Jana z Valois

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
m
m
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Svatá]] Jana z Valois ([[23. duben|23. dubna]] [[1464]], Nogent-le-Roi, [[Francie]] - [[4. únor|4. února]] [[1505]]), dcera francouzského krále [[Ludvík XI.|Ludvíka XI.]], později zakladatelka řádu [[Annunciátky|annunciátek]]. Proslula zbožným žviotem plným obětavosti, pokory a [[askeze]]. Její liturgická památka připadá na 4. únor. Někdy bývá označována jako Jana Francouzská.
+
[[Svatá]] Jana z Valois ([[23. duben|23. dubna]] [[1464]], Nogent-le-Roi, [[Francie]] - [[4. únor|4. února]] [[1505]], [[Bourges]], [[Francie]]), dcera francouzského krále [[Ludvík XI.|Ludvíka XI.]], později zakladatelka řádu [[Annunciátky|annunciátek]]. Proslula zbožným životem plným obětavosti, pokory a [[askeze]]. Její liturgická památka připadá na 4. únor. Někdy bývá označována jako Jana Francouzská.
-
 
+
== Život ==
== Život ==
Řádka 10: Řádka 9:
Její otec věděl moc dobře, že nikdy nebude mít děti, onen sňatek byl jeho skvělý politický tah – jakkoli byla princeznou, jako po ženě po ní nikdo netoužil. O rozvodu však nechtěl ani slyšet. Ale poté, co se syn Karel praštil hlavou tak silně do trámu, že na následky zranění zemřel, stal se r. [[1498]] franc. králem Ludvík XII., muž Janin.  
Její otec věděl moc dobře, že nikdy nebude mít děti, onen sňatek byl jeho skvělý politický tah – jakkoli byla princeznou, jako po ženě po ní nikdo netoužil. O rozvodu však nechtěl ani slyšet. Ale poté, co se syn Karel praštil hlavou tak silně do trámu, že na následky zranění zemřel, stal se r. [[1498]] franc. králem Ludvík XII., muž Janin.  
-
Jedním z prvních kroků nobého krále bylo úsilí o rozvod. Argumentoval příbuzenským vztahem a také tím, že manželství nebylo naplněno. Soud jeho žádost schválil, stejně tak papež [[Alexandr VI.]]  
+
Jedním z prvních kroků nového krále bylo úsilí o rozvod. Argumentoval příbuzenským vztahem a také tím, že manželství nebylo naplněno. Soud jeho žádost schválil, stejně tak papež [[Alexandr VI.]]  
-
Ludvík si vzal Janu Bretaňskou, vdovu po Karlovi, Jana přesídlila do [[Bourges]], kde začala nový život. Začala ho tím, že svému muži odpustila. Z výšin svého sídla sestupovala mezi prostý lid, pustila se do péče o nemocné, chudé, do podpory studenty na studiích.
+
Ludvík si vzal Janu Bretaňskou, vdovu po Karlovi, Jana přesídlila do [[Bourges]], kde začala nový život. Začala ho tím, že svému muži odpustila. Z výšin svého sídla sestupovala mezi prostý lid, pustila se do péče o nemocné, chudé, do podpory studentů na studiích.
-
 
+
-
Netrvalo dlouho a začala toužit po řeholním životě. S pomocí františkána Nicolase a budoucího světce [[František z Paoly|Františka z Paoly]] založila r. [[1500]] řád annunciátek, jehož cílem mělo být následování [[Panna Maria|Mariiných]] ctností, modlitby a smiřování nepřátel. Sepsala pro něj i řeholi a podřídila ho generálu [[františkáni|františkánů]]. Absolvovala noviciát a r. 1503 mohla složit [[věčné sliby]] a přijmout jméno Marie Gabriela. Zbytek jejího života byl naplněn askezí, modlitbou a službou druhým. Ještě se dočkala satisfakce v podobě podpory mladičkého řádu Ludvíkem. 4. 2. 1505 Jana odešla ke svému Nebeskému Ženichovi. Pochována byla se svou královskou korunou. R. [[1742]] ji [[Benedikt XIV.]] blahořečil a r. [[1950]] [[Pius XII.]] svatořečil.
+
 +
Netrvalo dlouho a začala toužit po řeholním životě. S pomocí františkána Nicolase a budoucího světce [[František z Paoly|Františka z Paoly]] založila r. [[1500]] řád annunciátek, jehož cílem mělo být následování [[Panna Maria|Mariiných]] ctností, modlitby a smiřování nepřátel. Sepsala pro něj i řeholi a podřídila ho generálu [[františkáni|františkánů]]. Absolvovala noviciát a r. 1503 mohla složit [[věčné sliby]] a přijmout jméno Marie Gabriela. Zbytek jejího života byl naplněn askezí, modlitbou a službou druhým. Ještě se dočkala satisfakce v podobě podpory mladičkého řádu Ludvíkem. [[4. únor]]a [[1505]] Jana odešla ke svému Nebeskému Ženichovi. Pochována byla se svou královskou korunou. R. [[1742]] ji [[Benedikt XIV.]] blahořečil a r. [[1950]] [[Pius XII.]] svatořečil.
== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádka 22: Řádka 20:
* Schauer Vera – Schindler Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7
* Schauer Vera – Schindler Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7
-
 
* Fros Henryk: Święci doby wspópłczesnej, WAM, Kraków 1991, ISBN 83-85032-64-9  
* Fros Henryk: Święci doby wspópłczesnej, WAM, Kraków 1991, ISBN 83-85032-64-9  

Verze z 22. 8. 2012, 08:29

Svatá Jana z Valois (23. dubna 1464, Nogent-le-Roi, Francie - 4. února 1505, Bourges, Francie), dcera francouzského krále Ludvíka XI., později zakladatelka řádu annunciátek. Proslula zbožným životem plným obětavosti, pokory a askeze. Její liturgická památka připadá na 4. únor. Někdy bývá označována jako Jana Francouzská.

Život

Narodila se 23. dubna 1464 na zámku v Nogent-le-Roi jako dcera krále Ludvíka XI. a Šarloty Savojské. Odmala byla těžce tělesně postižená. Zkřivená páteř i klouby, na zádech hrb, později se k tomu přidaly neštovice, které jí zohyzdily. Když měla pouhých dvacet šest dní, dal ji na výchovu příbuzným. Zhrzený otec ji vyloženě neměl rád a byl přešťastný, když se mu jí podařilo zbavit a jako dvanáctiletou ji provdat za jejího bratránka a svého jmenovce Ludvíka Orleánského.

Ludvíkovi byla odporná a dával jí to najevo, a to i před lidmi. Janu však zdobila trpělivost, pokoj a velkodušnost, mohla být svému choti oporou proti bratru Karlovi, který mezitím usedl na francouzský trůn. Ošetřovala jej sama osobně, když byl obsypán neštovicemi. Ale i tak pro něj byla stále „ta malá, tmavá, hrbatá“.

Její otec věděl moc dobře, že nikdy nebude mít děti, onen sňatek byl jeho skvělý politický tah – jakkoli byla princeznou, jako po ženě po ní nikdo netoužil. O rozvodu však nechtěl ani slyšet. Ale poté, co se syn Karel praštil hlavou tak silně do trámu, že na následky zranění zemřel, stal se r. 1498 franc. králem Ludvík XII., muž Janin.

Jedním z prvních kroků nového krále bylo úsilí o rozvod. Argumentoval příbuzenským vztahem a také tím, že manželství nebylo naplněno. Soud jeho žádost schválil, stejně tak papež Alexandr VI.

Ludvík si vzal Janu Bretaňskou, vdovu po Karlovi, Jana přesídlila do Bourges, kde začala nový život. Začala ho tím, že svému muži odpustila. Z výšin svého sídla sestupovala mezi prostý lid, pustila se do péče o nemocné, chudé, do podpory studentů na studiích.

Netrvalo dlouho a začala toužit po řeholním životě. S pomocí františkána Nicolase a budoucího světce Františka z Paoly založila r. 1500 řád annunciátek, jehož cílem mělo být následování Mariiných ctností, modlitby a smiřování nepřátel. Sepsala pro něj i řeholi a podřídila ho generálu františkánů. Absolvovala noviciát a r. 1503 mohla složit věčné sliby a přijmout jméno Marie Gabriela. Zbytek jejího života byl naplněn askezí, modlitbou a službou druhým. Ještě se dočkala satisfakce v podobě podpory mladičkého řádu Ludvíkem. 4. února 1505 Jana odešla ke svému Nebeskému Ženichovi. Pochována byla se svou královskou korunou. R. 1742 ji Benedikt XIV. blahořečil a r. 1950 Pius XII. svatořečil.

Odkazy

Literatura

  • Schauer Vera – Schindler Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7
  • Fros Henryk: Święci doby wspópłczesnej, WAM, Kraków 1991, ISBN 83-85032-64-9
Osobní nástroje