Franz Werner Bobe

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Franz Werner Bobe (22. února 1902, Hockendorf u Drážďan – 16. dubna 1947, Praha-Věznice Pankrác) byl katolický kněz česko-německého původu a člen řádu maltézských rytířů.

Za druhé světové války působil v Praze a byl horlivým spolupracovníkem církevního oddělení pražského Gestapa, kterému podával informace z církevnímu prostředí, při čemž běžně porušoval i zpovědní tajemství.

Po válce byl odsouzen k smrti a popraven.

Obsah

Život

22. února 1902 se narodil v Hockendorfu u Drážďan německému otci a české matce.[1] V roce 1923 složil maturitu na gymnáziu v Drážďanech, poté studoval filosofii a teologii v Halle, Würzburgu, Římě a Vídni.

V roce 1930 vstoupil do noviciátu řádu maltézských rytířů v Praze, v roce 1932 byl vysvěcen na kněze, v letech 1933-1937 působil v Praze jako kaplan u Panny Marie Vítězné.[2]

V roce 1935 se stal podpřevorem řádu, o dva roky získal jurisdikci převora a další dva roky později jej generální vikář katolických řádů jmenovaný Piem XI. jmenoval převorem. Jmenování se setkalo s odporem velké části českého velkopřevorství v čele s titulárním velkopřevorem kardinálem Kašparem a jeho právoplatnost byla zpochybněna s tím, že dotyčný biskup již po smrti Pia XI. nedisponoval patřičnými pravomocemi. Bobe přesto úřad vykonával, potvrzení svého jmenování se ale dočkal až v roce 1941, po kardinálově smrti.[3]

Protektorát

Roku 1939 se Bobe stal placeným konfidentem pražského Gestapa, v roce 1940 vstoupil do NSDAP[4] a přijal říšskoněmecké státní občanství. Jako expert na církevní problematiku stal předním spolupracovníkem vedoucího církevního oddělení Kurta Oberhausera patřil mezi nejnebezpečnější donašeče gestapa.[5] Systematicky (téměř denně) podával zprávy o smýšlení konkrétních duchovních, které posloužily gestapu jako podklad k jejich perzekuci. Donášel i na kardinála Kašpara, který jej supendoval.[6]

Bobe neváhal vyzrazovat i obsah zpovědního tajemství. Obětí byli zejména pražští Němci, ale mj. i k smrti odsouzený pražský primátor dr. Otakar Klapka, kterého "vyzpovídal" před popravou.[7] Za své služby byl bohatě placen a odměňován příděly alkoholu a cigaret.

Koncem listopadu 1942 si v Římě nechal zhotovit sadu pontifikálních oděvů příslušejících hodnosti biskupa.[8] Z toho lze soudit, že chtěl dosáhnout svého jmenování na svatovojtěšský stolec, který se uprázdnil smrtí kardinála Kašpara. Podle J. Machuly mu patrně německé úřady přislíbily v této věci podporu a je možné, že právě za účelem zvýšení Bobeho šancí byli gestapem odstraněni dva přední kandidáti na arcibiskupský trůn: kanovníci Antonín Bořek-Dohalský a Otto Lev Stanovský.[9]

V práci pro gestapo byl aktivní až do konce války.[10]

Konec života

16. dubna 1947 byl odsouzen k trestu smrti a popraven.[11]

Některé z obětí

Odkazy

Literatura

Reference

  1. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 15)
  2. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 15)
  3. ↑ Zlatuše Kukánová: Dr. Josef Pluhař a navázání diplomatických styků řádu maltézských rytířů s Československem in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 225)
  4. ↑ Nepatřit k těm, co se pouze krčí... - rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008
  5. ↑ Nepatřit k těm, co se pouze krčí... - rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008
  6. ↑ Nepatřit k těm, co se pouze krčí... - rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008
  7. ↑ Nepatřit k těm, co se pouze krčí... - rozhovor s Jaroslavem Čvančarou, příloha Katolického týdeníku Perspektivy 09/2008
  8. ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 385)
  9. ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 385)
  10. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 16)
  11. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 16)
  12. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 16)
  13. ↑ Jiří Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století; CDK, Brno 2005, ISBN 80-7325-029-2 (str. 16)
Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Franz_Werner_Bobe“
Osobní nástroje