Jenovéfa z Paříže

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Svatá Jenovéfa (422, Nanterre, Římské imperium - 3. ledna 500?, Paříž, Francká říše) je jednou z největších francouzských světic. Je patronkou Paříže, kterou dvakrát uchránila od pohromy. vynikala ctnostným živtem a její sláva už v té době dosáhla až do daleké Sýrie. Její svátek si církev připomíná 3. ledna.

Život

Narodila se v městysi Nanterre nedaleko Paříže zámožným rodičům Severovi a Geroncii r. 422. Když v r. 429 krajem cestoval biskup sv. German, zavítal do Naterre. Při procházení špalírem věřících se zastavil se náhle u Jenovéfy. Rodičům řekl: „Vychovávejte ji pro Boha. On si ji vyvolil, aby skrze ni došli mnozí svatosti.“ A odvedl ji do kostela, kde jí požehnal a optal se, zdali je ochotna se zasvětit nadosmrti Bohu. Když odpověděla kladně, dal jí na krk měděný peníz s vyobrazením Ukřižovaného. „Nos ho místo šperků.“

V patnácti složila před pařížským biskupem veřejně slib panenství. Spávala na holé zemi, jedla dvakrát týdně, a to ještě jen chléb s medem, potažmo vařené boby, v postě neopustila svou světničku.

Po smrti rodičů se nastěhovala ke své kmotřence. Těžce onemocněla, prakticky se nemohla ani pohnout. Naprostá paralýza však byla kompenzována mystickými stavy. Lidi ji však měli za pomatenou. Až zásah sv. Germana, opět projíždějícího krajem, jejich pomluvám učinila přítrž.

Když se uzdravila, začala svým příkladným životem svědčit o Kristu. Když se pak k Paříži přihnal Attila, nabádal vystrašené Pařížany k důvěře v Boha a k pokání: „Neutíkejte, zůstaňte, modlete se a čiňte pokání!“ vyzývala vystrašené spoluobčany. „Důvěřujte Pánu, On jediný nás dokáže zachránit – a taky zachrání. Jen Mu důvěřujte a čiňte pokání!“ Ve zjitřené atmosféře jí začalo jít o krk, jenže potřetí do jejího života v té době již zasáhl sv. German – skrze svého arcijáhna. A stal se zázrak – Attila se Paříži vyhnul a záhy byl v nejkrvavější bitvě v dějinách poražen na Katalaunských polích.

Jenovéfa se stala slavnou. Zůstala ale pokorná, zbožná, cudná. Když francký král Chlodvík I. město oblehl, vyrazila novodobá Júdit tajně z města, aby v kraji Champagne sehnala nějaké zásoby. Po Seině pak připlula s jedenácti plně naloženými loděmi. Posílení obránci své město uhájili, takže Chlodvík byl nucen odtáhnout. Ale Jenovéfa ho nechtěla pustit jen tak – nejprve ho stejně jako kdysi jeho otce Childericha přiměla propustit rukojmí a pak zahájila v řadách jeho lidí evangelizační činnost.

V té době už byla nejslavnější ženou v Galii. Jejími milosrdnými skutky byli osobně zasaženi lidé i v Orleansu, Troyes, Laonu či Tours. V Paříži vybudovala minisvatyňku ke cti sv. Diviše, z níž později vyrostla dnešní katedrála Saint Denis. Nejen plebs, ale i šlechta, králové či biskupové se jí vnucovali do přízně, žádali ji o modlitbu a posílali jí dárky. Sv. Šimon Stylita, který strávil bezmála 40 let na sloupu v předaleké Sýrii, ji pozdravoval po galských kupcích. Když přicházela do nějakého města, vítali ji lidé tak, že by jí záviděli i králové. Měla dar proroctví a uzdravování. Řadu lidí vyléčila „pouhým“ znamením kříže a pomazáním svatým olejem. Ujímala se chudých a utlačovaných, brojila proti nespravedlnosti a prostopášnosti.

Zemřela 3. ledna 500 (Někdy se uvádí rok 502.). Když r. 1130 řádil v Paříži mor, konalo se ulicemi procesí s jejími ostatky. Mor potom záhy skončil.

Je patronkou Paříže, žen, pastýřů, vyzývá se proti válce, moru, očním nemocem a suchu. Bývá vyobrazována jako pastýřka nebo panna s andělem, se svíčkou v ruce coby symbolem oběti a služby druhým.

Odkazy

Literatura

  • Ravik Slavomir: Velká kniha světců, Regia, Praha 2002. ISBN 80-86367-24-X
  • Ekert František: Církev vítězná, Svazek první. Rohlíček a Sievers, Praha 1892
  • Schauer Vera – Schindler Hanns Michael: Rok se svatými. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002; ISBN 80-7192-650-7
Osobní nástroje