František Vaňák

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Osobní biskupský znak Mons. Františka Vaňáka

Mons. ThDr. František Vaňák (28. června 1916, Vojtěchov - 14. září 1991, Olomouc) byl český katolický teolog, kanonista a 13. arcibiskup olomoucký v letech 1989-1991.


Život

Narodil se 28. června 1916 ve Vojtěchově, farnost Luká. Po studiích na gymnáziu v Litovli vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a roku 1941 přijal kněžské svěcení. Působil jako duchovní správce ve Frenštátě pod Radhoštem, při kostele svatého Michala v Olomouci , v Rychalticích a od roku 1951 až do svého jmenování biskupem v Rýmařově. V roce 1950 obhájil na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci doktorát teologie a stal se soudním vikářem arcidiecézního soudu. Po více jak ročním jednání mezi československou vládou a Apoštolským stolcem v období perestrojky došlo ke jmenování několika nových biskupů-administrátorů mezi nimiž byl i František Vaňák, který se měl ujmout biskupské funkce v Olomouci.[1] Na biskupa byl vysvěcen jako vůbec první v ČSSR po více než patnácti letech 26. července 1989. Po pádu komunistického režimu byl 21. prosince téhož roku jmenován arcibiskupem olomouckým a při první historické návštěvě papeže Jana Pavla II. převzal z jeho rukou arcibiskupské palium. Při jeho intronizaci 17. března bylo zároveň ohlášeno jmenování tří dalších pomocných biskupů.[2]

Arcibiskup Vaňák se snažil o maximální obnovu náboženského života v arcidiecézi. Zasloužil se o obnovení církevních škol (především Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži), navrácení značné části církevního majetku (mezi ním dominovala především budova arcibiskupského kněžského semináře, který byl protiprávně v držení Univerzity Palackého od zrušení semináře komunisty v roce 1950). Velmi se zasloužil o zvelebení poutní baziliky na Svatém Hostýně, kde byl také na základě svého posledního přání pohřben. Dle slov jeho nástupce stál v čele diecéze sice jen krátký čas, ale v mimořádnou dobu a šťastnými kroky se zapsal do jejích dějin a stihnul toho během něj více než mnozí současní biskupové za dvacet let.[3]

Poznámky a reference

  1. Osoba Františka Vaňáka byla Apoštolskému stolci již velmi známa. Pokusy o jeho jmenování v letech 1961 a 1973 však byly neúspěšné.
  2. Byli to Josef Hrdlička, František Lobkowicz a Jan Graubner, který se zanedlouho stal jeho nástupcem.
  3. Jan Graubner, Kněžské osobnosti, Olomouc, Matice Cyrilometodějská, 2010, s. 133

Externí odkazy

Osobní nástroje