Karel VI. Habsburský

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Karel VI. Habsburský (1. říjen 1685, Vídeň - 20. říjen 1740, Vídeň) byl v letech 17111740 císařem Svaté říše římské, králem českým a uherským, arcivévodou rakouským a knížetem sedmihradským. Byl taktéž posledním mužským příslušníkem habsburské dynastie. Stejně jako jeho předkové, byl i on oddaným katolíkem. Jeho císařské heslo znělo:"Constanter continent orbi" ("Stálostí se zachovává svět").


Obsah

Život

Dětství a mládí

Karel byl nejmladším synem císaře a krále Leopolda I. Habsburského a jeho manželky Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské. Oba jeho rodiče byli proslulí svou zbožností (Eleonora chtěla dokonce v mládí vstoupit do kláštera). Pokřtěn byl 2. října roku 1685 a celým jménem se jmenoval Karel Franz Josef Wenzeslaus Balthasar Johannes Anton Ignatius. Jeho vychovatelem ("ajem") byl jmenován kníže Anton Florián z Lichtenštejna, který do roku 1695 působil jako rakouský velvyslanec v papežském Římě. Dále se na Karlově výchově podíleli jezuité.

Mladý arcivévoda Karel se v mnoha ohledech podobal svému císařskému otci. Byl tichý, zádumčivý, hloubavý a zbožný. Věnoval se numismatice a ovládal několik jazyků (dle jeho současníků nejvíce ovládal jazyk latinský). Stejně jako jeho otec a starší bratr Josef, byl Karel hudebně nadaný (dokonce sám složil několik oper a církevních skladeb).

Válka o španělské dědictví

V roce 1700 zemřel mentálně zaostalý španělský král Karel II. z rodu španělských Habsburků. Mezi evropskými velmocemi se tak strhl dlouholetý souboj o uvolněný španělský trůn. Nebohý španělský král určil za svého nástupce Filipa, vévodu z Anjou, vnuka francouzského krále Ludvíka XIV. Císař Leopold I. to však odmítl akceptovat a jménem svého syna, arcivévody Karla, vznesl nárok na španělskou korunu.

V říjnu 1705 se Karel (který se mezitím prohlásil španělským králem Karlem III.) zmocnil Barcelony a krátce na to i Katalánska a Valencie. Později se Karlovi podařilo obsadit i Madrid. Během pobytu ve Španělsku se oženil s Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou. Než se však Alžběta Kristýna mohla provdat za katolického příslušníka habsburské dynastie, musela tato protestantka konvertovat. Alžběta Kristýna se tak stala jedinou konvertitkou, která se kdy stala jako choť Habsburka císařovnou. Vzhledem k tomu, že se týkala tak prominentní osoby, vyvolala tato konverze zavilé teologické spory a inspirovala vznik řady teologických děl, které se jí zabývaly.

Svátost manželskou uzavřeli 1. srpna 1708 v Barceloně. Slavnostní požehnání obdrželi v kostele Santa Maria de la Mar. To už se ale nad Karlovou vládou ve Španělsku začala stahovat mračna.

Roku 1710 obsadila vojska Filipa z Anjou Madrid a do počátku roku 1711 ovládal Karel už jen asi čtvrtinu Katalánska. A poté, co v lednu 1711 Francouzi dobyli Geronu v severovýchodní části Katalánska, bylo o osudu Karlova pyrenejského tažení rozhodnuto.

Když v dubnu 1711 zemřel Karlův bratr Josef I., císař Svaté říše římské, král český a uherský, musel Karel pyrenejský poloostrov opustit a chopit se vlády v Habsburské monarchii. Konečný mír byl však podepsán až v roce 1714. Španělsko připadlo Filipovi z Anjou, který se stal španělským králem jako Filip V.

Císař a král

22. prosince 1711 byl Karel ve Frankfurtu nad Mohanem korunován císařem Svaté říše římské jako Karel VI. Starobylou císařskou korunu mu na hlavu posadil mohučský arcibiskup Lothar Franz von Schönborn.

4. září 1723 byli Karel VI. i Alžběta Kristýna v Praze korunováni českým králem a královnou. Již v den svého příjezdu vykonal císařský pár pobožnost u náhrobku bl. Jana Nepomuckého ( svatořečen byl až roku 1729) a uctil hrob sv. Václava. Císař a císařovna se také zúčastnili mnohých církevních procesí - jako například 2. července na svátek Božího těla, do Svatovítské katedrály, dále 18. července, na slavnost Panny Marie Karmelské, do kostela bosých karmelitánů na Malé Straně či 12. září do staroměstského Týnského chrámu u příležitosti čtvrtého desetiletí oslav velkého křesťanského vítězství nad muslimskými obléhateli Vídně v roce 1683. Celkem třikrát se císařské výsosti zúčastnily poutě do Staré Boleslavi. Navštívili také mnoho dalších kostelů a chrámů v Praze a jejím okolí.

13. dubna 1716 se Karlovi a Alžbětě Kristýně narodilo první dítě, syn a následník trůnu, který při křtu obdržel jméno Leopold Jan. Křtu se účastnilo mnoho vysokých představitelů římskokatolické církve, například probošt dómu sv. Štěpána, opat Skotského kláštera, pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg a mnozí další. Churavý chlapec ale již v listopadu téhož roku zemřel.

Po smrti arcivévody Leopolda Jana se Karlovi a Alžbětě Kristýně narodily ještě tři dcery (Marie Terezie, Marie Anna a Marie Amálie). Narození dalšího syna, mužského dědice trůnu, se císařský pár nedočkal.

V letech 1716 až 1718 vedla Habsburská monarchie válku s muslimskou Osmanskou říší. Během tohoto tažení byl od muslimské nadvlády osvobozen srbský Bělehrad a na základě Požarevackého míru bylo toto území i s dalšími oblastmi v Srbsku připojeno k Habsburské monarchii (bohužel o dvacet let později Karel tyto oblasti opět ztratil).

Ačkoliv byl císařem, oblékal se velmi prostě, jídla žádal jednoduchá, v žádném ohledu si nepotrpěl na přehnaný luxus. Miloval nádherné mše s dlouhým kázáním. Roku 1713 vzal do služeb jistého italského kazatele, jehož postní kázání začínala zpravidla v deset hodin večer a končila po půlnoci. Karel se těchto kázání účastnil většinou sám, případně se svým nejvyšším komořím.

Karel VI. zemřel 20. října 1740 krátce po půlnoci ve vídeňském paláci Favorita. Příčinou jeho smrti byla zřejmě otrava jedovatými houbami. Pochován byl 24. října 1740 v Kapucínské kryptě ve Vídni. Karlovou smrtí vymřel rod Habsburků po meči. Díky Pragmatické sankci zdědila trůn Karlova nejstarší dcera Marie Terezie.

Odkazy

Literatura

  • Frank Huss: Vídeňský císařský dvůr, Praha: Knižní klub, 2014

Poznámky a reference

Osobní nástroje