František Kozár

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
František Kozár (2007)

P. František Pavel Cyril Kozár (14. června 1946, Drnovice u Vyškova - 3. října 2013, Břeclav) byl moravský katolický kněz, držitel fakulty východního biritualismu a propagátor cyrilometodějského dědictví na Moravě. Dlouhý čas působil jako farář při poutním kostele Panny Marie Bolestné ve Sloupě v Moravském krasu.

Obsah

Život

Dětství a mladá léta

Narodil se 14. června 1946 v Drnovicích u Vyškova do rodiny kováře. Rodina Kozárů, která má svůj původ na Zakarpatské Ukrajině, pocházela původně z Opatovic u Vyškova. Jelikož však celá obec byla Němci za Druhé světové války vysídlena, odstěhoval se jeho tatínek s maminkou k příbuzným do Drnovic, kde žili až do konce války pod jednou střechou celkem tři rodiny a po jejím skončení toto "hospodářství" odkoupili. František vystudoval v Drnovicích základní školu a od první třídy ministrantoval v místním kostele sv. Vavřince. Již jako malý byl silně konfrontován s duchovní zkázou a násilnou devastací víry ze strany státu padesátých let - poprvé tomu bylo, když roku 1953 byly zakázány poutě a náboženská procesí a krátce nato podruhé, když těsně před jeho prvním svatým přijímáním komunisté zavřeli jejich pana faráře.

V šedesátých letech studoval na chemické průmyslovce v Ostravě po jejímž absolvování byl povolán na vojnu, kde dva roky pak sloužil u chemického pluku u Liberce. V roce 1968 se ještě jako voják seznámil s východní byzantskou liturgií a řeckokatolickým biskupem bl. Vasylem Hopkem (1904-1976), který byl tou dobou internovaný komunisty v klášteře v Oseku u Duchcova. V Liberci si podal u P. Františka Opletala, pozdějšího spirituála CMBF v Litoměřicích, přihlášku do semináře.

Studium bohosloví

V září 1968 nastupuje do obnoveného kněžského semináře v Olomouci (existující pod názvem Teologická bohoslovecká fakulta Univerzity Karlovy s pobočkou v Olomouci). Zde je spolu s dalšími kandidáty formován v prvních letech knězem svatého života P. Antonínem Šuránkem (1902-1982). Jeho spolužákem byl i Jan Graubner, pozdější arcibiskup olomoucký. Během studií se věnuje i studiu staroslověnštiny a byzantskému ritu. [1]

Na konci června 1973 přijímá v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně kněžské svěcení z rukou Mons. Josefa Vrány.

Kněžská služba a cyrilometodějská misie

Od roku 1973 do 1975 je kaplanem v Pozořicích u Brna. Roku 1975 je ustanoven farářem ve farnosti Prušánky na Hodonínsku. První měsíce zde sdílí faru s P. Janem Kabeláčem, svým předchůdcem, kterému byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Získává tajně fakultu biritualismu pro byzantský ritus a dojíždí několikrát do roka sloužit řeckokatolickým věřícím do Mikulova a sestrám basiliánkám do Svitav. Za tuto činnost si na něj stěžoval pravoslavný biskup brněnsko-olomoucký Kryštof, protože byl skálopevně přesvědčen, že P. Kozár narušuje pravoslavnou misi v ČSSR (dotyční věřící byli evidováni od roku 1950 jako Pravoslavní).

V osmdesátých letech inicuje rozvoj byzantského obřadu na Moravě a to především v Rajhradě, kde k tomuto účelu z podnětu věřících vznikl chrámový sbor Cyrilská jednota pod vedením pana Jana Vrzala. V říjnu 1985 je po mnoha peripetiích korunována socha Panny Marie v Týnci a po slavné korunovaci zdejším děkanem je sloužena v přeplněném kostele svatá liturgie byzantského obřadu. Tyto všechny akce se velice znelíbily Státní bezpečnosti, a proto byl P. Kozár neustále kontrolován a napomínán StB, která každý měsíc přijížděla na prušáneckou faru dělat kontrolu.

Obnova cyrilometodějské úcty

Když se vydal s věřícími 13.listopadu 1989 na pouť do Říma u příležitosti svatořečení Anežky České, nečekal, že režim, který po čtyřicet let perzekuoval a pronásledoval církev co nevidět padne. Již roku 1990 inicuje pouť ke sv. Cyrilu a Metoději na valy u Mikulčic, kde se archeologickým průzkumem od padesátých letech odkrylo hradiště s jedenácti kostely a několika knížecími stavbami a dnes se opět rodí hypotéza, že se zde nacházelo sídlo a místo posledního odpočinku moravského arcibiskupa Metoděje. Při první pouti je na znamení jednoty věřících s dílem sv. Cyrila a Metoděje vztyčen oltářní kříž. Tradice poutě se dodnes drží každý rok 5.července. Do Mikulčic začínají poté putovat také Bulhaři, řeckokatolíci a pravoslavní. P. Kozár se však v dalším poutním úsilí již neangažuje, neboť roku 1991 je ustanoven farářem v Protivanově na Prostějovsku.

Farářem na poutním místě

Požehnání korunek pro sochu bolestné Panny Marie ve Sloupě papežem Janem Pavlem II.
Při sloužení mše ve sloupském kostele (1994)

Od roku 1991 působí krátce jako farář v horské obci Protivanov, kde se nejednou potká s místním rodákem P. Jiřím Maria Veselým OP. Ve farnosti, odkud pocházelo nespočet kněžských povolání, si jej jako kněze nesmírně vážili. V květnu 1994 však byl nečekaně ustanoven na místo náhle zemřelého P. Vladimíra Kotouna farářem ve farnosti Sloup, poutním místě Panny Marie Bolestné, kam sám jako malý kluk putoval již od padesátých let pěšky se svým tatínkem.

Již krátce po nástupu věděl, že práce faráře na tomto místě nebude snadná - cesta ke kostelu připomínala častokrát bažinu, obec sužovali často přívalové deště, věřící se k němu nechovali mnohdy moc dobře, protože se jim nebál říci pravdu do oči a třeba i zvýšit hlas. Přesto všechno se mu podařilo pozvednout Sloup jakožto poutní místo. Hlavní sloupská pouť Květný Pátek (tj. pátek před Květnou nedělí) se stala událostí, kdy se na pouť k Panně Marii vydala prosit skoro celá Morava, ale i věřící z okolních zemí, jako např. ze Slovenska a z Rakouska. Roku 1996 inicioval korunovaci Panny Marie Bolestné, čímž byl oficiálně Sloup povýšen po více než 200 letech existence kostela povýšen na poutní místo. Korunky pro milostnou sochu požehnal na generální audienci dne 8.května t.r. osobně papež Jan Pavel II.

V druhé polovině devadesátých letech také inicioval a zpočátku i spolupracoval na výstavbě kaple v Šošůvce, která se nachází cca 1 km na návrší nad Sloupem.[2] V září 2003 se svolením biskupa a po schválení stanov obnovil poutní Bratrstvo Panny Marie Bolestné s černým škapulířem, jehož existence sahá až do období vzniku sloupského kostela (1754). Toto Brarstvo však nemělo v minulosti moc šancí na existenci - Josef II. je v rámci svých reforem jako náboženský poutnický spolek zrušil.

Rok 2004 se ve Sloupě nesl ve slavnosti 250. jubilea kostela. V rámci tohoto roku byly kostelu uděleny plnomocné odpustku a počty poutníků, které pravidelně P. Kozár vítal na začátku obce nebo před kostelem mnohdy nebraly konce.

Namáhává a psychicky náročná práce se však brzy podepsala na jeho zdraví. Již v prvních letech ve Sloupě na něj dolehla cukrovka a později se k ní přidali i nervové (epileptické) záchvaty. P. Kozár si uvědomoval, že jej práce v poutním místě zdravotně ničí, a proto žádal svého biskupa o přeložení. V září roku 2005 byl proto ustanoven farářem ve farnosti Mikulčice, kde působí i přes udělení penze jako farář doposud.

Ve službách svatých bratří

I přes námahu práce sloupského faráře se snažil P. Kozár i nadále sloužit věřícím několikrát do roka v byzantském ritu. Jeho častými mimořádnými působišti v tomto směru byly: Blansko, Vír, Hamiltony u Vyškova (kde slouží ještě nyní každý rok 6.července[3]), valy u Mikulčic, Velehrad (Cyrilka), Lutršték, Týnec u Hodonína a mnohá jiná. Roku 1994 si jej dokonce přáli jako řeckokatolického faráře v Brně. Této žádosti kněžích prešovské eparchie však nebylo dáno k vyslyšení. Nový řeckokatolický exarchát pro řeckokatoliky v ČR se sídlem v Praze s ním až do konce jeho života udržoval pravidelně kontakt a často jej i zval i na kněžské rekolekce.

V posledních letech života bojoval se stunující se diabetes a epilepsií. Tomuto poslednímu boji nakonec podlehl a v den před svátkem svého křestního patrona - 3. října 2013, zaopatřen svatými svátostmi umírá v břeclavské nemocnici.

Použitá literatura

  • Řeckokatolická církev v České republice - sborník u příležitosti 70 let řeckokatolické farnosti Brno, článek Svatá liturgie byzantského obřadu v Rajhradě, vydala Řeckokatolická farnost v Brně pro vlastní potřebu v roce 2007, s. 40.

Kněžská působiště

Externí odkazy

Související články

Reference

  1. Vyučuje ho P. Dr. Vojtěch Tkadlčík a s ním i bohoslovce Michaela Špačka.
  2. http://kaple.sosuvka.com/aktualne/aktualne.htm - svědectví o spolupráci
  3. Pouť na Strachotínku portál časopisu Duše a hvězdy
Osobní nástroje