Josef Toufar

Z Katopedia

Verze z 27. 2. 2016, 22:01; Cinik (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Josef Toufar (14. červenec 1902 Arnolec25. únor 1950 Praha) je český římskokatolický kněz, oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu. Jako farář v Číhošti byl zatčen Státní bezpečností a nucen k přiznání se ke zinscenování číhošťského zázraku a rozličným zločinům. Zemřel na následky mučení.

Obsah

Život

Narodil se jako čtvrtý syn zemědělce Josefa Toufara (1865-1927) a jeho ženy Marie, rozené Mokré (1877-1910). Měl bratry Bohuslava, Vladimíra a Stanislava a mladší sestru Boženu. Základní vzdělání získal ve škole v Arnolci, poté pomáhal až do roku 1922 otci s hospodářstvím. Pak absolvoval vojnu a pak opět pomáhal několik let otci. Poté začal znovu studovat, nejprve gymnázium v Havlíčkově Brodě (1928-1932), později přestoupil na reálku v Chotěboři, kde v roce 1935 odmaturoval.

Vstoupil do Biskupského semináře v Hradci Královém a zahájil kněžská studia. Kněžské svěcení obdržel 29. června 1940 ve věku 38 let. Primiční mši sloužil v kostele sv. Markéty ve Zhoři 5. července téhož roku.

Od roku působil nejprve jako kaplan (1940-1946) a posléze jako farář (1946-1948) v Zahrádce v Posázaví, 15. dubna 1948 jej přeložili do Číhošti na Havlíčkobrodsku. V roce 1950 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z vykonstruování Číhošťského zázraku a brutálním mučením nucenpřiznat se k tomuto i řadě dalších věcí, které nespáchal. Zemřel na následky mučení.

Číhošťský zázrak a smrt

Podle svědků z řad místních věřících se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Hod Boží vánoční (25. prosince) téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících.

Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň) postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat).

Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný.

25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed. O 18 let později se ale při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“.

Zadostiučení

Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.

Posmrtné pocty

Josef Toufar byl pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech.

V roce 1990 mu byla v Číhošti odhalena pamětní deska.

K stému výročí jeho narození v roce 2002 vydala Česká pošta sérii 8000 ks příležitostných dopisnic v nominální hodnotě 5,40 Kč s portrétem Josefa Toufara s přípiskem „100. výročí narození faráře Josefa Toufara, oběti proticírkevních represí.“

Památku Dr. Josefa Toufara připomenul ve své první kardinálské mši v chrámu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě pan arcibiskup Dominik Duka v sobotu 25. února 2012. V ten den položil také věnec na jeho hrob na Ďáblickém hřbitově.

Roku 2014 mu udělil posmrtně medaili za zásluhy In memoriam prezident republiky Miloš Zeman.[1]

V listopadu 2014 bylo rozhodnuto o exhumaci ostatků na vězeňském hřbitově v Praze-Ďáblicích, které na základě výsledků pátrání by měli patřit Josefu Toufarovi. S největší pravděpobodností již po prvním ohledání se má dle mínění odborníků skutečně jednat o ostatky tohoto kněze mučedníka. Po nutném přezkoumání se proto předpokládá, že budou ostatky P. Toufara důstojně pohřbeny v jeho působišti v Čihošti, které je již dnes neoficiálním poutním místem.[2]

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. Zeman ocenil 33 osobností, Řád bílého lva dostali Fico a Vranitzky, ČT24, 28. října 2014 [cit. 28.10.14].
  2. Ondřej MLÉČKA:Exhumace P. Josefa Toufara, Tisk.cirkev.cz, 20. listopadu 2014 [cit. 29.11.14].
Osobní nástroje