Karel Otčenášek

Z Katopedia

ThLic. Karel Otčenášek, PaedDr. h. c. (13. duben 1920, České Meziříčí – 23. květen 2011, Hradec Králové) byl český katolický duchovní a teolog, v roce 1950 tajně vysvěcený na biskupa. Biskupský úřad však mohl oficiálně vykonávat až po pádu komunistického režimu, kdy se stal 23. biskupem královéhradeckým (1990-1998).

V roce 1998 byl jmenován osobním arcibiskupem. Od března 2005 byl patrně služebně nejstarším biskupem na světě.^[1]

Životopis

Mládí a cesta ke kněžství

Narodil se 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. Roku 1931 šel studovat do Prahy na arcibiskupské gymnázium v Bubenči. Roku 1939 začal studovat diecézní kněžský seminář v Hradci Králové. Na přání biskupa Mořice Píchy však odešel z důvodu probíhající II. světové války studovat do Říma. Zde studoval na Lateránské univerzitě a dosáhl zde licenciátu teologie (ThLic.). 17. března 1945 zde byl vysvěcen na kněze.

Duchovní služba

Farnosti Týnec nad Labem a Horní Roveň u Pardubic (kooperátor)
Farnost Žamberk
Vicerektor kněžského semináře v Hradci Králové (1949 - 1950)

Padesátá léta

Jako mladý, teprve třicetiletý byl 30. dubna 1950 vysvěcen biskupem Píchou na biskupa z důvodu očekávaného pronásledování katolické církve a internace biskupů. Toto opatření se ukázalo jako správné, neboť po vyvrcholení akce K došlo k internování všech biskupů buď v jejich rezidencích nebo v klášteře v Želivě. Internace se však nevyhla ani biskupu Otčenáškovi a teprve až na druhou amnestii v roce 1962 byl propuštěn na svobodu. Nezískal však státní souhlas k výckonu duchovní činnosti. Pracoval tedy do roku 1965 jako rozvozce mléka v mlékarně v Opočně.^[2]. Postupně však začal působit jako kněz tajně a následně oficiálně:

Rok 1968

při slavnostním zahájení díla Koncilní duchovní obnovy 14.-15. května 1968 na Velehradě se již mohl představit veřejnosti jako biskup. Stát jej však v jeho službě nepotvrdil a stolec biskupa v Hradci Králové tím zůstal nadále neobsazen. V tomtéž roce byl biskup Otčenášek rehabilitován a rozsudek z padesátých let tím byl anulován.

Biskupem v letech 1990-1998

Po sametové revoluci se již konečně mohl ujmout svého úřadu v diecézi. Jedním z jeho prvních počnů bylo přijetí tajně vysvěcených celibátních kněží na území jeho diecéze. Kromě toho uděloval občas dispens také tajně vysvěcenému ženatému biskupovi Fridolinu Zahradníkovi, aby směl v mimořádných připadech vypomáhat v duchovní správě jako kněz. V rámci Československé biskupské konference se stal předsedou pro duchovenstvo a předsedou komise Justicia et Pax České biskupské konference. Pro jeho zásluhy mu byl papežem Janem Pavlem II., který byl jeho osobním přítelem, v roce 1998 udělen osobní titul arcibiskupa.

V roce 1995 obdržel Řád TGM I. třídy. Věnoval se odškodnění politických vězňů a vydávání svědectví o jejich životech. Plně podporoval také IKUE (Internacia Katolika Unio Esperantista). Roku 1998 abdikoval dle Kanonického práva na svou funkci a předává ji dominikánovi Dominiku Dukovi. V naprosté tichosti a odevzdán do vůle Boží umírá 23. května 2011 v královéhradecké biskupské rezidenci.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Reference

↑ Před ním by mohl být pouze severokorejský biskup Francis Hong Yong-ho (* 1906), o němž však od roku 1962 nejsou žádné zprávy
↑ Ondřej LIŠKA, Církev v podzemí a společenství Koinótés, Brno: Sursum 1999, s. 22.

[0] Před ním by mohl být pouze severokorejský biskup Francis Hong Yong-ho (* 1906), o němž však od roku 1962 nejsou žádné zprávy

[1] Ondřej LIŠKA, Církev v podzemí a společenství Koinótés, Brno: Sursum 1999, s. 22.

[1]

[2]