Josef Šamalík

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Josef Šamalík (24. dubna 1875, Ostrov u Macochy, Rakousko-Uhersko - 7. ledna 1948, Ostrov u Macochy, Československo) byl moravský rolník, publicista a lidovecký politik. Jako starosta a poslanec československého Národního shromáždění byl velkým zastáncem prosazování prvorepublikové agrární politiky. Zasloužil se také jako amatérský jeskyňář o objevení několika jeskyní v okolí své rodné obce (Balcarka, Císařská jeskyně).

Obsah

Životopis

Pocházel ze silně věřící rodiny žijící v obci uprostřed moravské krasové oblasti, nazývané ještě počátkem 20. století půvabným názvem Moravské Švýcarsko (dnes oblast CHKO Moravský kras). Po celý svůj život hospodařil na rodiném statku v Ostrově u Macochy. Od mládí byl činný v katolickém hnutí a pracoval pro moravsko katolickonárodní stranu. Od roku 1906 byl poslancem moravského zemského sněmu a po roce 1911 také rakouské říšské rady. Jako politik hájil a prosazoval práva českých a moravských rolníků, což vyvrcholilo roku 1901, kdy spolu s Josefem Kadlčákem založil Katolický spolek českého rolnictva na Moravě, ve Slezsku a v Dolních Rakousích a od roku 1898 redigoval časopis Selské hlasy (jeho vydávání zastaveno v r. 1945). Po vzniku československa a sjednocení všech křesťanských stran pod Československou stranu lidovou se stal členem zemského výkonného výboru ČSL a zároveň byl po celou dobu první republiky poslancem v československém národním shromáždění. Rolnický spolek roku 1922 přejmenoval na Svaz lidových zemědělců, který nabyl celostátní působnosti. Šamalík se stal jeho předsedou po celou dobu jeho fungování (v dobách největšího rozkvětu čítal na 5 sekretariátů, 100 družin a 50 000 členů). Po zániku ČSL v roce 1938 se snažil za pomoci Šrámka zachránit alespoň nezávislost Svazu lidových zemědělců. To se mu však nepodařilo. Sám znaven a nemocen se uchýlil do ústraní a ani po válce se nehodlal vrátit do politického života. Umírá ve své domovině 7. ledna 1948.

Mnoho let byl starostou rodné obce Ostrov u Macochy. Ve volném čase se zabýval amaterskou speleologií a sám byl objevitel a průkopníkem zpřístupnění několika jeskyní. Sám za pomoci dělníků zpřístupnil jeskyni Balcarku (1926)[1] a podpořil také dřívější zpřístupnění Císařské jeskyně.

Dílo

Hojně publikoval (především jako žurnalista v novinách). Vydával však také katolické kalendáře, ale též napsal i několik povídek a politických brožue, z nichž významné jsou tyto:

  • Krápníkové jeskyně Ostrovské v Moravském Krasu : Balcarova skála a její podsvětí : vodní záhady a krápníkové domy v Císařské jeskyni : nová jeskynní sídliště člověka v Moravském Krasu (1937)
  • Povídky z našeho kraje (1943)
  • Co mají obce činiti v případech živelných pohrom? (1903)
  • Bič na agrární lež a klam (1913)

Stanoviska a postoje

Patřil ke konzervativnímu křídlu strany plně hájícímu Šrámkovu politickou linii. Byl výrazným oponentem Čuříkovým a Kaderkovým. Kritizoval i způsob provedení pozemkové reformy.

Ovládal mnoho hospodářských a oborových a hospodářských složek strany na Moravě a snažil se být v tomto směru i politickým protivníkem a oponentem agrárnickéo předáka Viktora Stoupala.

Poznámky a reference

  1. http://www.cavemk.cz/jeskyne-balcarka/80-vyroci-zpristupneni-jeskyne-balcarky.html
Osobní nástroje