Kněžské bratrstvo sv. Petra

Z Katopedia

Přejít na: navigace, hledání

Kněžské bratrstvo sv. Petra (lat. Fraternitas Sacerdotalis Sancti Petri, zkr. FSSP) je tradičně katolická společnost apoštolského života papežského práva. Založena byla 18. července 1988 kněžími a seminaristy, kteří opustili Kněžské bratrstvo sv. Pia X., neboť nesouhlasili s papežem nepovoleným svěcením biskupů v Econe. Jeho generálním představeným je P. Andrzej Komorowski (od 2018).

FSSP představuje největší společenství tradičně katolických kněží, u nějž nejsou zpochybňovány kanonický status a jednota s Římem, a druhé největší společenství tradičně katolických kněží vůbec (hned po Kněžském bratrstvu sv. Pia X., z něhož FSSP vzešlo). K 1. listopadu 2017 deklarovalo 437 členů (287 kněží, 21 jáhnů a 129 seminaristů bez jáhenského svěcení), mělo 2 vlastní kněžské semináře (Wigratzbad, Denton) a jeho kněží působili ve 124 diecézích.[1] Je velmi úzce spojeno s řadou organizací, z nichž nejvýznamnější jsou Konfraternita sv. Petra (sdružení věřících podporujících FSSP, které mělo k témuž datu 5859 členů[2]) a mezinárodní sdružení mladých katolických laiků Juventutem.

Členy Bratrstva byli k 1. lednu 2018 tři Češi - dva kněží a jeden jáhen, kteří ale po většinu času působili (resp. studovali) mimo území ČR. Dále zde byl jeden kněz - kandidát, který usiluje o vstup do FSSP[3]a jeden seminarista. Bratrstvo se podílí na životě tradičně katolické komunity v ČR (spolu)pořádáním táborů a dalších akcí pro ni v ČR i v sousedních zemích,[4] a provozuje českojazyčné stránky,[5] na nichž informuje o svých akcích a zveřejňuje informační list Klíč.[6] Navštěvovat tradiční liturgii a přijímat svátosti v tradiční formě umožňují českým laikům i místa působení FSSP v blízkém zahraničí - např. někteří čeští laici přijali svátost biřmování u FSSPX v Linzi.

Obsah

Historie

Kontext vzniku Bratrstva je třeba hledat na počátku 70. let v existenci Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX), které založil ve Švýcarsku arcibiskup Lefebvre. První základnou bratrstva byl seminář pro bohoslovce věrné Magisteriu a Tradici Církve ve Fribourgu a fungovalo se svolením místních diecézních autorit. Později však začalo docházet mezi některými římskými autoritami a FSSPX ke stále ostřejším střetům a snahám římských liberálů o likvidaci FSSPX.

Hlavní příčinou sporů byl otevřený nesouhlas arcibiskupa Lefebvra a Bratrstva s šířením liberalismu a (neo)modernismu uvnitř katolické církve a sílící kritika druhého vatikánského koncilu a pokoncilních deformací. Dále zde byla otázka vysvěcení nástupců arcibiskupa Lefebvra, které Řím sliboval, ale neustále oddaloval, takže těžce nemocný arcibiskup nakonec dospěl k závěru, že je obelháván a Řím jen čeká na to, až zemře. 6. května 1988 nakonec FSSPX zrušilo svůj souhlas s protokolem, který biskup Lefebvre signoval, a který měl být základem pro kompromisní vyřešení sporů, a 30. června Lefebvre spolu s biskupem Castro-Mayerem z rozhodnutí generální kapituly FSSPX vysvětil i přes nesouhlas Říma čtyři kněze bratrstva na biskupy. Tento skutek byl následně papežem Janem Pavlem II. prohlášen za schizmatický a vedoucí k samočinné exkomunikaci světitelů i svěcenců,[7] což ovšem FSSPX nikdy neuznalo.

Kněží a seminaristé FSSPX, kteří se svěceními bez mandátu nesouhlasili, FSSPX opustili a s odvoláním na visitační protokol kardinála Gagnona z 5. května 1988 pokorně prosili, aby byli kanonicky znovu založeni, aby se mohli věnovat péči o Boží lid a především výchově kněží v autenticky katolickém duchu, tak jak to odpovídá úctyhodné tradici katolické církve, aby směli Boží kult vykonávat podle směrnic nepamětné tradice.[8] Na základě motu proprio papeže Jana Pavla II. Ecclesia Dei dne 6. července učinilo pět bývalých členů FSSPX v Římě první zakládající akt, který následně byl opakován dalšími dvanácti kněžími a několika seminaristy v cisterciáckém opatství Hauterive 18. července 1988, což je i oficiální datum založení Kněžského bratrstva svatého Petra, které nabylo právního zřízení 18. října téhož roku v Říme jako společnost apoštolského práva. Přes počáteční obtíže, roztržky a hanobení především ze strany FSSPX, se novému bratrstvu podařilo za pomoci kardinálů Ratzingera (pozdější papež Benedikt XVI.) a Mayera a tehdejšího preláta Brandmüllera být přijato do augsburské diecéze, kde následně začalo budouvat při mariánském poutním místě vlastní kněžský seminář, který byl dostavěn v roce 2000. Od začátku až do svého zvolení papežem se o bratrstvo duchovně staral kardinál Ratzinger, který dle FSSP měl ve svém cíli obnovit charakter a dimenzi posvátnosti v Církvi a smířit Církev samotnou s její dvoutisícletou liturgickou tradicí.

Charakter bratrstva

Kněžské bratrstvo svatého Petra je společností apoštolského života a společnost papežského práva (tj. jsou podřízeni přímo Apoštolskému stolci). Své členy vede k tomu, aby usilovali o dokonalost lásky[9] a jeho společný cíl spočívá v posvěcení kněží k vykonávání jejich kněžského úřadu ve smyslu vlastní liturgické identity, která vychází z misálu papeže Jana XXIII. promulgovaného roku 1962 (tzv. tridentská mše).

Duchovní život je veden v komunitním životě. Narozdíl od řeholních institutů se jednotliví členové jednoduchým slibem napojují na společenství bratrstva a jeho autority, kde uskutečňují svým vnitřním přáním, životem a za pomoci Boží milosti dokonalou lásku k Bohu a bližním. Od společné modlitby breviáře, která je centrem života duchovní rodiny bratrstva, dochází činnost svého vrcholu v apoštolátu v rámci aktivních křesťanských komunit s touhou, aby kněz byl skutečným apoštolem a získával lidi pro Boží království ať už prostřednictvím duchovní správy ve farnosti, pastorace dětí a mládeže, skautingu, péče o nemocné nebo zpovědní služby a apoštolátu v akademickém prostředí.

Duchovní charisma plyne z věrnosti nástupci sv. Petra a církevní hierarchii, následování "hermeneutiky reformy" podle papeže Benedikta XVI.[10], starost o pravověrnost nauky, chraněné filosofickými a teologickými principy (tedy především dle principů a metod sv. Tomáše Akvinského[11]).[12] Ke koncilu bratrstvo přistupuje prostřednictvím učení dvoutisícleté tradice a podle toho jej i vykládá a nepřikládá všem koncilním dokumentům stejnou hodnotu. Liturgickou reformu odmítá z toho důvodu, že nebyla součástí koncilu a skupina, která vytvořila nový misál, neměla rozhodující právo.

Generální představení FSSP

  1. P. Josef Meinrad Bisig FSSP (1988-2000)
  2. P. Arnaud Devillers FSSP (2000-2006)[13]
  3. P. John Marcus Berg FSSP (2006-2018)[14]
  4. P. Andrzej Komorowski FSSP (od 2018)

FSSP v Čechách

Bratrstvo má v ČR trvalé působiště v českobudějovické diecézi, kde mu byla biskupem Kročilem svěřena do správy farnost Římov, podílí se ale na životě tradičně katolické komunity v celé ČR pravidelnými bohoslužbami, (spolu)pořádáním táborů, setkání a přednášek v ČR i v sousedních zemích,[15] a provozuje českojazyčné stránky,[16] na nichž informuje o svých akcích a zveřejňuje informační list Klíč.[17]

Čeští členové bratrstva:

Čeští kandidáti vstupu:

Odkazy

Související stránky

Literatura

  • Sven Konrad FSSP: "My nezachraňujeme Církev, ale Církev nás", Světlo 22 (2014), č. 20, 9-11.

Externí odkazy

Poznámky a reference

  1. http://fssp.org/en/chiffres.htm
  2. http://fssp.org/en/chiffres.htm
  3. Viz P. Jan Franta.
  4. http://www.duseahvezdy.cz/2015/04/11/katolicke-tabory-setkani-a-pobyty-v-lete-2015/
  5. http://fssp.cz/
  6. http://fssp.cz/?cat=11
  7. Motu proprio Ecclesia Dei, č. 4.
  8. Prohlášení kněží z 2. července 1988.
  9. Konstituce FSSP, č. 1.
  10. Promluva z 22. prosince 2005. Dostupné online
  11. Optatam totius, č. 16.
  12. Konstituce FSSP, č. 10.
  13. Nebyl zvolen generální kapitulou, ale jmenován kardinálem Hoyosem, předsedou Papežské komise Ecclesia Dei.
  14. Znovuzvolen 2012.
  15. http://fssp.cz/?page_id=1108
  16. http://fssp.cz/
  17. http://fssp.cz/?cat=11
Osobní nástroje