Evangelium
Z Katopedia
Evangelium (z řec. euvangelion) je radostná zvěst. V původním významu o něm lze hovořit také jako o daru za dobré poselství. V Novém zákoně tak nazýváme knihy vypovídající o spasitelném působení, učení a vykoupení lidstva skrze našeho Pána Ježíše Krista. Apoštolští otcové prvních staletí dávali evangeliu především význam psaného poselství o Vykupiteli, jeho životě, díle a učení, přičemž tehdy ještě nerozlišovali mezi evangeliem pravým, které zvěstovali přímí svědkové událostí - apoštolové, a falešným, jehož prezentovali jsou různé povídačky a mýty o Ježíšově životě, které se nám některé dochovaly ve formě nekanonických spisů. V období 2. století se tento výraz omezil pouze na spisy, které jsou apoštolského původu nebo jsou za ně alespoň vydávané, ve kterých Kristus slovem, skutkem i utrpením učí a jedná, zjevuje svou slávu a přináší světu spásu. Takových spisů kolovalo v prvních dvou staletích křesťanské éry mnoho, ale Církev do kánonu biblických knih přijala jen čtyři z nich. Důvodem bylo, že o těchto spisech jako jediných nebylo žádné pochybnosti, že by nebyly napsány z vnuknutí Ducha svatého.
Rozdělené evangelií
První tři evangelia (Matouš, Marek, Lukáš) se nazývají synoptická(řec.synopsis = přehled), protože jsou svým uspořádáním a předmětem děje i přesto, že každý z jejich autorů si uchovává svůj osobitý písemný projev, téměř zcela identická a text jejich děje lze vedle sebe možné položit do obrazového přehledu.
Janovo evangelium, které bylo napsáno až kolem roku 90, bylo méně závislé na formě církevního vyučování a zvěstování Kristova vykupitelského díla. Je spíše více zamyšlením nad hlubokým významem Ježíšovi osobnosti a jde o rozvržení radostné zvěsti a literární zpracování vlastním způsobem.
