Jozue (kniha)

Z Katopedia

Verze z 25. 6. 2012, 12:17; Kkfzouhar (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Kniha Jozue se jmenuje podle ústřední postavy, Mojžíšova nástupce Jozua[1], který uvedl svěřený izraelský lid, který vyšel z egyptského otroctví do místa časného odpočinutí (Žid 4,8). Samotný Jozue v knize připomíná archetyp mesiáše, protože nelze přehlédnout některé jeho charakteristiky, se kterými se pak setkáváme u Ježíše.

Samotná kniha je svědectvím o vytrvalosti a věrnosti Božích zaslíbení. Materiál, který se v ní objevuje pochází z různých dob a je také různého původu. Nejedná se výhradně o historiografii v pevném slova smyslu, protože nepopisuje události chronologicky, protože jednotlivé události se prostupují.[2] Leitmotiv knihy je proto spíše teologie dějin, která se vymyká všem do té doby sepsaným ostatním náboženským spisů starověkého orientu, protože se zaměřuje výhradně na jediného Boha, který se stává hlavní příčinou a jeho vyvolený národ aktérem světového dění, přičemž podmínky, smysl a cíl veškerého světového dění již vysvětlil Exodus.

Obsah

Struktura knihy

Kniha Jozue se dělí na tři základní celky:

  • Dobytí země (Joz 1,1 - 12,24)
  • Rozdělení země (Joz 13, 1 - 22,34)
  • Jozuova řeč na rozloučenou a jeho smrt (Joz 23, 1 - 33)

Vznik a teologie knihy

Někteří se domnívají, že kniha vznikla na základě ústních tradic z doby před konečným zpracováním knihy Deuteronomium[3], kdy se o jednotlivých událostech buď jen běžně vyprávělo nebo byly vsuvkou v jednotlivých administrativních spisech. Nakonec lze také dodat, že posledním elementem, který značně přispěl do konečné podoby knihy byly kněží, kteří sem přidali vlastní dodatky týkající se nejspíš duchovenských funkcí a dalších příkazů týkajících se obnovy smlouvy s Hospodinem (Joz 24,1-24)

Teologie knihy je projevuje především ve zdůraznění smyslu země jako Hospodinova daru. O samotném způsobu převzetí země se pak dozvídáme jak z biblického podání tak i nejnovějších archeologických poznatků v daném oboru.[4] Důležitým je také směřování k naplnění Božího slibu praotcům (Gn 15,7), se kterým jsou spojeny také různé nesnáze, které vedou k válkám s Kananejskými obyvateli, kteří se zde usídlili v době po smrti Jakobově. Velký důraz je právě na potřebu války, která je vnímána jako Hospodinovi boje(Etiologie). Právě pojem Hospodinovi boje měl nejspíš svůj utěšitelský význam v době královské a to především ve chvíli, kdy většina národa skončila v babylonském zajetí. Dobytí země už ve svých počátcích má svůj bohoslužebných charakter (v místech Gilgalského památníku všichni mladí mužové jako první po egyptském zajetí přijímají obřízku, srov. Joz 5,2-9) a vystupují zde z textu pojmy jako svoboda a odpovědnost.

Reference

  1. Nu 27,15-23; Joz 4,14
  2. Kniha popisuje všechny události a zhušťuje, že vzniká dojem, jakoby proběhli v jednom čase na jednom místě v období jedné generace. Opak tohoto nám jasně dosvědčuje svědectví knihy Soudců
  3. Přibližně období babylonského vyhnanství (6. století př. Kr.). Dvě redakce - babylonská a poexilní.
  4. FINKELSTEIN,SILBERMAN : Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie, Praha : Vyšehrad, 2007.

Související články

Jozue - Soudců - Rút
První kniha královská - Druhá kniha královská
První kniha Samuelova - Druhá kniha Samuelova
První kniha Kronik - Druhá kniha Kronik

Odkazy

Literatura

  • FINKELSTEIN,SILBERMAN : Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie, Praha : Vyšehrad, 2007.
  • PRUDKÝ, M.: Takzvané „svaté války “ ve starověkém Orientu a ve zvěstování Bible, dostupné na http://www.etf.cuni.cz/~prudky/pdf/04skz50-svate-valky.pdf
Osobní nástroje