin|Teilhardem de Chardinem]]<ref>viz Trojský kůň ve městě Božím, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, s. 240 nebo http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=206&Itemid=57</ref> mu už bylo zcela jasné, že v některých případech vstoupila do teologického světa naprostá primitivita, která už nic neměla společného s objektivním poznáním pravdy <ref>Hildebrandova filosofie se hojně i v případě "''Trojského koně''" točí kolem objektivního poznání pravdy, kterého lze dojít jen skrze poznávání Boha, který je pak tím objektem, který člověka utváří v jeho činech (objectum formare in acto).</ref>. Začal proto psát neuvěřitelnou rychlostí nové a nové spisy. Samotnou několik desítek dlouhou reakci na pokoncilní dění, kterou si od něj vyžádal osobně [[Pavel VI.]] stihnul za celé tři týdny. <ref>zdroj?</ref>
+
Po [[Druhý vatikánský koncil|2. vatikánském koncilu]], ale i před ním byl Hildebrand šokován tím, jaké názorové proudy se začaly šířit v katolické teologii. Především po setkání s evolučním teologem [[Teilhard de Chardin|Teilhardem de Chardinem]]<ref>viz Trojský kůň ve městě Božím, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, s. 240 nebo http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=206&Itemid=57</ref> mu už bylo zcela jasné, že v některých případech vstoupila do teologického světa naprostá primitivita, která už nic neměla společného s objektivním poznáním pravdy <ref>Hildebrandova filosofie se hojně i v případě "''Trojského koně''" točí kolem objektivního poznání pravdy, kterého lze dojít jen skrze poznávání Boha, který je pak tím objektem, který člověka utváří v jeho činech (objectum formare in acto).</ref>. Začal proto psát neuvěřitelnou rychlostí nové a nové spisy. Samotnou několik desítek dlouhou reakci na pokoncilní dění, kterou si od něj vyžádal osobně [[Pavel VI.]] stihnul za celé tři týdny. <ref>zdroj?</ref>
Jeho dílo týkající se pokoncilního boje s duchovní krizí není zcela uzavřené. Sám Hildebrand tehdy řekl své manželce, že on dílo započal a nyní na něj musí navázat mladá generace, která v tom bude pokračovat. Svým způsobem tento a mnohé jiné Hildebrandovi odkazy tak dnes naplňuje institut [[Dietrich Hildebrand Legacy Project]].
Jeho dílo týkající se pokoncilního boje s duchovní krizí není zcela uzavřené. Sám Hildebrand tehdy řekl své manželce, že on dílo započal a nyní na něj musí navázat mladá generace, která v tom bude pokračovat. Svým způsobem tento a mnohé jiné Hildebrandovi odkazy tak dnes naplňuje institut [[Dietrich Hildebrand Legacy Project]].

Verze z 22. 8. 2012, 08:57

Dietrich von Hildebrand (* 12. října 1889 ve Florencii, †26. ledna 1977 v New Rochelle) byl německý katolický filosof, který se především výrazně po 2. vatikánském koncilu vyhraněně se vyjádřil k teologickým a pastoračním otázkám církve v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Výrazná část jeho díla má význam i pro dnešní dobu.

Obsah

Život

Narodil se ve Florencii. Jeho otec Adolf von Hildebrand byl významný sochař a většinu svého života strávil tvůrčí prací mezi Mnichovem a Itálií. Proto se rodina často stěhovala a mladý Dietrich si díky tomu plynně osvojil italštinu a němčinu a s pomocí domácího učitele Ludvíka Korsia byl v 17 letech připraven nastoupit na univerzitu.

V univerzitním prostředí se seznámil s dílem Maxe Schellera, ale především také spisem Logická zkoumání Edmunda Husserla. Spolu s ostatními žáky E. Kenverlda přešel roku 1905 na Husserlovo působiště na univerzitě v Göttingen, kde studuje u Harnacka. Zde se seznamuje s Ingardenem, Heidegerem, ale také s Editou Steinovou.

Po dlouhém zvažování a četbě tehdy ještě jako katolika smýšlejícího Maxe Schellera, konvertoval a vstoupil do katolické církve, čímž se vyhranil i proti myšlení svého otce (pantheista).

Svou disertací Die idee der sittlichen handlung (Ideje mravního jednání) byla samotným Husserlem hodnocena jako nejlepší práce, jakou na dané téma kdy četl[1] a viděl v mladém filosofovi velký potenciál. Hildebrand však podobně jako mnozí jiní Husserlovi žáci překonal svého vlastního učitele a i přesto, že zůstali jako dobří přátelé, tak se s Husserlem ideově zcela rozešel a vydal se vlastní cestou, která již nesouvisela s fenomenologií.

Jako katolík byl vůbec prvním (a téměř jediným) kritikem rodicího se národního socialismu v Německu přelomu dvacátých a třicátých let. Již v počátcích pochopil, že toto dílo je od počátku démonické a povede k záhubě, což se také mělo vyplnit a sám Hildebrand tomu již nemohl zabránit. Roku 1933 emigruje do Rakouska, kde vydává časopis Christlische frindestafe, který je v tu dobu jediným periodikem, které jednoznačně bojuje proti národnímu socialismu. Po anšlusu Rakouska za dost dramatických okolností utekl přes Švýcarsko do Francie, kde působí na Katolické univerzitě v Tollouse. Odsud pak prchá, kvůli válce do USA. V Americe působil na jezuitské Fordham university až do svého penzionování v roce 1960. V období poté již jen publikoval a psál své práce. V šedesátých letech spoluzaložil Una Voce America. Po jeho smrti se na něj a jeho práci ve světě téměř zapomnělo.

Myšlenky a filosofie

Původně byl fenomenologem, následně se začal více zabývat materiální etikou hodnot. Rozvinul nauku Aristotelovu o ctnosti jako habitu a středu mezi extrémy. Po politickém boji s národním socialismem se začal hlouběji zabývat i katolickou naukou. Již v roce 1933 napsal v reakci na probíhající liturgické hnutí práci Liturgie a osobnost, která si získala značnou pozornost. Liturgie má dle něj výrazný vztah k vývoji lidské osobnosti, která není v prvním případě vychovávána, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě skrze oslavu Boží ze strany jednotlivých osobností jako subjektů, které mají své podstatné 'já', a je tím přirozené, že jak v přirozené, tak nadpřirozené rovině si utváří právě skrze liturgii svou osobnost.[2]

Po 2. vatikánském koncilu, ale i před ním byl Hildebrand šokován tím, jaké názorové proudy se začaly šířit v katolické teologii. Především po setkání s evolučním teologem Teilhardem de Chardinem[3] mu už bylo zcela jasné, že v některých případech vstoupila do teologického světa naprostá primitivita, která už nic neměla společného s objektivním poznáním pravdy [4]. Začal proto psát neuvěřitelnou rychlostí nové a nové spisy. Samotnou několik desítek dlouhou reakci na pokoncilní dění, kterou si od něj vyžádal osobně Pavel VI. stihnul za celé tři týdny. [5]

Jeho dílo týkající se pokoncilního boje s duchovní krizí není zcela uzavřené. Sám Hildebrand tehdy řekl své manželce, že on dílo započal a nyní na něj musí navázat mladá generace, která v tom bude pokračovat. Svým způsobem tento a mnohé jiné Hildebrandovi odkazy tak dnes naplňuje institut Dietrich Hildebrand Legacy Project.

Dílo

  • Manželství: Mysterium věrné lásky (1929)
  • Metafyzika společnosti (1930)
  • V obraně čistoty - analýza katolických ideálů Čistoty a Panenství (Longmans, Green and Co., 1931)
  • Proměnění v Kristu (anglické vydání Transformation in Christ, Longmans, 1948; německy Die umgestaltung in Christus, Benziger Verlag Einsiedeln Zürich-Köln 1950)
  • Liturgie a osobnost (Longmans, 1943; původně jako Liturgie und Persönlichkeit, Salzburg 1933)
  • Aktuální otázky ve světle věčnosti (1931)
  • Essence filosofického znovuobjevování a povědomí (1934)
  • Fundamentální morální postoje (Longmans, 1950)
  • Křesťanská etika (McKay, 1952)
  • Nová babylonská věž (P. J. Kenedy, 1953)
  • Etika (Franciscan Herald Press, 1953)
  • Opravdová morálka a její padělky (s Alicí M. Jourdain; McKay, 1955)
  • Vytesané modly: Náhražky opravdové morálky (Graven Images: Substitutes for True Morality, s Alicí M. Jourdain, McKay, 1957)
  • Mozart, Beethoven, Schubert (J. Habbel, 1961)
  • Né taková jako dává svět - Zpráva svatého Františka laikům dneška (Not as the World Gives; St. Francis' Message to Laymen Today", Franciscan Herald Press, 1963)
  • Umění žít (s Alicí von Hildebrand; Franciscan Herald Press, 1965)
  • Muž a žena: Láska a význam intimity (Franciscan Herald Press, 1966)
  • Morální a situační etika (Morality and Situation Ethics, Franciscan Herald Press, 1966)
  • Láska, Manželství a Katolické svědomí: Porozumění církevní nauky o kontrole porodnosti
  • Celibát a krize víry (Franciscan Herald Press, 1971)
  • Co je Filosofie? (Franciscan Herald Press, 1973)
  • Zdevastovaná vinice (1973)
  • Čelisti smrti: Brána nebes (Jaws of Death: Gate of Heaven, 1976)
  • Srdce: Analýza lidského a duševního affektu (Franciscan Herald Press, 1977)
  • Budování Kristova pokoje jako součásti tvého života (Making Christ's Peace a Part of Your Life)
  • Pokora: Pramen ctnosti (Humility: Wellspring of Virtue)
  • Povaha lásky (The Nature of Love, St. Augustine´s Press. 2010)

Přeložené do češtiny

  • Trojský kůn ve městě Božím, I. vydání, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999, 272 s.; ISBN 80-7266-034-9 (originál; The Trojan Horse in the City of God: The Catholic Crisis Explained, Franciscan Herald Press, 1967)
  • 25 let Humanae vitae jako znamení odporu, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999; ISBN 80-7266-013-6 (originál; The encyclical Humanae vitae, a sign of contradiction; an essay on birth control and Catholic conscience, Franciscan Herald Press, 1969)

Články

  • "Přijímání na ruku by mělo být odmítnuto", česky in Te Deum 6/2011, s. 55-56

Reference

  1. http://www.hildebrandlegacy.org/main.cfm?id=11&r1=1.00&r2=1.00&r3=0.00&r4=0.00&eid=61
  2. Beran, Dr. Josef: Liturgie und Persönlichkeit... Dietrich von Hildebrand, ČKD, 1933/5, str. 439-440, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=20568 (2011)
  3. viz Trojský kůň ve městě Božím, Olomouc: Matice Cyrilometodějská, s. 240 nebo http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=206&Itemid=57
  4. Hildebrandova filosofie se hojně i v případě "Trojského koně" točí kolem objektivního poznání pravdy, kterého lze dojít jen skrze poznávání Boha, který je pak tím objektem, který člověka utváří v jeho činech (objectum formare in acto).
  5. zdroj?

Související články

Literatura

  • Martin Cajthajml: "Láska jako 'odpověď na hodnotu'. Filosofie lásky Dietricha von Hildebranda", in Reflexe č. 39 (2011). (Anotace)


Externí odkazy

Videa

Osobní nástroje