Dominik Savio

Z Katopedia

Verze z 10. 4. 2015, 09:12; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Sv. Dominik Savio

„Již v tomto životě zahrnut bohatými milostmi, opustil v raném věku tuto zemi, aby na přímluvu Královny nebes přijal odměnu za svou dětinnou lásku k Bohu.“ - Pius XII. [1]

Svatý Domenico Savio (2. duben 1842, Riva presso Chieri9. březen 1857 Mondonio) je italský nižší bohoslovec a žák sv. Dona Bosca. V patnácti letech těžce onemocněl a zemřel. Pohřben je v turínské bazilice Panny Marie Pomocnice.

Církev jej ctí jako svatého a patrona katolické mládeže, studentů a ministrantů, jeho památku si připomínáme 9. března. V českojazyčných textech se jeho jméno běžně počešťuje na Dominik Savio.

Obsah

Život

Narodil se 2. dubna 1942 jako druhé z deseti dětí Carla a Brigidy Saviových. Rodiče byli hluboce věřící katolíci a velice dbali o jeho výchovu ve víře. Dominik od útlého mládí projevoval horlivou touhu po křesťanské dokonalosti a hrdinnou kajícnost, hojně se modlil a byl vzorem pro své kamarády.[2] Měl pevnou vůli, se kterou dokázal odmítnout podílet se na špatných konáních svých vrstevníků a neváhal přitom vysvětlit, proč je jejich konání špatné.

V pěti letech byl ministrantem, první Svaté Přijímání přijal o dva roky později.[3] Don Bosco zaznamenal, že i po několika letech mluvil o svém prvním přijímání jako o nejšťastnějším a nejbáječnějším dni svého života. Ku příležitosti tohoto přijímání složil i soukromý slib, který měl čtyři body:

  1. Budu se často zpovídat a chodit k přijímání tak často, jak mi to můj zpovědník dovolí.
  2. Chci světit neděle a sváteční dny.
  3. Mými přáteli budou Ježíš a Maria.
  4. Raději smrt než hřích.

V roce 1854 odešel do turínské oratoře Dona Bosca. Snažil se už od mládí o konání skutků tělesného sebezáporu (kupříkladu spaní na tvrdé posteli či nošení lehkého oblečení v zimě), což mu ale bylo jeho duchovními učiteli zakázáno s poukazem na jeho chatrné zdraví. K tomu poznamenal: „Nemohu dělat velké věci, ale chci vše konat pro Slávu Boží.“ Společně se svými vrstevníky založil společnost Neposkvrněné, jejíž členové si dali za cíl ctít Pannu Marii a šířit úctu k ní a pravidelně chodit ke svatému přijímání.

V necelých patnácti letech těžce onemocněl (patrně zánětem pohrudnice). Zemřel v pověsti svatosti a jeho poslední slova zněla: „Jaké nádherné věci vidím.

Posmrtná úcta

Pohřben byl v bazilice Panny Marie Pomocnice v Turíně. Sv. Don Bosco napsal jeho biografii

Proces jeho kanonizace otevřel papež Pius X., který odmítl občasné námitky, že by byl Dominik na svatořečení příliš mladý. Pius XI. jej v roce 1933 prohlásil za ctihodného, Pius XII. jej blahořečil 5. března 1950 a svatořečil 12. června 1954. Církev jej ctí jako svatého a patrona katolické mládeže, studentů a ministrantů, jeho památku si připomínáme 9. března. Salesiánský kalendář jej připomíná 6. května.

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Dominic Savio

Životopisy

Další

Literatura

Poznámky a reference

  1. Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-650-7 (str. 95)
  2. Vera Schauber, Hanns Michael Schindler: Rok se svatými; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-650-7 (str. 95)
  3. Tj. cca o pět let dříve, než bylo v té době zvykem.
Osobní nástroje