Dominik Savio

Z Katopedia

„Již v tomto životě zahrnut bohatými milostmi, opustil v raném věku tuto zemi, aby na přímluvu Královny nebes přijal odměnu za svou dětinnou lásku k Bohu.“ - Pius XII. ^[1]

Svatý Domenico Savio (2. duben 1842, Riva presso Chieri – 9. březen 1857 Mondonio) je italský nižší bohoslovec a žák sv. Dona Bosca. V patnácti letech těžce onemocněl a zemřel. Pohřben je v turínské bazilice Panny Marie Pomocnice.

Církev jej ctí jako svatého a patrona katolické mládeže, studentů a ministrantů, jeho památku si připomínáme 9. března. V českojazyčných textech se jeho jméno běžně počešťuje na Dominik Savio.

Obsah 1 Život 2 Posmrtná úcta 3 Odkazy 3.1 Související stránky 3.2 Externí odkazy 3.3 Literatura 3.4 Poznámky a reference

Život

Narodil se 2. dubna 1942 jako druhé z deseti dětí Carla a Brigidy Saviových. Rodiče byli hluboce věřící katolíci a velice dbali o jeho výchovu ve víře. Dominik od útlého mládí projevoval horlivou touhu po křesťanské dokonalosti a hrdinnou kajícnost, hojně se modlil a byl vzorem pro své kamarády.^[2] Měl pevnou vůli, se kterou dokázal odmítnout podílet se na špatných konáních svých vrstevníků a neváhal přitom vysvětlit, proč je jejich konání špatné.

V pěti letech byl ministrantem, první Svaté Přijímání přijal o dva roky později.^[3] Don Bosco zaznamenal, že i po několika letech mluvil o svém prvním přijímání jako o nejšťastnějším a nejbáječnějším dni svého života. Ku příležitosti tohoto přijímání složil i soukromý slib, který měl čtyři body:

1. Budu se často zpovídat a chodit k přijímání tak často, jak mi to můj zpovědník dovolí.
2. Chci světit neděle a sváteční dny.
3. Mými přáteli budou Ježíš a Maria.
4. Raději smrt než hřích.

V roce 1854 odešel do turínské oratoře Dona Bosca. Snažil se už od mládí o konání skutků tělesného sebezáporu (kupříkladu spaní na tvrdé posteli či nošení lehkého oblečení v zimě), což mu ale bylo jeho duchovními učiteli zakázáno s poukazem na jeho chatrné zdraví. K tomu poznamenal: „Nemohu dělat velké věci, ale chci vše konat pro Slávu Boží.“ Společně se svými vrstevníky založil společnost Neposkvrněné, jejíž členové si dali za cíl ctít Pannu Marii a šířit úctu k ní a pravidelně chodit ke svatému přijímání.

V necelých patnácti letech těžce onemocněl (patrně zánětem pohrudnice). Zemřel v pověsti svatosti a jeho poslední slova zněla: „Jaké nádherné věci vidím.“

Posmrtná úcta

Pohřben byl v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně. Sv. Don Bosco napsal jeho biografii

Proces jeho kanonizace otevřel papež Pius X., který odmítl občasné námitky, že by byl Dominik na svatořečení příliš mladý. Pius XI. jej v roce 1933 prohlásil za ctihodného, Pius XII. jej blahořečil 5. března 1950 a svatořečil 12. června 1954. Církev jej ctí jako svatého a patrona katolické mládeže, studentů a ministrantů, jeho památku si připomínáme 9. března. Salesiánský kalendář jej připomíná 6. května.

Odkazy

Související stránky

• Dominik Savio - citáty
• Jan Bosco

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu Dominic Savio

Životopisy

• Dominik Savio (Světci k nám hovoří...)
• Dominik Savio (Životopisy svätých, slovensky)

• Dominik Savio na české Wikipedii

Další

• Nebeské stretnutie Don Bosca so svätým Dominikom Saviom (Dielňa svätého Jozefa, slovensky)

Literatura

• Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-650-7 (str. 95)

Poznámky a reference

1. ↑ Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-650-7 (str. 95)
2. ↑ Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-650-7 (str. 95)
3. ↑ Tj. cca o pět let dříve, než bylo v té době zvykem.