Jurij Janovskyj

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Jurij Janovskyj (27. srpna 1902, Jelysavethrad - 25. února 1954) byl ukrajinský prosovětský spisovatel a básník. Jeho dílo je významně ovlivněno venkovskými tradicemi a ruskou revoluci. Laureát Stalinské ceny (1949)

Obsah

Život

Narodil se 27. srpna 1902 v Jelysavethradu (dnešní Kirovohrad) na Ukrajině. Po ukončení reálného gymnázia v roce 1919 pracoval v různých sovětských úřadech. Roku 1922 se přihlásil na elektrotechnickou fakultu kyjevského polytechnického institutu, kterou však nedokončil. Když mu však roku 1924 vyšla jeho báseň Zvon (Дзвін), začal se živit jako literát. Psal hodně fejetony a povídky do kyjevských novin, navázal spolupraci s O. Dovženkem, se kterým následně pracoval v oděských filmových ateliérech. Od rok 1927 žil v Charkově (tehdejší hlavní město ukrajinské SSR). Jeho tehdejší romány jej vynesli téměř na vrchol. V letech 1929-1931 napsal své dva romány Čtyři šavle a Vítězové, které mu získali popularitu přesahující hranice Ukrajiny. Roku 1939 se vrátil do Kyjeva, kde žil do začátku Druhé světové války. V evakuaci pracoval jako redaktor časopisu Ukrajinská literatura a též jako vojenský dopisovatel stranických deníků. Jako novinářský dopisovatel byl poslán v letech 1945-46 jako pozorovatel norimberského procesu.

Po válce napsal řadu povídek, dramat, filmových scénářů a posledním jeho dílem byl román Živá voda, který přepracoval pod názvem Mír (vyšel 1956). O zájmu o jeho knihy svědčí i to, že se jeden exemplář jeho prvního vydání našel prostřelený německým automatem v náprsní kapse jednoho ruského rudoarmějce. Javoskyj zemřel 25. února 1954.

Jeho románoví hrdinové jsou psání na pomezí patosu a socialistického realismu bez vypracování charakterových vlastností. Společnou myšlenkou je u nich především láska k občině, čest rodu a touha pracovat pro dobro vlasti. Hlavně v Jezdcích přechází častokrát k tématům vzpomínek na idylické dětství a odvážné hrdinství jednotlivců, přičemž dělá časté exkurzy do dějin vojenství a z původně poetického románu dělá téměř učebnici dějepisu.

Z díla

Básně

  • Zvon (Дзвін)

Romány a prozaické útvary

  • Krev země (Кров землі, 1927)
  • Krásná Ut (Прекрасна Ут, 1928)
  • Strážce lodi (Майстер корабля, 1928)
  • Čtyři šavle (Чотири шавлі, 1929-1931)
  • Vítězové (Завойовники, 1931)
  • Jezdci (Вершники, 1935)
  • Myr (nejdříve jako Živá voda [Жива вода];Мир, 1946)

Odkazy

Literatura

Překlady

  • Jurij Janovskyj, Jezdci[přeložil Vlastimil Borek], III. vydání, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963, 152 s.
Osobní nástroje