František Bartoš

Z Katopedia

Verze z 6. 6. 2012, 11:26; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

František Bartoš (16. března 1837, Mladcová u Zlína - 11. června 1906, Mladcová u Zlína) byl moravský pedagog, filolog a národopisec. Vystudoval klasickou a slovanskou filologii na univerzitě ve Vídni. Více než třicet let se věnoval plně pedagogické praxi a dalšímu vzdělávání. Především působil jako učitel a následně i jako ředitel nižšího gymnázia starobrněnského. Známým se stal především pro sbírku lidové slovesnosti, kterou opakovaně vydával. Spolu s Leošem Janáčkem vydal sbírku hudebních zápisů lidových písní.

Životopis

Narodil se 16. března 1837 v Mladcové u Zlína jako syn hostinského. Již jako malý chlapec rád poslouchal návštěvníky tatínkovi hospody a byl přitahován všemi jejich zvyky, obyčeji a charakteristickým mluveným projevem. Touhu po dalším vzdělání v něm pěstovali mimořádní zlínští kantoři František a Josef Vojtěchovi. Jako student moc rád navštěvoval divadla a plně se zapojil do obrozeneckého cítění studentů, kteří v převážně německém prostředí toužili šířit českou kulturu a vlasteneckou myšlenku. Poté, co dosáhnul pedagogického umístění v Těšíně a byl tím existenčně zajištěný, pustil se ve volném čase do přímo vášnivé vědecké práce, které se bez přestání věnoval celý život. Roku 1868 vyšla v těšínské výroční zprávě gymnaziální jeho mluvnická rozprava a nedlouho po ní, když už se stal profesorem na gymnáziu v Brně Bartošova syntaktická rozprava česká, kterou se plně etabloval na poli české jazykovědy. V následujícím období vydává více než desítku učebnic a příruček, které na středních školách podstatně zvýšili úroveň výuky českého jazyka a literatury. O Rukověti správné češtiny například jeho žák a pozdější žurnalista Jan Herben napsal, že si po zásluze zaslouží být "do zlata zafasovaná, ale také i více čtena". Roku 1890 byl jmenován členem České akademie věd. Za dílo Dialektologie moravská mu byla udělena cena Akademie nauk v Petrohradě.

Jako pedagog byl Bartoš výraznou osobností. Smyslem jeho života byla učitelská katedra a pracovní stůl v jeho kabinetě, kde jedna opravoval veškeré slohové a jiné práce, ale také psal veškerá svá vlastní díla. Mezi jeho žáky byla celá řada pozdějších výrazných osobností - Jan Herben, František Bílý a další. Moc rád objížděl své bývalé studenty po venkovských sídlech a farách. Přes svou velkou literární, badatelskou a národopisnou činnost se nikdy nedostal k tomu, aby se mohl věnovat jakýmkoliv vlastním zájmům, takže nakonec zůstal po celý život svobodný. Jeho pracovní vytížení však vedlo k tomu, že jej postihla 24. září 1902 první mozková mrtvice, která ač jej prakticky vyloučila z dosavadního života, tak on si prakticky nestěžoval. Umírá 11. června 1906 ve svém rodném domě. O několik let později je zde umístěna pamětní síň, která dnes nese jeho jméno.

Dílo

  • Dialektologie moravská I - II (1886 - 1895)
  • Dialektologický slovník moravský (1906)
  • Nové národní písně moravské (1882)
  • Lid a národ I - II (1885, 1891)
  • Moravský lid (1892)
  • Moravská svatba (1892)
  • Deset rozprav lidopisných (1906)

Související články

Osobní nástroje