Helena Koželuhová

Z Katopedia

Verze z 22. 4. 2015, 09:15; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

JUDr. Helena Koželuhová (Procházková) (7. května 1907 Brno, Rakousko-Uhersko6. května 1967, Boston, USA) byla česká právnička, publicistka a lidovecká politička. Po válce se výrazně postavila proti vzmáhající se síle komunistické strany, při které neváhala zaútočit i na nečinnost předsednictva vlastní strany. Po roce 1948 spolu se svým manželem emigrovala na západ, kde byla mj. činná v Radě svobodného Československa. Byla dvakrát vdaná (z toho jednou pod politickým nátlakem) a měla dvě dcery.

Obsah

Život

Pocházela ze středostavovské rodiny. Její otec JUDr. František Koželuh byl advokát a aktivista lidovopokrokové strany Adolfa Stránského a její matka Helena rozená Čapková byla sestrou Karla a Josefa Čapkových. Dětství a dospívání ztrávila v Brně, kde absolvovala obecnou školu a gymnázium a následně studovala práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Během studia se seznámila s JUDr. Adolfem Procházkou, se kterým v říjnu 1930 vstoupila do manželství.[1] V letech 1932-1935 vypomáhala jako advokátní koncipientka v advokátní kanceláři svého manžela. Roku 1935 složila advokátské zkoušky. S manželem se roku 1938 odstěhovala do Roztok u Prahy, kde si zakoupili rodinný dům.

Politická činnost

Oba manželé byly výraznými činovníky ČSL. Sám Procházka se nedlouho poté, co Mons. Jan Šrámek a P. František Hála v reakci na březnové události roku 1939 emigrovali do Velké Británie, kde spoluutvořili exilovou vládu Edvarda Beneše, stal zástupcem lidové strany v Politickém ústředí, které bylo zpočátku války vrcholnou organizací domácího odboje. Po prozrazení činnosti počátkem roku 1940 byl však nucen uprchnout do Paříže a následně i Velké Británie a jeho žena zůstala doma, kde byla v neustálém hledáčku gestapa, které ji nejprve pro spolupráci s odbojem uvěznilo, ale následně poté, kdy své věznitele je přesvědčila, že manžel od ní po dlouhodobých rozepřích utekl a ona je připravena se s ním rozvést, jí propustili. Za heydrichiády však opětovně neušla pozornosti nacistů, byla znovu bez prokázání odbojové činnosti zatčena a uvězněna v táboře Terezín. Odtud byla nedlouho poté propuštěna s příslibem, že se nepokusí obnovit kontakty se svým bývalým manželem a znovu se provdá. Vzala si proto fingovaně dlouholetého rodinného přítele ing. Jiřího Wilda, za kterým se spolu s dcerami odstěhovala do Bratislavy. Poté, co vypuklo Slovenské národní povstání se rodina přesunula v domnění, že by tím mohla odboji na východě SLovenska pomoci, do Bánské Bystrice, kde se K. po dlouhém čase opět setkala s paterem Hálou. Když však povstání skončilo nezdarem, tak se rodina opět vrátila do Bratislavy, kde přečkala až do konce války. Po osvobození v květnu 1945 bylo manželství Koželuhové s Wildem shledáno neplatným a ona se tak opět měla možnost shledat a obnovit svazek se svým manželem.

V poválečném uspořádání Československa se začala projevovat jako průbojná žurnalistka nového lidoveckého deníku Lidové demokracie a periodika Obzory, kde byla autorkou celé řady článků, úvodníků, fejetonů a esejů upozorňujících na celou řadu problémů, nešvarů a zlořádů té doby spolu se sílící moci komunistické strany.[2] V květnu 1946 byla zvolena poslankyní lidové strany do Ústavodárného národního shromáždění, kde však nikdy nezasedla a 12. června 1946 se oficiálně vzdala mandátu a nahradil ji Josef Herl. Stala se totiž první obětí vnitrostranické krize, kdy uvnitř strany začala získávat pozici menšinová levicová frakce Aloise Petra a Josefa Plojhara a samo vedení mlčelo k mnoha politickým problémům i přesto, že strana byla prakticky jedinou nesocialistickou stranou ve sněmovně. Sama Koželuhová doplatila na to, že začala požadovat změnu vedení, ustoupení z klerikálních pozic, spojenectví s dalšími subjekty (slovenská Demokratická strana), protikomunistický kurs a celkovou laicizaci strany.[3] Dusná atmosféra následně vyvrcholila v červnu 1946 jejím vyloučením ze strany. Její vyloučení vedlo k silnému rozštěpení voličské základny. Značná část členů žádala přešetření jejího vyloučení a na její stranu se nakonec postavil Klub lidových akademiků i většina krajských organizací ČSL, která požadovala svolání mimořádného sjezdu a zvolení nových kompetentních orgánů, což se však nepodařilo. Za vinu se především doposud klade, že se proti vzbouřencům postavil výkonný výbor strany, prakticky již v tu dobu ovládaný prokomunistickými členy strany a také přílišná politická korektnost Šrámkova a Hálova.[4] I po vyloučení ze strany nepřestala nadále publikovat (stala se nesmírně oblíbenou mezi mládeží) a pracovat pro dobro udržení demokracie v ČSR. Pokusila se dokonce vytvořit novou politickou křesťanskodemokratickou stranu, což se jí však nepodařilo pro nedostatek podpory.

Život v exilu po r. 1948

Po komunistickém puči v únoru 1948 utekla v březnu spolu s manželem a oběma dcerami do západního Německa, odkud ještě v tomtéž roce v létě přesunuli do Velké Británie. Nedlouho poté se však se svým manželem rozešla a s dcerami zamířila do Francie, kde se aktivně zúčastnila exilového života. Usilovala o obnovu Československé národní demokracie[5], vedla exilový měsíčník Návrat, zastávala post předsedkyně Sdružení československý žen v exilu (1948) a byla členkou Rady svobodného Českoslosvenska (1949). Po neúspěchu usadit se v Paříži se roku 1950 odstěhovala do Německa, kde působila jako překladatelka a v letech 1951 - 1955 jako spolupracovnice Rádia Svobodná Evropa. Poslední roky svého života strávila v USA, kam se odstěhovala za svými dcerami a kde nejdříve pracovala jako úřednice a po roce 1963 jako učitelka němčiny a francouzštiny na Dean Junior College ve Franklinu v Bostonu. Zemřela 6. května 1967 na rakovinu.

Osobní rodinný život

Se svým manželem měla dvě dcery Martu (1931) a Helenu (1936). Marta se v USA provdala za T. Kastnera, se kterým měla tři děti. Jejich dcera Katherine Kastnerová se přestěhovala do Prahy, kde spolu s Camille Huntovou založila galerii Hunt Kastner Artworks.

Dílo

  • První kroky: novinářské črty okolo našeho osvobození (1945)
  • Sněžná romance (román, 1946)
  • Čapci očima rodiny (1961) - vzpomínková práce o bratří Čapkových

Poznámky a reference

  1. Oddával je sám strahovský opat Metoděj Jan Zavoral a za svědka nevěstě šel její strýc Karel Čapek. In Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky - Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha: Akropolis, 2007, s. 141, ISBN 978-80-86903-53-8.
  2. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005, s. 1181-1183, ISBN 80-7239-179-8.
  3. Jan Renner: Československá strana lidová 1945-1948, Brno: PRIUS, 1999, s. 38-41.
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004, Brno: Doplněk, 2005, s. 1182-1183, 1187. ISBN 80-7239-179-8.
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004, Brno: Doplněk, 2005, s. 1343. ISBN 80-7239-179-8.

Odkazy

Literatura

  • Drápala, Milan, a kol.: Na ztracené vartě Západu : antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945-1948, Praha : Prostor, 2000, 682 s. ISBN 80-7260-046-X.

Externí odkazy

Osobní nástroje