Jan Hus

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Mistr Jan Hus (asi 1371, Husinec u Prahy — 6. července 1415, Kostnice) byl český katolický kněz a kazatel, heretický teolog a reformátor českého jazyka. Byl vůdcem tzv. „české strany“ na pražské univerzitě, jíž byl v letech 1409—1410 rektorem.

Jako kazatel a teolog kritizoval jako mnoho dalších úpadek soudobé církve, nicméně též postupně přejímal řadu bludů z díla Jana Viklefa. Jeho učení o Spáse a uspořádání Církve a společnosti bylo (a samozřejmě stále je) nejen naprosto neslučitelné s katolickou vírou, ale též vyloženě společensky nebezpečné. Je dokázáno, že hlavní spisy O církvi, O svatokupectví a Výklad víry, desatera a páteře jsou sepsány nebo jednotlivé kusy zcela opsány z různých spisů Viklefových.

Reformoval český pravopis, když nahradil spřežkový pravopis diakritckými znaménky. Jako vůdce české strany na pražské univerzitě prosadil u krále vydání dekretu kutnohorského, který zvýhodnil postavení Čechů na univerzitě. To vedlo k výraznému úpadku univerzity, neboť poté drtivá většina zahraničních profesorů i studentů univerzitu opustila.

Církev Husa v roce 1411 pro šíření bludů exkomunikovala, později byl na kostnickém koncilu odsouzen jako kacíř a vydán říšským úřadům k upálení. Jeho smrt se stala zásadním impulzem k propuknutí husitské revoluce v Čechách.

ČR se hlásí k tzv. husovskému odkazu státním svátkem připadajícím na výročí jeho upálení. V týž den si Husa připomínají rozličné protestantské a levicové spolky.

Obsah

Život

O Husově mládí nám dnes není mnoho známo. Tvrdí se, že se narodil kolem roku 1371 v Husinci nedaleko Prahy (proto se mu říkala Jan z Husé, přesněji Jan Hus). Na pražské univerzitě vystudoval akademii pěti umění (titul Mistr) a teologii (zakončenou bakalářem). Od roku 1402 působil jako kazatel v Betlémské kapli a v letech 1409—1410 působil jako rektor pražské univerzity. Jako kazatel mohl díky tomu, že kázal výhradně česky, získat téměř všechny stavy obyvatel od krále, přes studenty až po prosté podané, čímž brzy vyprovokoval k některmý lidovým bouřím už jen z toho důvodu, že jeho kázání se mnohdy odštěpovala od původních evangelijních rad a poučení pro duchovní život, reflektovala především politická i společenská témata a vycházela z učení Jana Viklefa.

Roku 1409 Husova kariéra učence začala značně stoupat. U krále Václava IV. se mu podařilo obhájit vystavění dekretu kutnohorského, kterým se zásadně změnili poměry na pražské univerzitě, kdy český národ získal tři hlasy v komisi oproti ostatním národům (především proti Sasům a Bavorům, kteří dostali dohromady jen jeden). Hus se proto stává na krátký čas díky odlivu německých učenců z Čech rektorem univerzity.

Roku 1410 byl Hus dán do klatby pro své výroky, kterými se odkazoval na Jana Viklefa. Roku 1412, kdy se vyslovil proti prodávání odpustků, byl nucen opustit Prahu, protože z prodeje odpustků měl zisk i král. Odebral se proto nejdříve na Kozí Hrádek a poté na Krakovec. Roku 1414 byl vyzván koncilními otci a uherským císařem Zikmundem, aby se vydal obhájit své učení na koncil do Kostnice. Po příjezdu byl okamžitě zadržen a uvězněn a následně jako kacíř odsouzen a 6. července 1415 upálen na hranici. Stejný osud potkal i jeho učedníka Jeronýma, který jej přišel do Kostince hájit a byl upálen v roce následujícím.

Husovo učení

Hus učil přesně podle Viklefa:

  • Predestinaci, tj. že Bůh některé lidi předurčil k věčné spáse, jiné k věčnému zavržení a Církev je sborem předurčených, ačkoliv z Písma sv. je jasné, že Bůh si přeje, aby všichni lidé došli spásy, protože Ježíš Kristus zemřel za všechny.
  • Písmo sv. je jediným pramenem víry, ačkoliv katolická nauka mluví o dvou pramenech, tj. o Písmu a tradici.
  • Církev nemá Kristem ustanovenou viditelnou hlavu, papežství založil teprve císař Konstantin, přičemž Hus zcela ignoroval Kristova slova Petrovi jako o skále, na které zbuduje Církev. [Mat 16, 18]
  • Duchovní ve stavu smrtelného hříchu neplatně udělují svátosti, což by ovšem znamenalo, že nikdo nemůže mít jistotu, že byl platně pokřtěn nebo rozhřešen. Podle katolické nauky milost, jež se uděluje skrze svátosti, pochází od Boha. Kněz je pouze nástrojem.
  • Církve není třeba poslouchat, což odporuje Kristově větě „Kdo ani Církve neuposlechne, budiž jako pohan a celník“ [Mat 18, 17].
  • Světský představený ztrácí svůj úřad a poddaní ho nejsou povinni poslouchat, pokud žije ve smrtelném hříchu, což by ovšem vedlo k totální anarchii.
  • Kristus není ve svátosti oltářní reálně přítomen svým Tělem a Krví, pouze obrazně, Bůh pouze může na základě víry věřících způsobit, že se chléb a víno stanou Tělem a Krví Spasitele. Katolická nauka mluví o přepodstatnění chleba a vína v Tělo a Krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím.

Reakce na Husovo upálení

Husovo odsouzení a smrt vyvolala v českých zemích velmi silné proticírkevní reakce, které přerostli roku 1419 v otevřenou revoluci, vedenou vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova, kterou se podařilo potlačit až roku 1434. Počet zabitých katolíků byl od starých spisovatelů odhadován na 200 000. Klášterů bylo zpustošeno přes 170.

Význam Husovy osoby pro český jazyk

Hus jako první se stal ve své době akademickým propagátorem češtiny jako literárního a spisovného jazyka. Je mu připisována reforma českého pravopisu, kdy nahradil sprežkový pravopis háčky a čárkami, čímž došlo k jasnému odlišení od původního latinského písma, kterým nešlo dokonale vyjádřit zvláštnosti české výslovnosti u jednotlivých lexik.

Husovo politické působení v evropském kontextu

Francouzský král Filip IV. se rozhodl zabrat území, které tehdy na francouzské pevnině držel anglický král Eduard I. Evropě tak hrozil rozsáhlý válečný střet. Aby mu papež Bonifác VIII. předešel, odmítl francouzského krále korunovat římským císařem. Ten ze msty nechal násilně přesídlit papežský úřad z Říma do Avignonu, aby měl stálý dohled nad jednáním papeže. Chtěl využít jeho moci nad římskou říší ve prospěch Francie. Římští biskupové to nesli těžce a po letech donutili už nástupce papeže Řehoře XI. k návratu do Říma. Papež však záhy umírá, a tak vyvstala příležitost pro volbu papeže na obou místech. Římským papežem se stal Urban VI. V Avignonu si část kardinálů zvolila vzdoropapeže Klementa VII. Římská říše tak neměla jednoznačně určeného císaře.

Díky sňatku anglického krále Richarda II. s Annou Lucemburskou, sestrou Václava IV., došlo k tomu, že si pražská univerzita začala vyměňovat s univerzitami anglickými studenty. A ti sem přivážejí spisy Jana Viklefa. Hus studoval Viklefovy spisy. Ty univerzita zakázala učit, protože už je jako bludné odsoudila londýnská synoda.

Vládu přebírá Václav IV., ten byl však zbaven německé koruny, protože se o zemi nestaral. Místo něho zvolili Ruprechta Falckého. Václav IV. se zřekl pravého papeže římského, protože on uznával za německého krále Ruprechta. Václav IV. tedy žádal arcibiskupa a universitu, aby jeho krok schválili a římského papeže se zřekli taky. Arcibiskup a universita však rozhodně odepřeli. Jen viklefisté, vedení Husem a Jeronymem, vyslovovali s jednáním krále úplný souhlas a slibovali, že schválí jeho krok jménem celé university, přiřkne-li jim tři hlasy a cizincům nechá jeden. Tak byl vydán památný kutnohorský dekret. Václav IV. neprávem odvolal rektora německého a Hus byl zvolen rektorem novým.

V Pise svolali kardinálové římští i avignonští proti vůli nadřízených koncil. Koncil musela zaštítit i silná světská autorita, a tou byl tenkrát český král Václav IV. Na koncilu byl zvolen druhý vzdoropapež Alexandr V. Římský papež i avignonský vzdoropapež ho však odmítli uznat. To fakticky vedlo k trojpapežství. Arcibiskup Zbyněk vydal pro odstoupení krále a university od římského papeže na Prahu interdikt, tj. zakázal všechny bohoslužebné úkony. Král svým hněvem hrozil všem, kdo zákazu uposlechnou. Hus popudil své posluchače proti arcibiskupovi. Kdo se interdiktem řídil, byl od viklefistů ztýrán, oloupen a vězněn. Far se zmocňovali stoupenci Husovi, kteří vyvolávali bouře a s podporou krále takto prováděli svou reformu. Aby arcibiskup zabránil násilí, musel uznat vzdoropapeže Alexandra V.

Vzdoropapež Jan XXIII (vlastním jménem Baldassare Cossa, následník Alexandra V.) chtěl vypudit z Říma pravého papeže Řehoře XII. Dal tedy hlásit odpustky v zemích, jež se ho přidržely, a ze sebraných almužen měla býti podniknuta výprava proti Ladislavu Napoleonskému, který Řehoře XII. chránil. Koncil kostnický byl nejslavnějším shromážděním církevním v celém středověku. Zúčastnilo se ho 278 arcibiskupů a biskupů, 33 kardinálů, 124 opatů. Byli tam velmistři rytířských řádů. Bylo přítomno 750 doktorů teologie a zástupci 37 universit, vyslanci skoro všech evropských dvorů a mnoho světského panstva. Velkým a hlavním úspěchem koncilu bylo obnovení církevní jednoty. Vzdoropapež Jan XXIII byl svržen a vsazen do žaláře. Pravý papež římský Řehoř XII. se kvůli jednotě vzdal své hodnosti a dovolil koncilu novou volbu. V konkláve byl zvolen papež Martin V.

Dílo

  • Výklad Viery, Desatera a Páteře (1412)
  • Dcerka (po 1412)
  • Knížky o svatokupectví (1413)
  • O šesti bludiech (1413)
  • De Ecclesia (1413)

Odkazy

Související stránky

Literatura

  • SEDLÁK, Jan. Mistr Jan Hus. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1915. Dostupné online
  • RÁČEK, Blažej. Československé dějiny. Praha: Knihtiskárna V. Horáka v Prostějově, 1929.
  • HANZELKA, František. Stručné dějiny národa československého. Přerov: Společenská knihtiskárna, 1930.

Externí odkazy

Reference

Citováno z „http://katopedia.cz/index.php?title=Jan_Hus“
Osobní nástroje