Jan Čep

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Jan Čep (31. prosince 1902, Myslechovicích, Rakousko - Uhersko25. ledna 1974, Paříž, Francie) patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, překladatelům a esejistům. V r. 1948 odešel do exilu, zemřel v Paříži.


Obsah

Život

Jan Čep se narodil 31. prosince 1902 v Myslechovicích u Litovle. Po vystudování gymnázia v Litovli začal studovat češtinu, franzouzštinu a angličtinu na Karlově univerzitě, studia však nedokončil. V roce 1926 je přerušil a pobýval ve Staré Říši u Josefa Floriana a podílel se na jeho edici Dobé dílo. Poté bydlel v Praze a v Berouně a na doporučení F. X. Šaldy se ho ujal ředitel nakladatelství Melantrich Bedřich Fučík. Jan Čep zde pracoval jako lektor. To už měl za sebou svou knižní prvotinu nazvanou Dvojí domov (1926). Poté napsal ještě několik povídkových knih, jeden román (Hranice stínu), překládal a psal eseje. Vřelé přátelství jej pojilo s řadou kultruních osobností té doby, např. s Janem Zahradníčkem, Bedřichem Fučíkem a jeho chotí Jitkou Fučíkovou, nebo s básníkem Františkem Halasem.

V roce 1947 byl členem delegace katolických intelektuálů v Římě na kongresu Pax Romana. Posléze se stal i členem Katolického výboru UNESCO. V únoru 1948 provázel anglického spisovatele Grahama Greena při jeho návštěvě v Československu. V srpnu téhož roku pak Jan Čep opustil republiku.

V letech 1951 - 55 pobýval Jan Čep v Mnichově jako kultruní komentátor Rádia Svobodná Evropa. Jeho domovem se nakonec stala Francie. Usadil se v Paříži, kde se oženil s dcerou francouzského literárního historika a kritika Charlese Du Bose. Prozaickou tvorbu té doby reprezentuje už jen pár povídek, vyjadřoval se tehdy spíše esejistickou formou. V roce 1962 mu papež Jan XXIII. udělil za celoživotní dílo papežský Řád sv. Silvestra. Zemřel po několika záchvatech mrtvice 25. ledna 1974 v Paříži. Je pochován v rodinné hrobce rodiny Du Bos.

Tvorba

Kromě jednoho románu psal výhradně povídky, jejichž sevřená forma mnohem lépe vyhovovala autorově způsobu vyjadřování a bezdějovosti. První povídky publikoval pod pseudonymem Jan Milovický v časopise Moravskoslezské besedy, do povědomí širší veřejnosti vstoupil svou prvotinou nazvanou Dvojí domov (1926). Jádro děje spočívá v duši postav. Vše se u něj odehrává na polaritě dvojího domova – jednoho zde na zemi, v němž jsou protagonistí i sám čtenář jen poutníky a cizinci, a druhého v nebi, do něhož všichni tito směřují. V příbězích duše pak každý může poznávat své vlastní zkušenosti a prožitky, kdy se jej poprvé dotkl zával z „druhého domova“, kdy poprvé zjistil, že rodiče nejsou těmi dokonalými ochránci, za jaké je ve své dětské prostotě až dosud považoval, ale že se musí utíkat někam či k Někomu jinému.

Polarita života a smrti nemá tragický podtext, katolík Čep ve smrti vidí bránu do věčnosti, je pro něj v duchu sv. Františka sestrou smrtí. Svými povídkami a esejemi jakoby se snažil čtenáře připravit na chvíli poslední, učí je žít "v perspektivách věčnosti".

Vše to dokázal podat v mistrné zkratce, jazykem, o kterém měl jeden kritik prohlásit, že působí, "jakoby pastelem maloval na hedvábí"[1], což se nevylučuje s hodnocením F. X. Šaldy, jenž Čepa mimo jiné velmi vysoce hodnotil, Jana Čepa jako jednoho z tzv. „tvrdých katolíků, z rodu Demla, Bloye či Bernanose“.[2]

Jan Čep byl též zdatným esejistou a recenzentem, publikoval v časopisech Cesta, Rozmach, Sever a východ, Tvar, Akord, Kvart, Řád, Listy pro umění a kritiku, Obnova, Na hlubinu, Vyšehrad. Pak také hojně překládal, např. autory jako Georges Bernanos, Paul Claudel, Henri Pourrat, Charles-Ferdinand Ramuz, Maurice Baring, Bruce Marshall aj.

Dílo

  • Dvojí domov (1926), povídky
  • Vigilie (1928), povídky
  • Zeměžluč (1931), povídky
  • Letnice (1932) , povídky
  • Hranice stínu (1935), román
  • Modrá a zlatá (1938), povídky
  • Tvář pod pavučinou (1941), povídky
  • Lístky z alba (1944), eseje
  • Polní tráva (1946), povídky

Posmrtně vyšly soubory esejů a recenzí:

  • Rozptýlené paprsky (1993), esejistická tvorba do r. 1948)
  • Samomluvy a rozhovory (1997), knižně vydané výbory rozhlasových úvah O lidský svět, Samomluvy a rozhovory a Malé řeči sváteční + doplňky)
  • Poutník na zemi (1998), soubor rozhlasových promluv Poutník na zemi a „zlomky autobiografického eseje“ Sestra úzkost + doplňky vybrané z exilového tisku)
  • Umění a milost (2001), úvahy o umění
  • Dojmy z Anglie (2007), cestopisná kniha z autorových studentských let z jeho cesty do Anglie
  • Červený muškát (2011), časopisecké povídky a povídky nezařazené do výše uváděných titulů

Externí odkazy

Literatura

  • Čep J. – Zahradníček J., Korespondence I. 1931-1943, Praha : Aula, 1995, 407 s.
  • Čep J. – Zahardníček J., Korespondence II. 1943-1948, Praha : Aula, 2000, 416 s. ISBN 80-902667-8-9
  • Fučík, Bedřich, Čtrnáctero zastavení, Praha : Melantrich 1992, 358 s. ; ISBN 80-7023-109-2;
  • Fučík, Bedřich, Kritické příležitosti I., Praha : Melantrich 1998, 368 s. ISBN 80-7023-270-6;
  • Fučík, Bedřich, Kritické příležitosti II., Praha : Triáda 2002, 400 s. ISBN 80-86138-39-9;
  • Fučík, Bedřich, Píseň o zemi, Praha : Melantrich 1994, 448 s. ISBN 80-7023-178-5
  • Fučík, Bedřich, Setkávání a míjení, Praha : Melantrich, 1995, 440 s- ISBN 80-7023-205-6
  • Med, Jaroslav, Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6
  • Med, Jaroslav, Spisovatelé ve stínu. Studie o české literatuře, Praha : Zvon, 1995, 179 s. ISBN 80-7113-129-6;
  • Milý Vladimíre… Milý Maestro… Vzájemná korespondence Jana Čepa a Vladimíra Pešky (1951–1966), Brno : CDK 2009; ISBN: 978-80-7325-200-7
  • Putna, Martin C., Česká katolická literatura 1918-1945, Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6
  • Rotrekl, Zdeněk, Skrytá tvář české literatury, Brno : Blok, 1991, 241 s. ISBN 80-7029-052-8
  • Rösner Libor: Čep jako „básník smrti“ (Jan Čep), Te Deum 5/09, s. 20-25
  • Trávníček, Mojmír, Pouť a vyhnanství, Brno : Proglas 1996, 189 s. ISBN: 80-902146-0-6
  • Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny, Praha : Torst 2007, 225. s, ISBN: 978-80-7215-312-1
  • Konference o díle Jana Čepa, Olomouc : Danal 1999, 121 s., ISBN: 80-85973-58-8

Poznámky a reference

  1. Srov. Rösner, Te Deum, str. 20
  2. srov. tamtéž
Osobní nástroje