Ivan Franko

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Ivan Franko (ukrajinsky Іван Франко, 27. srpna 1856, Nahujeviči, Drohobyckyj povit - 28. května 1916, Lvov) byl ukrajinský spisovatel, dramatik, literární vědec a kritik

Život

Narodil se 27. srpna 1856 do rodiny kováře. Jeho otec zemřel, když malému Ivánkovi bylo 11 let. Díky svému otčínovi, který jej dostatečně dotuje, mohl dokončit gymnázium. Záhy umírá i jeho matka a otčín se znovu oženil. O svého nevlastního syna se však již nestará kromě toho, že je finančně podporuje na studiích.

Na gymnáziu se Franko seznamuje s polskou, německou a francouzskou literaturou, kterou doplňuje ještě o četbu latinských klasiků. Po skončení studia na gymnáziu pokračuje ve studiu na lvovské univerzitě. Zde se stává redaktorem univerzitních novin Druh. Po skončení studií pracuje v mnoha tištěných periodicích (Pracja, Dribna biblioteka, Slovjanskyj alamanach, Svit, Zorja, Pravda, Narod). Objekt jeho postgraduálního studia se přitom soustřeďuje na výraznou osobu ukrajinské literatury - Tarase Ševčenka a jeho politickou poezii. V červnu 1893 obhájil svou disertaci a stává se doktorem filosofie vyučujícím na lvovské univerzitě.

Protiukrajinské vedení univerzity si však zanedlouho setrvání Franka v akademicé obci nepřeje, a proto Ivan Franko záhy opět působí na volné noze, pokračuje v psaní odborných statí a publikuje v žurnálu Žyťja i slovo (Жуття і слово), kde se pak objevují i jeho básně a vychází mu první sbírky. Roku 1906 mu univerzita přisuzuje čestný titul doktor slovesnosti. Během roku 1915 se zdraví spisovatele značně zhoršilo a vyřadilo jej z veřejné činnosti. Umírá ve Lvově 28. května 1916.

Lvov si dodnes váží svého rodáka a místní univerzita, kde studoval a celý život pedagogicky působil, dnes nese jeho jméno.

Dílo

První verše napsal Ivan Franko ke smrti svého otce (про смерть свого батька 1871). Ve studentských novinách Druh Franko uveřejnil v roce 1874 báseň Národní píseň (Народна пісня). Z děl, která v tomto periodiku uveřejnil, uspořádal následně roku 1876 sbírku Balady a povídání (Балади а оповідання).

Sbírka Z vrcholů i nížin (З вершин і низин, 1887 a také 1893) se objevila až poté, co umělecká a vědecká práce Ivana Franka dosáhla většího významu a popularity. V této době je již Franko známý jako publicista a učenec analytického myšlení s neobvyklou dávkou umělecké expresivnosti. Do sbírky vešly i písně revolučních názvů jako Věčný revolucionář (Вічний революціонер) Ocinni dumy (Осінні думи), Myšlenky proletáře (Думи пролетарія), Na sudi (На суді), Najmit(Наймит) nebo Kameníci (Каменярі). Hromovým hlasem dokonce vyzývá národní osobnosti k boji za sociální osvobození lidstva.

Po Ševčenkově vzoru zavádí o ukrajinské poezie žánr citlivé politické satiry (Idealisti, Žach na Rusi), potvrzuje v ukrajinské literatuře nový žánr filosofické básně (Smrt Kaina, Car a asketa) především pro zdravý lidský rozum.

Lyrika sbírky Z vrcholů i nížin se dá vyznačit jako revolučně-tendenční. Polemický tón samostatných veršů, schopnost zaostřit kontrasty mezi přírodou a skutečností nebo naopak - pojednat terén s hluboce intimními nástroji,směs osobních zkušeností a občanských postojů, správné utváření prostřednictvím osobního vnímání reality světa - to vše je mu v této svírce vlastní.

Osobní nástroje