Jiří Hanzelka
Z Katopedia
Jiří Hanzelka (24. prosince 1920, Štramberk, Československo - 15. února 2003, Praha, Česká republika) byl českým cestovatel a publicista. Spolu se svým parťákem Miroslavem Zikmundem objel dvakrát ve vozech Tatra zeměkouli.
Obsah |
Dětství
Narodil se 24. prosince 1920 ve Štramberku u Kopřivnice. Jeho otec pracoval nejdříve jako dělník v kopřivnické automobilce Tatra a následně jako ministerský řidič, a proto často měnil se svou rodinu místo bydliště (Praha, Bratislava). Malý Jirka již od svého dětství měl velký zájem o techniku a po absolvování Obchodní akademie nastoupil roku 1938 na Vysokou školu obchodní, kde se seznámil se svým budoucím kolegou a parťákem Miroslavem Zikmundem. Již tehdy v nich sílily obchodní plány na objetí zeměkoule. Studia a plány však pozastavila druhá světová válka a uzavření vysokých škol nacisty.
Studia, příprava cest
V průběhu války Hanzelka pracoval v dělnických a farmářských profesích, přičemž se dál učil jazyky. Brzy utrpěl v zaměstnání úraz, kdy přišel o prostředníček pravé ruky. Po obnovení společenského života po válce a znovuotevření vysokých škol v roce 1945 navázal Hanzelka a Zikmund množství kontaktů, začali vytvářet konkrétní projekt včetně přesných mapových podkladů cesty a kontaktů na jednotlivé podniky, který následně předali v roce 1946 vedení Tatry s požadavkem, že by si přáli k cestě kolem světě zapujčit nejnovější model - osobní auto Tatra 87, kterému se též přezdívalo ministerský auťák. Po ukončení studií a nutné vojenské službě již proto byli připraveni uskutečnit svůj plán.
Na cestách a pod drobnohledem StB
Pečlivě vypracovaný projekt a léta příprav nepřišli nadarmo a tak 22. dubna 1947 vyjíždí na svou první cestu kolem světa (1947-1950), vedoucí přes Afriku a Jižní Ameriku, která však končí neslavně na hranicích USA v době kdy vypukla Korejská válka. Po návratu z cesty se i přesto stávají oba inženýři celebritami, které si komunistický režim hýčká i přesto, že byli v "imperialistickém západě". Oba dokonce roku 1953 přebírají nejvyšší státní vyznamenání. V období 1950-1959 hojně publikují, stříhají natočené filmy a uvádí je do kin, píší své první velké cestopisy.
Z podnětu Československé Akademie věd se připravila druhá cesta, kterou tentokrát uskutečnili oba v týmu čtyř lidí (Hanzelka, Zikmund, lékař a automechanik) a dvou vozidlech Tatra 805 v letech 1959-1964 po Asii a Oceánii.
Během cesty opět píší reportáře pro rozhlas i noviny, točí filmy, dokonce stačí napsat na kolech i cestopis Obrácený půlměsíc. Od návštěvy Indonesie píší tzv. Zvláštní zprávy, z nichž nejdiskutovanější se stala Zvláštní zpráva č. 4 o Sovětském svazu, kde oba cestovatelé rychle prozřeli a zjistili, že komunistický ráj na zemi je ve skutečnosti diktátorským aparátem, kde lidi žijící v nuzných podmínkách připomínají jen zběsilé stádo něvědomých ovcí. Zprávu, kterou dostal osobně i nevyjšší tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv vyvolala neblahou reakci, která přivodila zdiskreditování obou cestovatelů po roce 1968 a jejich postavení mimo společenské dění. nucená izolace trvala celý dvacet jedna let. Mnoho cestopisů, které byly v poznámkách nakonec nevyšly, doma se změnila a lidé s ní.
Publikovat mohou jen samizdatově a to ještě s obtížemi (vydání cestopisu o Cejlonu se neobešlo bez zájmu státní bezpečnosti). Jiří Hanzelka po dlouhém a namáhavém hledání nakonec našel zaměstnání, kde jej neodmítli - pracoval v sadu v Praze pod Petřínem.
Po rehabilitaci v roce 1990 se Jiří Hanzelka těší obnovené popularity, ale již spíše žije v ústraní v obci Sedlo u Jindřichova Hradce a hraje na varhany. Petr Horký a Miroslav Náplava ze společnosti Camera Incognita iniciovali jejich případný návrat na ostrov Cejlon po dvaceti letech, ale Hanzelka již pro své podlomené zdraví odmítá a tak Miroslav Zikmund poprvé bez svého parťáka odjíždí do světa. Jiří Hanzelka umřel na následky plicní embolie 15. únor 2003
Bibliografie
Cestopisy
- Afrika snů a skutečností (3 svazky, 1952)
- Tam za řekou je Argentina (1955)
- Přes Kordillery (1956)
- Za lovci lebek (1958)
- Mezi dvěma oceány (1959)
- Obrácený půlměsíc (1961)
- Tisíc a jedna noc (1967)
- Světadíl pod Himalájem (1970)
- Cejlon - ráj bez andělů (1975 samizdat; 1991)
- Sumatra naděje bez obrysu (1976 samizdat)
Reportáže
- Afrika kolem Tatry (1956)
- Výstup na Kilimandžáro (1954)
- Velké vody Iguazzů (1957)
Vlastní knihy
- O toleranci - zamyšlení cestovatele na konci století (1999)
