Guido Marini

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m (Založena nová stránka: Mons. '''Guido Marini''' (* 31. ledna 1965, Janov, Itálie) je italský kněz a hlavní papežský pontifikální ceremonář pro liturgické …)
m (ri)
Řádka 1: Řádka 1:
 +
[[Soubor:Guido_Marini.JPG|thumb|Mons. Guido Marini (2007)]]
[[Mons.]] '''Guido Marini''' (* [[31. leden|31. ledna]] [[1965]], [[Janov]], [[Itálie]]) je italský kněz a hlavní papežský pontifikální ceremonář pro liturgické úkony a modlitby (italsky ''Maestro delle Celebrazioni Liturgiche Pontificie).
[[Mons.]] '''Guido Marini''' (* [[31. leden|31. ledna]] [[1965]], [[Janov]], [[Itálie]]) je italský kněz a hlavní papežský pontifikální ceremonář pro liturgické úkony a modlitby (italsky ''Maestro delle Celebrazioni Liturgiche Pontificie).
Řádka 4: Řádka 5:
Po maturitě vystudoval nejdříve bakaláře filosofie a náledně podstoupil formaci a teologická studia v janovském kněžském semináři, kde byl [[4. únor]]a [[1989]] [[kněžské svěcení|vysvěcen]] na [[kněz]]e. V následující letech pokračoval ve studiích církevního práva a získal doktorský titul "''In iure utroque''" na papežské [[Lateránská univerzita|Lateránské univerzitě]]. Roku 2007 se navíc stal bakalářem komunikační psychologie tamtéž.  
Po maturitě vystudoval nejdříve bakaláře filosofie a náledně podstoupil formaci a teologická studia v janovském kněžském semináři, kde byl [[4. únor]]a [[1989]] [[kněžské svěcení|vysvěcen]] na [[kněz]]e. V následující letech pokračoval ve studiích církevního práva a získal doktorský titul "''In iure utroque''" na papežské [[Lateránská univerzita|Lateránské univerzitě]]. Roku 2007 se navíc stal bakalářem komunikační psychologie tamtéž.  
 +
[[Soubor:Marini_2.jpg|thumb| Guido Marini s papežem Františkem]]
V letech [[1988]] až [[2003]] působil jako osobní tajemník Giovanni Canestriho (do 1995), Dionigiho Tettamanziho (do 2002) a Tarcisia Bertoneho. Tehdy začal mj. působit také jako ceremonář u různých autorit a též jako jeden z redaktorů liturgických knih na [[Kongregace pro Bohoslužbu a svátosti|Kongregaci pro Bohoslužbu a svátosti]].  
V letech [[1988]] až [[2003]] působil jako osobní tajemník Giovanni Canestriho (do 1995), Dionigiho Tettamanziho (do 2002) a Tarcisia Bertoneho. Tehdy začal mj. působit také jako ceremonář u různých autorit a též jako jeden z redaktorů liturgických knih na [[Kongregace pro Bohoslužbu a svátosti|Kongregaci pro Bohoslužbu a svátosti]].  

Verze z 21. 4. 2013, 18:16

Mons. Guido Marini (2007)

Mons. Guido Marini (* 31. ledna 1965, Janov, Itálie) je italský kněz a hlavní papežský pontifikální ceremonář pro liturgické úkony a modlitby (italsky Maestro delle Celebrazioni Liturgiche Pontificie).

Život

Po maturitě vystudoval nejdříve bakaláře filosofie a náledně podstoupil formaci a teologická studia v janovském kněžském semináři, kde byl 4. února 1989 vysvěcen na kněze. V následující letech pokračoval ve studiích církevního práva a získal doktorský titul "In iure utroque" na papežské Lateránské univerzitě. Roku 2007 se navíc stal bakalářem komunikační psychologie tamtéž.

Guido Marini s papežem Františkem

V letech 19882003 působil jako osobní tajemník Giovanni Canestriho (do 1995), Dionigiho Tettamanziho (do 2002) a Tarcisia Bertoneho. Tehdy začal mj. působit také jako ceremonář u různých autorit a též jako jeden z redaktorů liturgických knih na Kongregaci pro Bohoslužbu a svátosti.

V letech 2003 - 2007 působil jako člen církevní rady při janovském arcibiskupství, kde mj. byl také vedoucím odboru církevního školství. Kromě toho vykonával i povolání pedagoga v rámci předmětu náboženské výchovy. V roce 2002 se stal kanovníkem katedrály San Lorenzo, a poté i jejím děkanem (2003-2007). V letech 1996 - 2001 zastával také pozici člena v Diecézní Radě kněží janovské arcidiecéze.

1. října 2007 jej jmenoval papež Benedikt XVI. na pozici svého pontifikálního ceremonáře namísto Pierra Mariniho. Několik dní poté, mu udělil čestný titul kaplana Jeho Svatosti (Mons.). Funkci papežského ceremonáře zastává doposud. Odborníky je velmi ctěn především proto, že prosadil, aby se do pontifikální papežské liturgie vrátili některé historické prvky, které u některých pokoncilních papežů pozbyly na významu.

Osobní nástroje