František Hála

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

P. František Hála (20. června 1893, Dražovice, Rakousko-Uhersko - 27. srpna 1952, Roželov pod Třemšínem) byl český katolický kněz a lidovecký politik. Po druhé světové válce byl československým ministrem pošt ve vládách Zdeňka Fierlinga a Klementa Gotttwalda. Po demisi na post ministra se pokusil utéct, ale byl na hranicích zadržen a následně až do své smrti komunisty neoprávněně a bez soudu vězněn.

Obsah

Životopis

Pocházel ze zbožné katolické rodiny, do které se narodil jako nejmladší ze šesti dětí. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a následně i teologickou fakultu v Olomouci. Jako kněz pak ještě absolvoval základní kurz filosofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1918. Jako kaplan působil krátce v Pitarné a v Rudolticích ve Slezsku. Od roku 1921 pak působil v Ivanovicích na Hané. Během studií v Kroměříži se seznámil s proboštem zdejší kapituly a pozdějším olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem, který měl značný vliv na jeho formaci a jeho pozdější politickou angažovanost. Od dvacátých let byl činný v nově vzniklé Československé straně lidové, ve které zastával různé funkce na úrovni okresu Vyškov. Roku 1928 se stal členem moravského zemského výkonného výboru strany v Brně a roku 1929 i jejího ústředního výkonného výboru. V téže době byl zároveň jmenován konzistorním radou brněnského biskupství. Od té doby již začal jeho politický vliv stoupat. Politkcká angažovanost nakonec byla natolik vysoká, že musel roku 1934 zažádat, aby byl vyvázan z aktivního výkonu duchovenské služby. Velmi záhy se stal blízkým spolupracovníkem předsedy strany patera Jana Šrámka, roku 1933 byl jmenován vzhledem ke svým organizačním dovednostem do funkce generálního tajemníka Ústřední politické kanceláře ČSL v Brně. Roku 1938 se dostal do ostrého konfliktu s ostatními straníky (hlavním činitelem odporu byl Antál Stašek), když i přes výrazný odpor značné části strany spolu se Šrámkem prosazovali zapojení lidové strany do Československé strany národně sociální, která chtěla spojit všechny strany politického středu. Tomuto odporu se jak Šrámkovi tak i Hálovi nepodařil vzdorovat a tak se strana na konci roku 1938 začlenila do Strany národní jednoty, která byla de facto předvojem autoritativního režimu nacistického typu.

Za německé okupace se tapojil do odboje jako člen Politického ústředí za lidovou stranu, která byla mezitím zcela zrušená. Velmi brzy však byl odvolán a přinucen k odchodu do exilu. Společně se Šrámkem prchl do Polska, poté do Francie a následně do Velké Británie, kde zastával v rámci exilové vlády pozici člena Státnáí rady československé, předsedy politického výboru (nedlouho poté v tomtéž orgánu již jen jako místopředseda). Roku 1943 jej prezident Edvard Beneš vyslal do Irska, kde měl za úkol pomocí přednášek a rozhovorů čelit německé propagandě, která pronikla až mezi irské katolíky. Od druhé poloviny roku 1944 byl členem československé delegace pro osvobozená území. V rámci své mise odjel nejprve do Moskvy a následně do povstalecké Bánské Bystrice. Po porážce Slovenského národního povstání odletěl zpět do Moskvy a odtud s československou delegací zamířil do Chustu na Podkarpatské Rusi. V březnu 1945 se v Moskvě zúčastnil jednání o programu nové vlády. V letech 1945 - 1948 následně zastával post ministra pošt ve všech třech vládách Národní fronty (první a druhá vláda Zdeňka Fierlinga a první vláda Klementa Gottwalda). Zároveň byl od roku 1945 předsedou ČSL. Častokrát zastupoval tehdy již nemocného Šrámka ve vládě, ale i ve vedení lidové strany. Zároveň čelil i oprávněné kritice opozičního křídla strany, které jemu a Šrámkovi vyčítalo ústupnost vůči komunistům, které lidová strana opakovaně podpořila svým členstvím ve vládě, ale také přehnanou autoritativnost, která pramenila z jeho bezmezné oddanosti Šrámkovi, kterého poslouchal na slovo. V únoru 1948 společně s dalšími demokratickými ministry podal demisi. Po komunistickém převratu se pokusil - tentokrát již podruhé, se Šrámkem uprchnout do exilu. To se jim však nepodařilo, při útěku byli chyceni a až do konce života internováni v klášterech v Nové říši a v Brně odkud pak byli převezeni nejprve do věznice ve Valdicích a následně do Roželova pod Třemšínem, kde Hála po v pořadí již třetím infarktu myokardu 27. srpna 1952 umírá.[1]

Posmrtně mu byla za jeho zásluhy o práci za demokratické Československo udělena roku 1995 prezidentem Václavem Havlem medaile za zásluhy In Memoriam.

Ocenění

  • Čestný občan obce Dražovice (1945)
  • Čestný občan města Hradec Králové (1946)
  • Čestný občan hlavního města Prahy (1946)
  • Medaile prezidenta republiky za zásluhy In memoriam (1995)

Poznámky a reference

  1. ↑ (Trapl 2007, 81-82)

Odkazy

Literatura

  • TRAPL, Miloš: "František Hála", In PEHR, Michal et al. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějináým křesťanských stran v českých zemích, Praha: Akropolis, 2007

Externí odkazy

Filmy

Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Franti%C5%A1ek_H%C3%A1la“
Osobní nástroje