Ignác z Antiochie

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání
Ignác z Antiochie

Svatý Ignác z Antiochie (1. století - kolem 107, Řím, Itálie) je apoštolský otec, biskup prvotní Církve a mučedník. Mnozí jej nazývali také přívlastky Qeoforoj nebo Cristoforoj (= ten, který nese Boha).

Tradiční kalendáře zařazují jeho svátek na 1. února, podle reformovaného kalendáře Pavla VI. se jeho památka slaví 17. října.

Obsah

Život

Narodil se v 1. polovině 1. století v Sýrii, o jeho původu nám není nic známo.

O jeho dětství vypráví pouze legenda, že byl tím dítětem, které dal Ježíš apoštolům za vzor hodný následování (Mt 18,1-5). Z určitostí víme, že byl žákem apoštola Jana. Za svého nástupce v biskupské službě v Antiochii jej ustanovil sv. Petr. Tuto funkci zastával v letech 70 - 107 AD. V Antiochii již za apoštolských dob vznikla kvetoucí křesťanská obec a právě zde se Kristovým učedníkům začalo poprvé říkat křesťané.[1]

Pro svou víru byl zatčen a spolu s ostatními svěřenými kněžími byl deportován do Říma. Při cestě byl srdečně vítán křesťany v jednotlivých přístavních městechZ této cesty se zachovaly navíc jeho listy adresované jiným církevním obcím. Zemřel mučednickou smrtí, když byl ve Fláviově amfiteátru (koloseu) rozsápán šelmami za císaře Trajána kolem roku 107.[2] Jeho kosti se podařilo posbírat římským věřícím a později je poslat do Antiochie.

V katolické církvi se slaví jeho svátek podle tradičních kalendářů 1. února. V reformovaném kalendáři Pavla VI. se jeho památka slaví 17. října.

Teologie

Celá Ignácova nauka je ovlivněna především apoštolem Janem, ale objevují se u něj i myšlenky sv. Pavla. V jeho listech vysvítá především Boží ekonomie v pojetí díla spásy. Bůh má s lidstvem již od počátku svůj plán. Již od hříchu prvních lidí chce lidstvo osvobodit z moci knížete zla. Samotná realizace Boží ekonomie je úkolem Ježíše jako mesiáše. Celé lidstvo se zmítá v situaci nemoci a Kristus jako lékař řídí proces jeho uzdravení.[3] Kristus sám je vtělený Bůh zrozený z Marie i z Boha je Pánem nad časem, který ač je ve své božské podstatě neviditelný. kvůli nám se zviditelnil. V tomto směru potírá i herezi doketismu tím, že zdůrazňuje, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk.

Eklesiologie je u něj založená na eucharistii, která je lékem nesmrtelnosti, drahocennou protilátkou a zdrojem jednotu Církve. Jí je jednak vše podřízeno včetně hierarchie a právě samotná Církev tvoří místo, kde se eucharistie koná. V listě Smyrenským se poprvé v historii objevuje pojem katolická církev, (Ecclesia catholica) [4] která se navenek projevuje rozličnými službami a hierarchickým uspořádáním (biskup, presbyteři, diakoni). Samotná hierachie má vůči věřícím zvláštní odpovědnost při budování společenství, což má vést skrze lásku k jednotě. Pojem proroků nebo jiných charismatických osobností u něj již úplně mizí a všichni věřící v Krista jsou vedeni každý ke svému životnímu povolání (manželství x celibát - obojí na stejné rovině) a jednotě s biskupem, který svou službou reprezentuje Krista, presbyteři pak apoštoly a jáhni služebníky. Kdo je v jednotě se svým biskupem, je mu umožněno slavit jednotlivé svátosti (křest, eucharistie, manželství). Kromě výše zmíněného zdůrazňuje velkou duchovní autoritu římské církve.[5]

V úsilí o lepší duchovní život Ignác vybízí k radikálnímu následování Krista, ve které máme vytrvat až do smrti, protože až teprve v plném následování člověk dozraje ve svém lidství. Ignác chce být v tomto pojetí pšenicí, kterou rozemelou šelmy,aby se mohl stát čistým chlebem Kristovým. Mučednictví je proto pro něj životním ideálem. Církev je neoddělitelnou součástí duchovního života, především skze svátost Eucharistie se projevuje její duchovní jednota.

Dílo

Spisy napsané ve Smyrně:

Spisy napsané v Troadě:

Odkazy

Externí odkazy

Životopisy

Katecheze

Poznámky a reference

  1. Viz Sk 11,26.
  2. Eusebius z Caesareje, HE 3,36. Eusebius se zmiňuje také o jeho velké autoritě, kdy při své cestě do Říma všechny křesťany s velkou naléhavostí napomínal, aby se chránili před vznikajícími herezemi a pevně se drželi učení apoštolů.
  3. Tak líčí Ignác v listu Efezským
  4. Kde je Kristus, tak je i katolická církev. Viz List Smyrenským 8,2
  5. List Římanům: církvi, jež zaujímá přední postavení v krajině Římanů... a následně ... jež je čistá, na předním místě lásky...; ....předsedá v lásce, jež se řídí Kristovým zákonem, a Otec jí dal jméno.
Osobní nástroje