Jiří Matulewicz

Z Katopedia

(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(Založena nová stránka: Blahoslavený '''Jiří Matulewicz''' (13. dubna 1871, Lugina, Litva - 29. dubna 1909) byl polský kněz, obnovitel Kongrega…)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 4. 6. 2021, 08:56

Blahoslavený Jiří Matulewicz (13. dubna 1871, Lugina, Litva - 29. dubna 1909) byl polský kněz, obnovitel Kongregace kněží Mariánů


Obsah

Životopis

Narodil se ve vsi Lugina ležícím na území dnešní Litvy (tehdy součást ruského imperia) jako Jiří Matulaitis . Pokřtěn byl ve farním kostele v Mariannpolu jménem Jiří Boleslav. Ve třech letech jeho věku mu zemřel otec a veškerá péče tak přešla na matku, která v něm prohlubovala zbožnost a podporovala ho i ve škole poté, co v něm uviděla talent. Nebylo jí dopřáno však příliš mnoho času, protože zemřela ve chvíli, kdy malému Jiřímu bylo deset let. Do opatrovnictví jej následně vzal starší bratr Jan. Za vydatné podpory bratra Andrzeje, studenta moskevské univerzity byl přijat roku 1883. Během studií i vlivem nedostatečné stravy a pravidelnému pěšímu cestování do 5 km vzdáleného Mariannpolu se u něj projevila vleklá tuberkulóza kostí, ze které se nikdy úplně nevyléčil. Kvůli postupujícím zdravotním problémům musel studií zanechat a vrátil se domů, kde pomáhal bratrovy s hospodářstvím. Roku 1889 však navštívil statek bratranec Jan Matulewicz, profesor klasických jazyků a ruského jazyka v kněžském semináři v Kielcách. Ten, když zjistil, jaké má jeho mladší bratranec schopnosti a že se již u něj projevilo odhodlání stát se knězem již v tak útlém věku, ho vzal sebou do Kielc.

Díky podpoře bratra tak v Kielcích dokončil střední školu, zdokonalil svou znalosti latiny a roku 1891 nastoupil ke studiu bohosloví. Při nástupu si změnil své příjmení i pod vlivem svého bratrance, který to učinil již dříve na Matulewicz. Od té doby vystupoval výhradně pod tímto jménem. Jen když pobýval v Litvě, tak užíval svého rodného příjmení. Klidné časy však netrvaly dlouho -carská vláda již roku 1893 seminář uzavřela a řadu profesorů včetně rektora P. Pawla Sawického deportovala na Sibiř.

Z podnětu kielckého biskupa se proto odebral do semináře ve Varšavě. Zde duchovně i intelektuálně velmi dobře prospíval, a proto ho představení ještě před dokončením studia na duchovní akademii v Petrohradě, kde byl mezi lety 1895 - 1899. Po dokončení fakulty již jako magistr teologie přijal 20. listopadu 1898. Po dokončení studia v Petrohradu se vrátil do Varšavy, kde následně i přes zdravotní komplikace dosáhl roku 1902 doktorátu z teologie. Vrací se zpět do Kielc, kde přednáší latinu a kanonické právo. Znovu onemocní a léčí se ve Varšavě. Tam, jako zkušený duchovní vůdce, přitahuje lidi, kteří touží po hlubším duchovním životě. Je v blízkém duchovním kontaktu s o. Honoratem Kozminským, pozdějším svatým a zakladatelem četných řádů na území Polska. Pro některé z nich píše stanovy.

Jako profesor v semináři věnoval velké množství svého volného času práci s mládeží, působil mezi dělníky, byl spoluzakladatelem Společnosti křesťanských dělníků a vydával pro ně časopis. V r. 1907 pomáhá zorganizovat ve Varšavě tzv. Sociální kurzy, které měly za cíl popularizaci sociální nauky církve. Na podzim roku 1907 se v Petrohradu ujímá na Duchovní akademii katedry sociologie. Jeho přednášky a osobnost uchvacují studenty.

Obnova činnosti kněží Mariánů

Mnoho let pozoroval činnost tajných řádů na území Polska a pobýval mezi nimi. V jeho rodné farnosti Mariannpolu na Litvě působil a vymíral Řád Mariánů. Pod jeho dohledem od dětství P. Matulewicz vyrůstal. V roce 1908 sděluje poslednímu z Mariánů, o. Sękowskému, plán vstoupení do Řádu a navrhuje zavedení změn v mariánské řeholi takovým způsobem, aby Řád Mariánů mohl nadále existovat a působit ve skrytu. Polsko totiž bylo od konce 18. stol. do konce I. světové války pod nadvládou okolních států, a polské řády nemohly oficiálně existovat. O rok později, 29. srpna 1909, přijímá generální představitel Mariánů o. Sękowski v přítomnosti představitele Apoštolského stolce biskupa Kazimíra Ruszkiewicze se souhlasem Pia X. řeholní sliby od P. Matulewicze. Tato událost znamená obnovení Kongregace kněží Mariánů. Nedlouho po této události však P. Matulewicz na následky dlouhodobého onemocnění umírá.

Odkazy

Externí odkazy

Osobní nástroje